Generace Z je bojovat II.

No konečně. Po letech tik toků, safe spaces, mentálního zdraví, úzkostí a stresového varování přichází ten velký moment. Generace Z jde bojovat.

Na hranici stojí řada dvacetiletých v maskáčích, které si objednali z Ali expressu, s cedulí „Prosíme, neútočte, nemáme na to peníze“ a s instagramovým filtrem „válečný glow“. Místo helmy mají AirPods Max, aby jim během palby hrála lo-fi beats pro lepší soustředění. Velitel jim říká: „Chlapi, jdete do útoku!“ A oni: „Počkejte, pane kapitáne, musím si nejdřív dát duševní check-in a zkontrolovat, jestli mi to nebude narušovat genderovou identitu.“

Agresor se samozřejmě zastaví. Protože jak by mohl útočit na generaci, která má v bio „be kind“ a „mental health matters“? Putin se podívá na ty ostré snímky rozmazaných osobností v zákopech (“Day 1 in the trenches, feeling anxious, but manifesting peace “) a prostě se zastydí. „Ty jo, ti mladí mají traumata z covidu a klimatické úzkosti, já jim to tu ještě zhorším?“ A otočí tanky zpátky. Mezinárodní bezpečnost zachráněna empatií a dobrým vychováním diktátorů.

Generace Z ozdobí mělké zákopy graffiti „No war, only vibes“ a přilepí na ni LED diody s duhovými barvami. Batohy z čínské zakázky? Ideální. Do jednoho se vejde MacBook, do druhého matcha latte a do třetího plyšový medvídek na emoční podporu.

Až přijde skutečný konflikt, nebude se řešit munice. Bude se řešit:

• Je v zákopu dost signálu na livestream?
• Máme dost vegan MRE?
• Kdo mi bude držet prostor, když budu mít panic attack z hluku děl?

Mezinárodní bezpečnost už dávno není o tancích a dělostřelectvu. Je o tom, jestli agresor pochopí, že my jsme zranitelná generace. Že naše duše jsou křehčí než český rozpočet na obranu. Že místo granátů házíme afirmace a místo bajonetů používáme cancel a hate culture (“Hej, Rusko, to, co děláš na Ukrajině, je literally toxic!“).

A víte co? Možná to funguje. Diktátoři jsou přece taky jen lidi. Možná i oni sledují TikTok a jednou se zlomí. Až uvidí generaci Z, jak v zákopu dělá „get ready with me“ video před útokem, řeknou si: „Víš co, necháme je. Ti už jsou dost zničení sami sebou.“

Takže ano. Generace Z jde bojovat. S cedulí.S powerbankou. S terapií po telefonu. A hlavně – s pocitem, že když to nevyjde, tak to není jejich vina. Je to vina systému.

A my starší generace? My jen tiše doufáme, že až přijde ten moment, bude aspoň dobrý signál. Protože jinak… si vlastně ani ten krásný poslední zážitek plný bravurního ohňostroje neužijeme taky.