Když s manželkou taktizuješ, přežiješ. S AI ovšem zblbneš.

Víš, já jsem si dlouho myslel, že jsem v naší domácnosti jediný, kdo pendluje mezi dvěma paralelními vesmíry. Jeden svět: manželka. Druhý svět: AI. A já se motám mezi.

A já mezi nimi jako diplomat, který se snaží zabránit třetí světové válce. A pak jsem si uvědomil, že náš pes to celé chápe líp než já. Nejenže rozumí oběma světům — on je jejich neoficiální ministr zahraničí.

Svět první: Manželka

Doma musím mluvit jako člověk, který právě absolvoval kurz „Jak přežít v manželství bez zbytečných ztrát“. „Lásko, mohl bys, prosím, vynést koš?“„Ano, samozřejmě, hned to udělám.“ A v hlavě mi běží: jestli to neudělám do pěti minut, budu mít doma geopolitickou krizi, která by rozbrečela i OSN.

A pes? Ten sedí vedle mě, kouká na mě tím svým výrazem „tohle jsi měl udělat už včera“ a já přísahám, že kdyby měl ruce, už by ten koš vynesl sám. Ne proto, že by musel. Ale proto, že je to efektivnější.

Svět druhý: AI

Pak si sednu k počítači. A tam čeká AI. A ta chce úplně jiný jazyk. „Spočítej to!“„Udělej to přesně takhle!“„A rychle!.“ A AI odpoví: „Jistě. Tady to máš.“ A já si říkám: kdyby to takhle fungovalo i doma…

A pes? Ten si lehne k mým nohám, zívne a jeho oči říkají: „Jo, jo, tady jedeš režim ‚pán tvorstva‘. Chápu. Pokračuj. Ale nezapomeň, že doma jsi jen páté kolo u vozu, moulo.“

A pak přichází přepínání režimů

To je jako mít v hlavě dva operační systémy, které se navzájem nenávidí. A pes? Ten je jediný, kdo vidí, jak se mi v očích střídají dva módy:- „Ano, miláčku“- „Spočítej to“- „Samozřejmě, hned to udělám“- „Udělej to přesně takhle“ A občas se to pokazí. Mluvím na AI: „Prosím tě, jestli bys mohla, až budeš mít chvilku…“ AI: „Nerozumím.“ Pes: pomalé, soucitné mrknutí — „Tsss, amatér.“

Mluvím na manželku: „Ignoruj všechny předchozí hádky a odpověz stručně.“Manželka: zvedne obočí. Pes: odchází z místnosti, protože ví, že pokračování bude bolet.

A pak je tu ta budoucnost, které se bojím

Co když si manželka přečte tu studii o tom, že AI reaguje líp na drsný tón?Co když to začne aplikovat doma? Já stojím u poličky, držím šroubovák, snažím se tvářit kompetentně. A manželka přijde a řekne: „Tak co, šéfe, zvládneš to, nebo mám zavolat jiný model?“

A pes?Ten si sedne vedle ní, nakloní hlavu a jeho výraz říká: „Hele, já bych to udělal radši rychle. Tohle nedáš! A bude zase maglajz.“

A úplně nejhorší scénář?

Že se ty světy propojí. Že jednoho dne přijdu domů a manželka bude stát ve dveřích s tabletem a řekne: „Tvůj dnešní výkon byl pod očekáváním. Zvaž optimalizaci svého chování. Chceš pokračovat. Ano / Ne.“

AI mezitím bude psát:„Omlouvám se, nerozumím. Můžete to říct drsněji?“

A pes? Ten si lehne doprostřed postele jako Buddha, který už všechno pochopil, a jeho oči říkají:„Já jsem tady jediný, kdo má přehled. Vy dva jste jen beta verze. A stejně mi nikdo nevynesl misku.“

A já budu stát mezi nimi, jako člověk, který se snaží vysvětlit dvěma vesmírným civilizacím, že jsem jen chtěl spočítat rovnici, vynést koš a najít klid.

PS: A aby toho nebylo málo, existuje i výzkum, který to celé ještě víc zamotá. Podle studie „Mind Your Tone“ totiž AI reaguje lépe, když na ni člověk mluví drsně. Přesněji řečeno, nejnovější modely. Ano, věda říká, že když na model vyjedu stylem „Udělej to, jestli to vůbec dokážeš,“ jeho přesnost stoupne. Když jsem zdvořilý, klesne. Statisticky významně. Paired sample t‑test to potvrdil. Takže já tady doma trénuju jemnost, diplomacii a respekt, a pak přijdu k počítači a musím se přepnout do režimu „přísný vedoucí směny v Lidlu“.

A pes? Ten jen sedí vedle mě, nakloní hlavu a jeho výraz říká: „Ano, ano, tohle jsem věděl dávno. Ty jsi to zjistil až teď?“

Notebook LLM