Mámin řízek v pepřovém oparu

Včera jsem konečně pochopil, že je bezpečnost škol před střelci jednou provždy vyřešena. Absolutní triumf lidského génia a vrchol myšlenkové nirvány.

Proč řešit takové ty nudné,

Běžná velká přestávka, kdy z batohu s úlevou vytáhnete pytlík se svačinou, abyste nabrali síly před písemkou z matiky. V ten moment ale školní bezpečnostní systém za třináct milionů korun vyhodnotí váš šustivý balíček jako zbraň hromadného ničení a okamžitě na vás vyšle autonomní hlídací dron. Místo klidného zahnání hladu vás tak čeká oslepující stroboskop, ohlušující siréna a štědrá dávka pepřového spreje přímo do očí. Protože když supermoderní algoritmus neumí rozeznat jídlo od reálné hrozby, váš maminčin řízek dostane od létajícího robota přesně tu extra ostrou strouhanku, o kterou jste se absolutně neprosili, a vedení školy si může hrdě odškrtnout, že pro bezpečí studentů udělalo maximum.

levné a logické věci, jako jsou prevence, psychologická pomoc nebo nedej bože zákony, které by zamezily tomu, aby si každý psychopat mohl pořídit arzenál pro menší armádu? To je pro slabochy a snílky. My jsme totiž raději vzali statisíce ze státní kasy a investovali je do létajících robotů za půl milionu, kteří mají za úkol chrlit dětem do obličeje pepřový sprej.
Vždyť co víc ve vás vyvolá pocit bezpečí a klidu na duši, než vědomí, že hned vedle kabinetu biologie visí na stropě bzučící plastová krabice napěchovaná pepřovým plynem, připravená při prvním falešném poplachu proměnit chodbu v chemické cvičiště?

Létající noční můra s licencí na paniku

Ten koncept je naprosto neprůstřelně logický. Jistá elitní bezpečnostní firma nám přináší splněný sen z té nejhorší nebo nejlepší kyberpunkové dystopie. Jejich drony prý dokážou prorážet okna a v plné rychlosti narážet do lidí. A aby to nebyla nuda, mají i blikající majáčky a řvoucí sirény.
Protože když už je ve škole krizová situace plná vyděšených studentů, to poslední, co potřebujete, je klid. Potřebujete létající diskotéku hrůzy, která se rychlostí stovky kilometrů v hodině zaboří do zad náhodnému kolemjdoucímu. A kdo o tom všem rozhoduje? Nějaký operátor z řídícího střediska na druhém konci kontinentu, který mezi usrkáváním koly a rolováním sociálních sítí dělá v milisekundách rozhodnutí o životě a smrti. Tomu se říká inovace! To řídící centrum bude totiž až 1000 mil daleko(to abych byl autentický).
Umělá inteligence, co se bojí sýrových křupek

Největší perlou na této koruně idiocie je ovšem samotný detekční software. Tyto „chytré“ systémy mají na svém kontě naprosto fantastické skóre. Skutečného pachatele zbraní sice v jednom doloženém případě vesele ignorovaly, ale zato dokázaly předvést maximální bdělost, když jeden ze studentů vytáhl o přestávce sáček sýrových křupek.
Algoritmus nelenil: Pozor, obdélníkový objekt! Hrozí riziko křupnutí! Jakého? Toť je právě ta otázka. Zásahová jednotka na nohou, drony v pohotovosti. Kdo by se staral o opravdové hrozby, když se po chodbách potulují nebezpečné brambůrky? Můžeme se jen těšit na den, kdy umělá inteligence vyhodnotí školní prodej vánočního cukroví jako teroristickou buňku a sešle na něj vzdušný pepřový útok. Mámin řízek dostane pepřovou krustu. No, počkat. Jak to bude vypadat ve školní jídelně? S pohankou na talíři? Ta přece vypadá jako 6 brok.

Proč řešit problémy, když si můžeme hrát na válku?

Běžný člověk by si možná řekl, jestli by ty ohromné peníze nebylo lepší vrazit do školních psychologů, lepších dveří nebo prostě do smysluplné prevence. Ale ne! Proč bychom dělali něco, co reálně funguje, když můžeme na stropy namontovat úly plné agresivních robovčel?

• Že ty sirény vyvolají u nějakého dítěte epileptický záchvat?
• Že operátor na dálku zpanikaří a zmasakruje pepřákem hlouček dětí, co zrovna běží na oběd?
• Že se ze školy stane v podstatě aréna pro multiplayerovou střílečku, kde jsou studenti jen komparzem pro zkoušení drahých technologických hraček?

Detaily! Důležité je, že se točí peníze a že si úředníci mohou odškrtnout kolonku „udělali jsme něco pro bezpečnost“.

Zářná budoucnost

Takže si to shrňme. Namísto abychom vytvořili prostředí, kde se děti nebudou bát chodit na matematiku, jsme jim nad hlavu zavěsili technologickou gilotinu, která nepozná rozdíl mezi útočníkem a svačinou. Vyřešili jsme problém násilí tím, že jsme do škol přidali... další vrstvu potenciálního, algoritmicky řízeného násilí. To chce vážně potlesk ve stoje.
Až se vaše dítě příště půjde do školy učit zlomky, nezapomeňte ho varovat. Ne před špatnými známkami, ale před tím, aby raději nenosilo na svačinu nic, co by z dálky mohlo vypadat podezřele. Jeden špatný pohyb se sáčkem křupek a vládní vysavač už startuje motory.

Dobrou chuť a příjemné studium!

PS: Naštěstí u nás jsme zatím jen u zákazů. Ale nebojte, zbrojaři mají dlouhé prsty, a tak třeba se už někde podobné okřídlené kousky taky testují...I když pevně doufám, že tahle fantasmagorie, nikoli scifi je možná opravdu jen tam za mořem.

Až jednou ale půjdete kolem školy a uvidíte tam moderní, inovativní krabičky na stropě, klidně jim zamávejte. Možná vám nezachrání život před střelcem, ale s jistotou vám zajistí, že vaše svačinka podle ministerské metodiky dostane grády a koření, o kterém se vám ani nikdy nemohlo snít. Dobrou chuť!