Krok vpřed a dva kroky zpět

Připravte se, roboti už vážně přicházejí! A místo toho, aby nás nahradili v našich nudných kancelářských pracích a my mohli konečně psát poezii a malovat, přijímají nás v rekordních počtech, abychom po nich uklízeli.

Digitální nepořádek. Jaká to nádherná ironie, že technologie, která měla zdecimovat trh práce, zatím funguje jako ten nejlepší dotační program pro zaměstnanost od dob průmyslové revoluce (s nárůstem o 10,2 % – kdo by to byl řekl!).

Mýtus dokonalé a nestranné mašiny

Pamatujete si na ten slib? Umělá inteligence měla být chladně logická, naprosto objektivní a povznesená nad naše ubohé lidské předsudky. Konečně jsme měli dostat soudce, náboráře a analytiky, kteří neznají rasismus, sexismus ani protekci. Skutečnost? Ukázalo se, že když natrénujete superpočítač na datech, která vyprodukovalo lidstvo za posledních dvacet let na internetu, získáte v podstatě velmi výmluvného, mírně arogantního strýce na rodinné oslavě. Algoritmy vesele diskriminují, halucinují a sebejistě lžou. A protože je to zabalené do úhledného kódu, tváříme se, že jde o „objektivní matematiku.“ Prostě u toho strejdy hraje hlavní roli jeho manželka, co mu jasně říká, co má strejc na veřejnosti vykládat.

Filozofové jako nový korporátní štít

Protože se ukázalo, že AI je asi tak nestranná jako fanoušek Sparty na derby se Slavií, technologické giganty zasáhla panika. A jak se řeší panika v Silicon Valley? Rozhodně ne tím, že by se produkt přestal prodávat. Musíte si koupit odpustek.

• Záchrana z katedry: Na scénu vstupují etici a filozofové. Lidé, kteří léta poslouchali vtipy o tom, že se svým diplomem skončí u pokladny, nyní zachraňují miliardové korporace.
• Role etika: Jejich práce nespočívá v tom, aby udělali AI skutečně dobrou. Jejich úkolem je sepsat třicetistránkový dokument o tom, že se velmi usilovně snažíme být dobří, takže až model někomu neoprávněně zamítne hypotéku, může firma ukázat prstem na profesora z NYU a říct: „Ale podívejte, máme tu odborníka na Kanta, my jsme z obliga!“

Digitální popeláři s hodinovkou 2 000 dolarů

Představte si tu dechberoucí efektivitu! Vedení firmy si mnulo ruce: „Vyhodíme copywritery, AI napíše reklamní kampaň za tři sekundy a zadarmo!“

A výsledek? Kampaň sice vznikla za tři sekundy, ale zněla, jako by ji psal lobotomizovaný toustovač, který právě objevil generátor náhodných slov. Firma tedy potupně najme lidského freelancera (často toho samého člověka, kterého předtím vyhodila), zaplatí mu 2 000 dolarů a on stráví tři dny tím, že z textu odstraňuje věty typu: „Kupte si náš produkt, protože lidská kůže je jemná a my milujeme sýr.“ Uklízeč po AI se právě stává nejstabilnější profesí 21. století.

Bumerangové vyhazovy (aneb „Vraťte se, ono to samo nefunguje“)

Podle dat se až 32 % manažerů muselo plazit zpět za svými propuštěnými zaměstnanci s prosíkem. Je totiž snadné udělat prezentaci pro investory o tom, jak ChatGPT nahradí celé oddělení zákaznické podpory. Je mnohem těžší vysvětlit naštvanému klientovi, proč mu chatbot na dotaz ohledně reklamace odpověděl receptem na palačinky a následně mu zrušil účet.

Zatím to nevypadá na Terminátora, který přijde zničit lidstvo. Spíše to vypadá na extrémně iniciativního, ale velmi zmateného stážistu, který pracuje rychlostí blesku, ale všechno dělá špatně. A my, lidé? Místo abychom si užívali volný čas, budeme s lopatou v ruce pobíhat za ním a donekonečna ten zpackaný kód a texty opravovat. Ale hej, alespoň k tomu budeme mít filozofický dohled!