Jak mi umělá inteligence zachránila manželství (a hlavně peněženku)

Všichni to známe. Přijde večer, vy u televize, partnerka vedle vás s mobilem v ruce. Palec šlape jako dobře promazaný stroj ...

... vy už dopředu víte, že se zase dívá na nekonečný proud dokonalých kuchyní, koupelen a obýváků, ve kterých by se dalo bydlet jen v případě, že máte rozpočet malého filmového studia. (Mimochodem, manželka mne požádala, abych v textu místo palec, napsal prostředníček, tudíž to v poznámce tak činím).

U nás doma to bylo poslední týdny obzvlášť intenzivní. Téma: Náš pokoj. Scénář: „Miláčku, podívej, jak by se nám to tady hodilo.“ A já, poslušný manžel, jsem přikyvoval a v duchu si dělal nervózní čárky do pomyslného sešitku „Připrav se, že příští víkend strávíme od jednoho nábytkového supermarketu k dalšímu a bude to doslova boj na život a na smrt pro mne, i pro našeho psa.“

A pak se to stalo. Místo dalšího odkazu na Pinterest, Instagram nebo českého výrobce, co dělá nábytek z palet (tedy spíše přeprodejců čehokoli odkudkoli), přišla zpráva. Nebyla to jedna fotka. Bylo jich dvacet. A u každé stálo: „Gemini vygenerovalo.“

Musím to napsat na rovinu: manželka objevila kouzlo generativní AI. A já jí za to nemohl být vděčnější. (Tedy vlastně oběma). Místo aby utratila majlant za interiérového designéra, který by nám stejně vnutil bílou pohovku za padesát tisíc (kterou by náš pes zničil za padesát vteřin), pustila se do díla sama. Jen s tím rozdílem, že místo tužky a papíru měla zbraň hromadného ničení... tedy tvoření.

Najednou se z večerního (spíš ranního než vyleze z postele) listování stala produktivní schůze kreativního oddělení naší domácnosti. Sledoval jsem, jak do chatu hází instrukce: „Udělej mi pokoj ve skandinávském stylu, ale přidej tam barevný koberec a na zeď pověs velké zrcadlo, ať to opticky zvětšíme.“ A za pár vteřin tam bylo. Pokoj, který neexistuje, s dokonalým zrcadlem, které opticky zvětšuje prostor, ačkoli v reálu máme v tom rohu akorát tak věčně zapomenuté žehlicí prkno.

A co bylo nejlepší? Ona se nespokojila jen s rozložením nábytku. Začala AI zkoušet i barvy. „Zkus modrou,“ napsala. A pokoj byl modrý. „Zkus zelenou,“ a za pár vteřin měl pokoj odstín, který bychom v obchodě hledali týden a stejně bychom se pohádali, jestli je to „mátová“, nebo „pastelová“. AI navrhla nejen styl, ale rovnou i barevnou paletu. Odstíny na zeď, doplňky, prostě komplexní návod, jak z naší kůlničky udělat kůlničku novou, zato dokonale moderní.

Efekt? Geniální.

• Ušetřené peníze: Místo abychom jezdili po obchoďácích a koupili první „něco“, co by se dalo do místnosti nacpat, máme teď jasnou představu. Víme, že chceme světlou sedačku, ale ne úplně bílou, protože ta by byla bílá asi tak týden. Víme, že zrcadlo má být velké a oválné, ne malé a kulaté. A hlavně Jana si tyhle preference „osahala“ zadarmo, bez jediné koruny utracené za dopravu. (No dobře, elektrika něco stojí).
• Kreativní uspokojení a pozitivní emoce: Tohle byl ale ten hlavní bod. Manželka zářila jako sluníčko a to se jí při pohledu na můj zásadní nepořádek daří jen málokdy. Konečně neměla pocit, že jen konzumuje cizí dokonalé životy na sociálních sítích, ale že sama tvoří. Byla to její vize, její představa, její barvy. AI byla jen poslušným asistentem, který nekecá do vkusu a neříká: „Tohle se ti fakt hodí k té pohovce?“ S každým novým obrázkem přicházelo nadšení: „Hele, tohle je ono! Takhle by se nám (tedy mně- čti jí) fakt líbilo!“ Sledovat tu radost v jejích očích stálo za to. Byla to její kreativní terapie a já byl jen šťastný divák.
• Klid v rodině: Já jsem se mohl dívat na hokej (nebo cokoli, co mužští dělají, když jejich ženy tvoří), protože jsem věděl, že není potřeba chodit do obchoďáku. Boj se odkládá na neurčito. Až bude jasno, vyrazíme jako sebevědomý tým lovců a sběračů s jasným cílem, ne jako dezorientované ovce bloudící mezi regály se svíčkami.

Takže ano, panové techbro (a spol.), díky. Vaše AI sice možná jednou převezme svět, ale do té doby mi doma založila na klid. A manželka má konečně pocit, že její nekonečné sledování „těch druhých“ mělo smysl. A že ten smysl je nejen krásný, ale i barevně sladěný.

A nejlepší na tom všem? Ten vysněný pokoj, co teď máme v mobilu, sice fyzicky neexistuje, ale už na něj máme kompletní plán. Stačí už jen vzít do ruky kladivo, peněženku... a doufat, že realita bude vypadat alespoň z poloviny tak dobře jako ty obrázky od Gemini.

Jano, klobouk dolů. Ušetřila jsi nás od desíti návštěv obchoďáků, vymyslela jsi barvy, o kterých se nám ani nezdálo, a hlavně jsi při tom celou dobu zářila štěstím. A já? Já jdu zatím hledat to zrcadlo na zeď. Hlavně, at v něm není vidět ten můj maglajz na pracovním stole!!!