Otázka je, proč dnes ve světě vládnou velmocím starci ve vysokém věku a státům chatrné vlády. Proč většina lidí jde jen po povrchu efektu doby a cesty, tedy chování politiků a osobností, nikoliv po zdroji a cestě k tomu to stavu.

Dnes díky určité evoluční cestě společnosti i člověka se otvírá cesta k rozvoj a poznání druhého pilíře naší existence, co udržuje zde řád a kontinuitu generačního rozvoje člověka v určité shodně k pohlaví, věku a hodnotám rodu a společnosti.

První pilíř odstartovaly podmínky Renesance, ale hlavně doba Osvícenství a cesta člověka z nicoty poddanství k rozvoji své identity a osobnosti na jedno straně a společnosti z ovládané nestálostí dynamické přírody, planety a jejich cyklů ... a dal nám poznání a řadu osobností, a jeden princi vzdělání a školské osnovy. Po roce 1989, nastala druhá fáze a to poznání a pochopení druhého pilíře naší vnitřní existence a to v rámci principů a zákonů, jež zajišťují přenos identity vývoje člověka ve dvou pohlaví z generace na generaci ve větší shodě, tak že lze uplatnit určitý set podmínek a pomůcek pro vzdělání pro každou generaci. Jinak řečeno díky tomu fungují stále vzdělávací programy a to generačně. Jen my v tom díky limitům svého vývoje děláme v rámci své generace a aktivního okna "zmatek" tím, že do toho promítáme potřeby své doby, jež považujeme za prioritní, ale dost možná by jen stačilo pochopit, že to lépe umí poznání druhého pilíře naší existence, jež sám tzv. oddělí zrno od plev. To se vztahuje k hrocení situace naší doby a vlastně evoluční krátkozrakost. Dnes jsou nastoleny podmínky, " nulové" odpovědnosti mladých generací za chod a rozvoj, udržení společnosti a vlastně i pochopení v jak nepřátelském, dynamickém prostředí žijeme, což spolu se staletou transformací prostředí vývoje člověka a jeho osobnosti od skupiny, k rodu, k velkému počtu dětí až k samoživitelům a jedináčkům, a odpovědnosti státu za ideální podmínky pro rozvoj člověka,

vytvořilo prostředí, tak jak jej známe dnes a přitom my uplatňujeme a chceme podmínky, které zde už dávno nejsou. Nemáme podmínky jako za dob mocnářství či 1. republiky jež generovalo funkční a bohatý ekonomický, politický, duševní, osobnostní ekosystém, ale máme podmínky k rozvoji svých potřeb, zájmů, nároků ... , tedy solitérnosti, což je vlastně i cesta k poznání druhého pilíře jež zde identicky z generace na generaci vytváří shodnou lidskou bytost a osobnost a s ní určité principy a zákony, tak že v určitém věku vnímáme a chápeme určitou a společnou realitu, než v dospělosti dojde do stabilní formy a lidského archetypu spojeného s určitým vzorcem vidění, formování, chápání reality.. V Evropě díky politice lidských práv ,svázané s určitou danou situací doby, se formovala politika solitérnosti společnosti, a vlastně i nepoměr mezi časem společnosti a časem jednotlivců a jejich generací. Společnost tím tratí ztrátou životaschopnosti, konkurenceschopnosti v dynamickém a predátorském prostředí matičky Země, a tím že nemá koho do služeb, k správě obcí, krajů, měst, státu, či jeden archetyp lidí ... . Amerika to je jiná cesta, zde došlo k tomu co už znal i Baťa s výstavbou domků ve Zlíně. Střední vrstva odešla od 40. let z měst k snům žít v samostatném domě se zahradou a k rodinným a místním grilovačkám, tedy satelitním městům jež podporují jen určitou ekonomiku a politiku, na rozdíl od měst, kde se formuje jiná ekonomika drobnější a jiný společenský kontakt a možnost rychlejší reakce na potřeby doby. Nefunkčnost této cesty se dnes ukazuje v plné nahotě a těží z toho jen určitá vrstva ... . Tyto tři fenomény doby, kupodivu mají podmínky a cestu jak z toho ven, a tou je možnost komunikace mezi sebou, sdílením dat a prostředí, což zde historicky nikdy nebylo. Ten třetí poznání druhého pilíře lidské nadčasové existence, jež formuje mozek, tak potřebuje informace a tlak, tedy i Al. Základ je, pochopit jak nás formuje 1. pilíř a jak 2. pilíř. 1. produkuje jen sebevhled ...

Pobavil jste.

Děkuju. To já rád:)