Koniášové doby datové

Starý svazek leží na stole. Vazba už něco pamatuje, papír je křehký jako podzimní list. Technik ho položí do speciální kolébky, aby se hřbet nezlomil.

Od Koniáše zpátky k němu
Dějiny mají podivnou zálibu v ohni. Tam, kde kdysi plály hranice s „kacířskými“ tisky, dnes hučí skenery, které řežou hřbety knih, aby nakrmily umělou inteligenci. Stejná logika, jiný stroj: znič, abys poznal. Papír mizí pod laserem, písmo se mění v datový prach, a z popela se rodí nový prorok, tentokrát z křemíku. Projekt Panama ukázal, že i v digitálním věku může mít pokrok pach spáleného pergamenu. Historie se opakuje: jen místo inkvizitora stojí u hranice vývojář. A mně se zvedl žaludek.

Stránky se snímají po jedné: jemné světlo, žádné teplo, žádné násilí. Každý list se digitálně „rozsvítí“ a promění v čistý text, který může číst i stroj. Tak vypadá standardní archivní skenování, jak ho dělají knihovny, muzea a univerzity: šetrně, pomalu, s úctou k tomu, co přežilo staletí.

Jenže když se do hry vloží hlad po datech, rytmus se změní. A tady začíná příběh, který otřásl světem AI.

Skenovat, zničit, natrénovat: Případ Projektu Panama

Server Snopes na začátku srpna 2026 odhalil interní dokumenty společnosti Anthropic, které se dostaly ven díky soudnímu sporu autorů kvůli porušování autorských práv. Z nich vyplynulo, že firma skutečně:

• nakupovala fyzické knihy ve velkém,
• rozřezávala jejich hřbety, aby šly rychle skenovat,
• a tím je prakticky ničila.

Tento interní program nesl krycí jméno Projekt Panama a dokumenty otevřeně přiznávaly snahu držet ho mimo oči veřejnosti.

Motiv byl jednoduchý: Knihy jsou čistší, přesnější a kvalitnější textová data než internet, který je plný balastu, opakovaných textů a šumu. A když se AI trénuje opakovaně na vlastních výstupech, kvalita modelů se postupně zhoršuje. Proto se firmy začaly dívat po zdrojích, které jsou „nezkažené“ – tedy po knihách. Tak se dá předejít halucinacím z halucinací...

Co je jisté a co ne

Potvrzené:

• Anthropic knihy kupoval,
• skenoval destruktivně,
• a originály tím zničil. To není fáma, ale doložený fakt.

Nejasné:

• Zda firma cíleně likvidovala vzácné nebo sběratelské tituly. Interní komunikace mluví o zájmu o „méně běžné“ knihy, ale není jasné, zda tím myslela skutečnou raritu, nebo jen tituly, které nejsou v běžné distribuci.
• Zda podobně postupovaly i jiné AI společnosti. Sociální sítě to tvrdily, ale důkazy zatím chybí.

Snopes proto hodnotí tvrzení jako „většinou pravdivé“: jádro je doložené, dramatické detaily zatím ne.

Tento případ odhaluje hlubší konflikt:

• AI potřebuje data.
• Kultura potřebuje přežít.

Skenování knih samo o sobě není nezákonné. Ale tajné ničení fyzických výtisků, které mohou být součástí kulturní paměti, vyvolává otázky:

• Jak transparentní jsou AI firmy?
• Jak chrání díla autorů, kteří často ani netuší, že jejich texty slouží jako tréninková surovina?
• A kde je hranice mezi technologickým pokrokem a kulturní devastací?

Projekt Panama tak není jen epizoda z firemního zákulisí. Je to prostě lidské šílenství. To už není ani varovný signál, ale svinstvo toho nejhoršího kalibru. Honba za daty může vést k tomu, že se z knih – symbolů lidské paměti stane jen palivo pro algoritmy. A tak máme nyní jako ve středověku Koniáše ve jménu pokroku. V podstatě nevím, co mám napsat. Už dlouho mne žádná zpráva tak nešokovala jako tenhle marast.