Od planých keců o zákazech, k regulaci sociálních sítí pro děti

Diskuze o zákazu všeho možného (mobily, sociální sítě…) je už koloritem vláken i tady na blogu. Když pominu některé rádoby vtipné pokusy o zákazu sítí i pro zletilé seniory (i když mohou být dětinští)...

Zatímco v České republice se donekonečna vedou „strategické diskuse“ o tom, zda dětem raději zakázat TikTok, nebo jim místo toho darovat další metodiku od NPI, svět se řítí mílovými kroky vpřed. Stojíme na křižovatce, ale místo rozhodnutí na ní donekonečna přešlapujeme na místě nebo jezdíme po kruháči stále dokola. Evropská legislativa? GDPR a DSA jsou sice užitečné nástroje, ale ve svém jádru jsou to hasicí přístroje, nikoli požární prevence. Jsou reaktivní a univerzální. Tváří v tvář digitální lavině, která denně drtí psychiku a soukromí našich dětí, jsou zoufale nedostatečné.

Ano, zákaz sociálních sítí do 15 let je dobře míněný, ale je to politické alibistické alibi (chápu nesmyslné sousloví, ale dokonale pravdivé), nikoli řešení. Je to středověká klatba v digitálním hávu. Je to gesto, které rodiče i děti obratně obejdou a které nás pripraví o jedinou šanci – vychovávat digitálně odolného občana. Je to cesta lenochů a promiňte tupohlavců, kteří místo boje s větrnými mlýny raději prohlásí mlýny za zakázané.

Proto jsem se podíval do země, od které bychom se měli učit, i když to bolí. Do Spojených arabských emirátů. Zatímco u nás politici teprve objevují toto téma, zde už 1. ledna 2026 vstoupil v platnost federální zákon č. 26/2025 o digitální bezpečnosti dětí . A nejde o žádnou „měkkou regulaci“ plnou doporučení. Je to legislativní smršť, která posouvá laťku tam, kam jsme v Evropě zatím nedohledli. Pojďme si konečně přiznat, že se máme co učit od pouštního státu.

Mnozí namítnou, že učit se od totalitárního islámského státu je slepou uličkou. My ale nepřebíráme režim, ale bereme si inspiraci tam, kde je opravdu co čerpat.

Konec plošné regulace Riziková klasifikace :

První a zásadní důvod, proč je zákon SAE revoluční, je konec plošného přístupu. Namísto našich oblíbených „všichni jsme si rovni“ zákon zavádí formální klasifikační systém digitálních platforem . To je ta pravá „ostrá regulace“! Kabinet vydá nařízení, které roztřídí platformy (od vzdělávacích portálů po toxické sociální sítě) podle typu, obsahu, rozsahu a dopadu na dítě . Dětský vzdělávací web bude mít mírnější pravidla, ale predátorské algoritmy Instagramu nebo TikToku spadnou do nejvyšší rizikové kategorie a budou muset splnit ta nejpřísnější opatření na světě. Toto je inteligentní regulace, nikoli tupý zákaz. Povinnosti se odvíjejí od skutečné hrozby. Zatímco my tupě bušíme do stolu, že „děti na sítě nepatří“, tady se říká: „Dobře, na sítích jsou, tak ať jsou platformy povinny se přizpůsobit jim, ne my jim.“

„Krev, pot a slzy“ v paragrafech: Konkrétní povinnosti pro firmy

Druhý pilíř je přesun odpovědnosti a konkrétnost opatření. Zákon neříká „dodržujte ochranu soukromí“. Říká přesně, co se musí udělat. A pokud to neuděláš, letíš z trhu. A tak je to podle mého názoru správně. Bez keců.

• Žádné cílené reklamy na děti: Zákon jasně zakazuje zpracování osobních údajů dětí do 13 let pro komerční účely a cílenou reklamu . Žádné profilování, žádné manipulativní algoritmy ždímající z dítěte pozornost. Tečka.
• Soukromí jako výchozí nastavení: Pro dětské účty musí být automaticky nastaveny nejvyšší úrovně soukromí. Není to na rodičích, aby se v devadesáti zaškrtávacích polích hledali. Je to na platformě .
• Proaktivní detekce a AI do zbraně: Platformy jsou povinny využívat své technické kapacity, včetně umělé inteligence, k proaktivní detekci, odstraňování a hlášení škodlivého obsahu . Tohle není o „nahlášení závadného obsahu uživatelem“, který pak čeká týdny na nějakou reakci. Je to o tom, že platforma musí sama hlídat, co dětem servíruje.
• Online Commercial Games“ pod zámkem: Dětem musí být znemožněn přístup ke komerčním hrám zahrnujícím sázení a hazard. To není jen o casinech, ale může to zahrnovat i loot boxy, ty virtuální „berličky“ pro slabší povahy .
• Filtrování na úrovni ISP: Dokonce i poskytovatelé internetového připojení (ISP) jako O2 nebo Vodafone by u nás museli na pokyn regulátora aktivovat filtrování obsahu na síti, pokud by takový zákon platil .
• Tohle jsou konkrétní, vymahatelné zbraně. Tohle není „doporučený postup“.

