Když FARA fárá po... česku

Parádní cirkus pod šapito s nápisem Česká politika začal právě prodávat vstupenky na představení s pracovním názvem: My jen chceme vědět, kdo nám sem cpe ty prachy…

„pokud to nejsme my, protože my ty prachy nemáme, ale rozhodně to není Rusko, i když ....“

Parta našich nejpovolanějších strážců demokracie totiž dala hlavy dohromady a stvořila něco, co by se dalo nazvat FARA po česku. Nebo spíš FARA v českém rybníčku, kde se kapři bojí, že jim někdo spočítá šupiny. A co teprve to zpovědní tajemství?

Americký Foreign Agents Registration Act (FARA) je starý dobrý zákon z roku 1938. Vznikl proto, aby chytil za límec nacistický propagandisty, kteří se v USA snažili dělat pěknou tvář ošklivé ideologii. Dnes se používá na ty, kdo dělají lobbing pro cizí vlády. Je to takový bič na profesionální placené přisluhovače.

Náš návrh je ale mnohem, mnohem lepší. Je tak skvěle vágní, že by se do jeho pastí chytil snad i svatý Václav, kdyby si omylem vzal dotaci z Norských fondů na opravu podstavce u koně.

• Cílová skupina: od Greenpeace po babičku s důchodem z EU

FARA v Americe loví „agenty zahraničních donátorů. Tedy konkrétní lidi, kteří makají pro konkrétní cizí vládu. Je to úzké, je to přesné. Nuda. My jdeme na věc kreativně. Náš zákon se vztahuje na všechny “subjekty se zahraničními vazbami“. A „zahraniční vazba“ je cokoliv. Třeba když německá univerzita pošle českému studentovi grant na výzkum rakoviny. A on o tom výzkumu napíše článek, který si někdo přečte a řekne si: „Hm, rakovina je špatná, měli bychom s ní bojovat.“ No nazdar! To je přece jasné ovlivňování veřejného mínění! Kam ten svět spěje?

Podle autorů se zákon netýká „čistě soukromých projevů“, ale týká se „vzdělávacího, akademického a výzkumného prostoru“. Takže když vaše univerzita publikuje mezinárodní výzkum, klidně si napište seznam zaměstnanců a pošlete ho na ministerstvo. A nezapomeňte přiložit smlouvy s tou zákeřnou zahraniční firmou, která vám dodala mikroskopy. Za 15 milionů pokuty se prostě musí zodpovídat každý.

FARA? Ta naštěstí pamatovala na to, že by bylo blbé šikanovat univerzity a vědce, a dala jim jasnou výjimku. U nás? U nás je věda jasný agent zahraničního vlivu. Však taky všechno zlo přichází zvenčí. Anebo zevnitř, ale s penězi zvenčí. To je jedno. Však už i ta FARA zní nábožensky podezřele!!

Výjimky: média ano, církve? Uvidíme.

Američané mají ve FARA výjimky pro média, náboženské, akademické a vědecké organizace, pokud dělají to, co dělat mají, a nejsou jen nastrčenou kuklou pro cizí vládu.

Náš návrh? Ten je velkorysý. Média se vyjmou. Super. Ale co církev? Katolická církev má jasnou vazbu na Vatikán. To je přece cizí stát! Papež je zahraniční subjekt! Musí se registrovat. Musí poslat seznam kněží a jejich pracovní náplně (co děláš v té zpovědnici, pátere? Náhodou neovlivňuješ veřejné mínění?). No, to ale nejspíš taky někdy i bude, že? A co finanční toky? Naše patriarchy zajímá, kolik přišlo od Stolice.

Nebo obce. Milionová obec na Šumpersku dostala dotaci z EU na novou kanalizaci. Gratulujeme, pane starosto, právě jste se stal subjektem se zahraniční vazbou! Napište nám, jak ta kanalizace (tedy vaše „veřejně relevantní působení“) ovlivňuje politické procesy.

FARA je vlastně docela nudná. Tahle česká verze je jako noční můra úředníka. Na všechno, kde cinkla cizí koruna, se vztahuje „systematické působení způsobilé ovlivnit veřejné mínění“.

Ale vždyť to dělají v Americe! (jenomže ne)

Obhájci návrhu se dušují, že se inspirují v USA. Jasně, vždyť FARA je super. Jenom zapomněli dodat, že kopírují jen nadpis a zbytek si dopsali sami, jako když dítě okouká od staršího bráchy, jak napsat „Miláčku, je mi to líto,“ a pak to pošle svý holce s dovětkem „a taky mi vrať ten prachy“.

FARA cílí na profesionální lobbisty. Náš návrh cílí na všechny, kdo se „aktivně zapojují do veřejného prostoru“ a mají tu drzost vzít si peníze od někoho cizího. Nezáleží na tom, jestli je to na pomoc uprchlíkům, na ochranu životního prostředí nebo na odhalování korupce.

A tady se dostáváme k jádru pudla. A když to nazvete „transparentnost“, zní to líp. A když se oháníte Amerikou, nikdo si nevšimne, že paragrafy voní po boršči.

Výsledek? Konečně se dozvíme, kdo platí naše nezávislé odborníky, kteří nesouhlasí s vládou. Protože to je přece deep state. To je ta parta, co furt na něco poukazuje a kazí nám radost z moci.

Je to jen návrh, co byl zveřejněn, připouštím. Mé poznámky jsou tedy jen takovým bezcenným plkáním. Třeba si je někdo přečte, a do tohoto nového zpovědníka vloží takové paragrafy, které budou i ve světle slovenského fiaska dávat smysl. A z toho lektvaru se neudělá špatně úplně všem. Na Slovensku totiž ústavní soud rozhodl, že právo jedince darovat někomu své prostředky je nad veřejným zájmem. Jakpak to dopadne u toho našeho? Nepochybuji, že vlastně podobně. Na druhé straně ale přiznávám, že podobný zákon svou racionalitu má, nesmí se z něj ale stát podobný škvár, jaký představuje tento návrh.