Jeníček v infrasauně a Karkulka na malinách II.

Je fascinující žít v době, kdy se kolektivní vědomí lidstva posunulo tak dopředu, že i naše nejstarší mýty musí projít důkladnou korekturní redakcí.

V lese, kde kdysi praskaly větve pod kroky hrdinů, dnes voní eukalyptus z infrasauny. Ježibaby už nepečou děti, jen bezlepkové perníčky. Vlci nemají hlad, jen intoleranci na laktózu. A pohádky… ty se nám pod rukama mění v sterilní brožurky o osobním růstu.

Ale co když tím, jak brousíme hrany, brousíme i odvahu? Co když svět bez zla není bezpečnější, jen prázdnější?

Tohle je příběh o tom, jak jsme pohádkám vzali temnotu —a možná i dětem možnost zvítězit.

Proč trápit děti strašidelnými detaily o ježibabě, která chce sníst děti, když můžeme využít její staletí proklamované zkušenosti s bylinkami a kotlíkem k prospěšnějším účelům? Nutriční poradkyně v chatrči u lesa – to je přece poselství, které potřebujeme!

• nabízí bezlepkové perníčky,
• varuje před nadbytkem jednoduchých cukrů
• místo upečení Jeníčka s Mařenkou jim sepíše individuální jídelníček na míru.
• Kotlík? Slouží pouze k přípravě detoxikačního čaje.

Psychologický terror nahrazen péčí o zdraví střevního mikrobiomu. Pokrok, milé děti, pokroook!

A co teprve pec, ten symbol kruté moci? Zastaralé! Dnešní ježibaba (nyní certifikovaná wellness koučka Jadwiga) ji nechala přestavět na infrasaunu s aromaterapií. „Děti, vanilka nebo eukalyptus?“ šeptá vlídně, zatímco Jeníček s Mařenkou se zapotí v blahodárném žáru, který vyhání toxiny a naprosto nijak neasociuje kanibalismus. Celý příběh se tak mění z traumatu pro předškoláky v nabídkový leták spa resortu. Divné, že tuto konotaci ještě žádný z nich nevyužil?

Wellness pro Jeníčka s Mařenkou...pane jo... tak se toho třeba teď někdo chytí...

Ale vrcholem tohoto literárního očistce je bezesporu přerod vlka. Ach, ten ubožák! Celá staletí byl démonizován za to, že prostě následoval svou přirozenost, svůj potravní řetězec. A když dnes vleze do města někam k popelnicím, tak ho nejspíš zastřelíme! Z ekologického hlediska je tohle celé pěkně nefér. V aktualizované verzi je Vlček (přátelská zdrobnělina) hluboce spirituální bytost, která se po nepříjemném nedorozumění s místním dřevorubcem (nyní environmentalním manažerem) obrátila na veganství. Tráví dny šťastným sběrem malin a meditací o kruhu života. Když potká Červenou karkulku (nyní členku lesního ekokroužku), nepozře ji, nýbrž stane se jejím mentorem. Společně mapují biodiverzitu, diskutují o sukcesi lesního porostu po disturbancích (jako je třeba vyvrácení stromu) a vlk jí vysvětluje, jak jeho někdejší role vrcholového predátora přispívala k udržení zdravé populace symbiontů. Babička, která přežila covid, je v pořádku, plete vlněné ponožky a bloguje tady na idnes. A vlk spokojeně lenošící vedle ní na gauči jí do toho mluví a upozorňuje na nepřijatelné chyby proti klimatickému nábožesntví.

A tak stojíme před ruinami dramatického napětí.

• Zlý? Nelze.
• Pouze nepochopený. Jen dočasně, uvědomění následuje na konci příběhu.
• Nebezpečí? Pouze příležitost k osobnímu růstu a vzdělávání. Konflikt? Vždy se dá vyřešit terapeutickým dialogem a hrstí bobulí. Otázkou je, jaké předepsat těm novým ideologům?

Kde se stala chyba?

Snad v naivní víře, že příběhy jsou tu od toho, aby byly pohodlné. Pohádky ale nikdy nebyly bezpečným prostorem. Byly to výcvikové trenažéry pro lidskou duši, kde se v symbolickém a bezpečném rámci konfrontovalo se zlem, lstí, smrtí i vlastní pošetilostí. Děti potřebují metaforické vlky, které se dají přemoct, a ježibaby, jejichž záměry jsou čiré zlo – aby pochopily, že svět obsahuje jak dobro, tak i opravdovou špatnost, která se nesníží o malinách. Zde jen poznamenám, že se stále více objevují vědecké studie, že škola je tím opravdovým zlem, pokud funguje bez přijatelné míry stresu.

AI, náš horlivý a naprosto literární nevinný pomocník, tyto nuance nechápe. Dostane pokyn: „Odstraň škodlivé stereotypy, propaguj pozitivní hodnoty.“ A tak pilně přepisuje, hobluje a leští, dokud z původních, drsných krystalů lidové fantazie plné poetiky nezůstanou jen dokonale hladké, sterilní plastové kamínky.

Výsledek? Generace dětí, které možná nebudou mít noční můry z vlka, ale které také nikdy nezažijou katarzivní pocit vítězství, když lovec vlkovi rozpáře břicho a osvobodí babičku s Karkulkou. Budou znát jen Vlčka, který je mrzutý, protože mu maliny rozdráždily žaludek, a nabídne Karkulce místo toho raw food tyčinku. A pak doběhne k veterináři, ti jsou na každém rohu, a požádá ho o helicid.

A tak si říkám – možná je načase, aby někdo napsal pohádku o zlé, nekorektní umělé inteligenci, která ukradla všechna napínavá vyprávění a přetavila je v sirup o vzájemném porozumění. A jak ji porazíme? A to nemluvím o těch sci fi slátaninách o konci lidstva, to je i pro mne až moc.

Inu, možná tím, že vypneme filtr na politickou korektnost a pustíme se do četby originálu. To by byl skutečně šťastný konec.

Gamma AI