Rodič jako partner, nikoli dozorčí orgán (ale má i povinnosti!)

Zákon poprvé v takové šíři kodifikuje digitální odpovědnost rodičů. Není to o šmírování, ale o jasném vymezení role:

• Zákaz „sharentingu“: Rodiče mají zákonnou povinnost zdržet se zveřejňování a negativního zneužívání dětí online způsobem, který ohrožuje jejich soukromí, důstojnost a sociální a psychické zdraví. To znamená konec trapných fotek na fejsbuku. My se bavíme o tom, jak dostat z tříletého dítěte souhlas ke zveřejnění takových fotek. Přečtěte si rady některých influencerů a budete si ťukat na čelo.
• Odpovědnost za účet: Rodič nesmí založit dítěti účet na platformě, která není pro jeho věk vhodná. My naopak školám dovolujeme zřídit školní (využitelné i jinde) účty k AI (což není nic jiného než sociální síť) prý pod veřejným zájmem (který ovšem není nijak legislativně zakotven) i bez souhlasu rodičů. Tento moment považuji v stávající době za doslova lapsus první třídy.
• Dohled jako povinnost: Rodiče musí dohlížet na digitální aktivity dětí, používat nástroje rodičovské kontroly a vzdělávat je o bezpečnosti .

Tím se z pouhých uživatelů stávají partneři v ochraně dětí. A pokud to nedělají, zákon říká, že pochybili. Mimochodem, ani obecnější zakotvení či vymáhání těchto povinností by v naší legislativě neškodilo.

Jasný časový rámec a (hlavně!) VYMAHATELNOST

Zákon vstoupil v platnost v lednu 2026 a firmám dává roční přechodné období. Tedy jasný deadline: leden 2027.

A co je klíčové: sankce. Zákon počítá s účinnými sankcemi včetně blokace či uzavření služby. Zatímco u českých správních řízení se čeká roky na pravomocné rozhodnutí a pak se platí směšné pokuty, tady prostě řeknou: „Nerespektuješ naše pravidla pro děti? Vypadni z našeho trhu.“ To je jazyk, kterému korporace rozumějí.

Česká republika? Máme reálné možnosti, přesto je zahazujeme.

A to nejtragičtější na celé věci? My na to máme. Máme Bankovní identitu. Máme Národní identitní autoritu (NIA). Máme datové schránky. Jsme v digitální identifikaci dál než většina Evropy. Jsme schopni ověřit věk člověka s téměř absolutní jistotou. Místo toho, abychom tyto unikátní nástroje použili jako základ pro státem garantovaný systém věkové verifikace (o kterém se všude jinde může jen zdát), necháváme je ležet ladem a raději vymýšlíme, jak dětem zakázat TikTok.

Je to ukázkový příklad české mentality: Mít unikátní nástroj a použít ho jako otvírák na pivo. Místo systémového řešení (věková verifikace přes státní identitu) plácáme plošné zákazy a vydáváme dvoubarevné metodiky, kterým se smějí firmy, učitelé je nevnímají a odborníci se za ně stydí.

Nenechme se uchlácholit argumentem, že SAE je „jiný totalitární režim“. Učíme se od Finů školství, od Estonců digitalizaci. Je na čase se naučit, jak mít koule na to regulovat nadnárodní korporace ve prospěch nejzranitelnějších. Pokud to dokáže země v Perském zálivu, musíme to dokázat i my uprostřed Evropy. Pokud ne, vysíláme jasný signál:

Zájmy byznysu jsou u nás důležitější než zdraví našich dětí.

A to je ostuda, kterou by si měl každý politik, který tomu brání, denně poslouchat od svých voličů.

PS: Samozřejmě si uvědomuji, že od takové regulace je už jen kousek k totalitárnímu Chat control, a to rozhodně zas není vize, co je mi blízká. Vím já vlastně, co vůbec chci?

Pro zájemce k dispozici prezentace i souhrn zákona. Notebook LLM na základě vlastního textu