vždycky jsem hodně četl už od dětství, dokáži strávit u dobré knihy i takových 4 až 5 hodin v jednom zátahu. Není problém přečíst za rok 30 a i více knih

Výjimky potvrzují pravidlo:)

Přeji hezkou neděli,

bohužel Vám nic vymluvit nemohu. Navíc, když jsem někde prezentoval podobný názor, bylo mi sděleno, že to ještě není tak strašné. Pravda je, že je to ještě horší. Nevím úplně přesně proč, ale vytanul mi na mysli titul 451° Fahrenheita. S tím, že vlastně ztratil smysl, protože si lidé knihy za nějakou dobu zlikvidují sami. Usoudí, že nejsou potřeba. Ty, co nebudou téhož názoru, vyčlení. Vydavatelé zaniknout, protože v souladu s moderním postupem demokraticky vysvětlí, že kdo chce, může si vydávat ty stránkové nesmysly jinde. Že žádné jinde není, to není podstatné, hypotetická alternativa je a že nesouhlasí s realitou už není podstatné.

Docela na závěr jednu malou konspiraci. Ne nadarmo se říká „co je psáno, to je dáno“. Ale v digitálním světě? Něco si přečtete v pondělí, v úterý to může vypadat docela jinak, ve středu zůstane jen ten titul.

Bylo by to na hodně dlouhou debatu, protože to napsané nemusí vždy vyznít přesně. Děkuji v každém případě za velmi zajímavé, i když poněkud posmutnělé téma.

Já děkuji. Vzal jsem svá čísla, ale obecne si taky myslím, že je to horší. Co je v online psáno, v tom okamžiku dáno, je také skutečnost. Ta reálná, nikoli virtuální. Ve čtvrtek je to obráceně a následující týden všemi vyvrácené:)

Skvělým testem, jak se dokážeme soustředit, jsou audioknihy. Po patnácti minutách hravě zjistíme, jak na tom jsme. Jinak každé slovo podepisuji. Hezký den

Děkuji.

Dobrý den, sám skočím hned po každé činnosti zavánějící závislostí, tak jsem se s tím naučil programově pracovat. Když si chci číst, případně se podívat v klidu na film, mám oblíbenou lenošící polohu a mobil nechávám mimo dosah. Skvěle to funguje. Jako učitel musím se sníženou koncentrací dětí pracovat. Jestliže před pár lety stačila za hodinu kombinace čtyř činností, dneska je to ještě barevnější. Na přípravy a vyhodnocování je to ale masakr...

mi prozradila známá, že skutečně existují v USA knihkupectví, kde knihy nejsou řazené podle námětu nebo podle abecedy, ale podle barvy obalu

shodou okolností vyžírám z naší univerzitní knihovny stovky knih ohledně historie celého světa. A na tom vlepeném lístečku s razítky si tedy člověk počte, že si to prostě nikdo za deset dvacet let nevypůjčí, i když jsou to někdy základní učebnice od vyhlášených klasiků nebo věci které by snad měly být dnes mezi studenty populární jako ekologická historie. Jako extrémní případ který jsem si zapamatoval, klíčové Braudelovy knížky o Středomoří měly za nejméně 25 let kromě mne jediného čtenáře

až se to mezi administrátory proflákne, že ty knížky nakupovat jsou dočista vyhozené peníze, to se začnou dít věci