Kosmetická teologie pro ty dostatečně bohaté

Nejspíš mne vyznavači zdravého stylu označí všemi možnými nálepkami za tyto další řádky. Někteří jiní přidají i další etikety, protože je pro ně genetika v dnešní době v lidské populaci tak trošku tabu. Předem vám za to děkuji...

Přečetl jsem (ale fuj), proletěl očima dnešní článek na Novinkách. Panečku, to jsem se pokochal.

Pojďme si konečně říct tu nepohodlnou pravdu, kterou paní Whiteová a následně i paní novinářka ze Seznamu ve svém oslavném manifestu pečlivě vynechala. Tu pravdu, která celý její článek rozcupuje na prvočinitele.

Geny, milá autorko a redaktorko. GENY!

Zatímco článek rozdává rady na dřepy a studené sprchy, reální vědci už dávno spočítali, že až 60–80 % toho, jak rychle stárnete, máte prostě napsáno v DNA. Ne v časovači na hodinkách. Ne v tom, jestli jste si dali ke svačině chipsy, nebo řapíkatý celer.

Ale to se do článku nehodí, že? Protože genetika nenabízí clickbait. Genetika neprodá předplatné. Genetika jen suše konstatuje: někteří z vás vyhráli v loterii, někteří ne, a žádná „pohybová svačinka“ to nespraví.

„Ti, kteří vypadají mladší, pochopili, že pohyb je životní styl.“ To je nepochybně pravda , přesto ale zásadně platí, že ti, kteří vypadají mladší, prostě vyhráli biologické jackpoty. A vy jim teď vlastně píšete JEN návod, jak si svou výhru omylem nepokazit.

Je to, jako kdyby si nemajitel stoupl před invalidní důchodce a řekl: „Stačí si každý měsíc odložit deset procent z platu a za dvacet let jste milionář. Já to tak dělám taky.“ Rada na dva svetry.

Jo, jo, kliky jsou peníze, a tak se vlastně nemohu divit, když i v reprintu článku vydáváte genetickou náhodu jako morální vítězství!

Podívejme se na tu svatou šestku prizmatem reality.

• Neposedí: Moje babička seděla šestnáct hodin denně, pletla svetry a kouřila partyzánky. Dožila se devadesáti pěti a v osmdesáti jí tipovali šedesát. Protože geny, geny, geny.
• Nestresují se: Setkal jste se někdy s člověkem, který prožil válku, holokaust nebo těžkou nemoc, a přesto měl v pětaosmdesáti klidnou tvář? To není mindfulness. To je dispozice. Někdo se s traumatem popere, někomu se vryje do obličeje na věky. Není to volba. Je to neurologie.
• Nežerou průmyslově zpracované: Výborně! A teď mi ukažte studii, která prokáže, že děti afrických nomádů, kteří jedí výhradně čerstvé, nemají vrásky. Mají. Mají je jiné. Protože stárnutí není dieta, je to plán zapsaný v telomerách. Japonci jedí syrové ryby a dožívají se sta let? Skvělé. Japonci mají také nejnižší výskyt genové varianty spojené s Alzheimerem. Ale o tom se nemluví, že?

• Nešidí spánek: Máte insomnii? Máte malé děti? Máte noční směny? Smůla. Podle paní Whiteové jste morálně selhali, protože si nehlídáte spánek jako vzácný zdroj. Přitom stačí otevřít učebnici genetiky: existují lidé s přirozeně krátkým spánkem, kterým stačí čtyři hodiny a dožijí se stovky. Není to jejich zásluha. Není to váš trest. Je to alela DEC2. Gen. Nic víc.
• Nevyhýbají se nepohodlí: Studené sprchy nejspíš dávají buňkám signál. Ale víte, co dává mnohem silnější signál? Genetická mutace, která zpomaluje metabolismus a prodlužuje život. Hledejte pod pojmem „dlouhověkost u křehkých lidí“. Není to trénink. Je to dědičnost.
• Nežijí v minulosti: Nejkrásnější tváře, jaké jsem kdy viděl, patřily starým ženám v zapadlých vesnicích, které celý život dřely, nikdy neslyšely slovo mindfulness a jejichž každá vráska byla mapou života. Byly přítomné? Byly. Protože geneticky neměly sklony k úzkostem. Ne proto, že by absolvovaly kurzy na sociálních sítích na všechno říkat ach a wow. To není mindfullness za deset tisíc.

Takže co nám vlastně ten článek prodává?

• predestinaci převlečenou za zásluhu. Lidé, kterým v padesáti tipují třicet, jsou ve valné většině případů prostě genetičtí šťastlivci. A autorka z nich dělá morální autority. Ona jim prý dává slovo. Píše: „Řekli nám, co nedělají.“ Jakpak velký byl ten vzorek? To už se nějak nedočteme.

Co vám možná těch pár kousků štastlivců (pohlaví nerozlišeno) neřeklo: „Mohu si dovolit tyto rady přijmout, protože moje DNA mne chrání líp než mne chrání moje sebevědomí!.“

Milí novináři, to co píšete není žurnalistika. Je to kosmetická teologie pro dostatečně bohaté.

Tihle lidé, kterým je padesát a tipují jim třicet, nejsou moudří. Nejsou ukáznění. Nejsou vzorem.

Jsou to výherci v genetické loterii, kterým někdo dal prostor v novinách, aby o svém štěstí psali jako o ctnosti.*

A vy, kdo čtete tenhle článek a cítíte se provinile, že nestíháte dřepy ani studené sprchy, že jíte průmyslový sýr a v noci se budíte strachem o hypotéku? Vy jste normální. Až příště uvidíte padesátnici s tváří třicítky, neptejte se jí, jaký má jídelníček.

Zeptejte se jí, jestli její babička vypadala stejně. Odpověď vás ušetří spousty peněz za drahé procedury. A paní Whiteovou ušetří psaní dalších článků. Ale to už by se nehodilo do krámu, že?

Obrázky na základě vlastního textu Notebook LLM