Dítě (kuře) v pohodě, rodič v ohrožení

Líheň ve školce spustila ekologickou paniku: děti nadšené, kuřata v pořádku, jen pár maminek vidí v plastové krabičce bránu do velkochovu. Malý experiment, velké morální drama. Tragikomedie hodná prken Národního divadla.

Je fascinující sledovat, jak se v českém veřejném prostoru

Ve školce se vylíhla kuřata a část rodičů okamžitě propadla dojmu, že sledují ekologickou apokalypsu. čti ekoaktivistickou katastrofu.
Z malého experimentu se v jejich očích stal morální prohřešek proti planetě.
Kuře v líhni se proměnilo v symbol velkochovu, i když děti viděly jen chlupatou žlutou kuličku.
Zatímco děti jásaly, dospělí se hroutili pod tíhou vlastních projekcí.
Najednou už nešlo o kuře, ale o čistotu svědomí a uhlíkovou stopu.
Každé pípnutí líhně bylo slyšet jako výkřik planety o pomoc.
A každé dítě, které se usmálo, prý nevědomky podporovalo průmyslovou živočišnou výrobu.
Realita přitom zůstala nudně prostá: kuřata jsou v pořádku, děti šťastné a svět se nezhroutil.
Jen některé maminky objevily nový zdroj morálního rozhořčení.
A jak víme, když se objeví nový hřích, musí se najít i nový hříšník, tentokrát má peří. Nebo že by na stole měla třídní knihu?

dokáže z naprosto banální věci stát morální panika. Děti ve školce sledují, jak se z vajíček líhnou kuřata: tedy něco, co by ještě před desetiletími bylo normální součástí života na vesnici, a část rodičů se okamžitě hroutí, protože „umělá líheň nemá nic společného s přirozeným životem slepic“ Tedy, mezi jiným...To ale radši ani popisovat nebudu. A proč se vlastně k takové hlouposti vyjadřuji. Přiznávám, že mne pobavila, i když jako zkušený matador bych měl vědět, že je to vlastně úplně normální.

Přesah jednoho malého experimentu s vylíhnutím kuřat ve školce je pro některé maminky téměř morálním prohřeškem proti ekologii. Stačí pár vajec v líhni a okamžitě se rozjede katastrofický scénář: dítě prý bude navždy poznamenáno, protože vidělo kuře mimo certifikovanou permakulturní kvočnu. V jejich hlavách se z plastové krabičky stává temná brána do velkochovu, kde se rodí budoucí KFC. Realita je samozřejmě nudnější: děti jsou nadšené, kuřata v pořádku a jediný, kdo trpí, je rodič, který si do líhně promítá vlastní úzkosti. Protože když dítě vidí tři kuřata v plastové líhni, okamžitě si v hlavě propojí supply chain, jatka, evropskou legislativu a začne si budovat kariéru ve velkodrůběžárně. Že by tam někteří viděli už i firmu? Kritici mají jasno: kuře je přece „pouhým produktem k dalšímu zpracování“ tedy nejen kuřecího řízku, ale především té malé dušičky.

„Je to malé. Je to opeřené. Hýbe se to. Chci si to pohladit.“ To je celý kognitivní model. Čtyřleté dítě neumí abstrahovat, neumí generalizovat průmyslové procesy a už vůbec neumí spojit „krabičku s vajíčky“ s „komplexní strukturou velkochovu“.

Je to stejné, jako kdybychom tvrdili, že když dítě vidí mixér, automaticky pochopí průmyslovou výrobu potravin. Popravdě, musím přiznat, že podobné asociace mají někteří metodici, když v páté třídě jsou přesvědčeni, že žák s AIčkem napíše agrární reformu. To sem ale nepatří.

Dítě si z líhně neodvodí: jak funguje drůbežárna, jak vypadá velkochov, jaké jsou etické problémy živočišné výroby, jaké jsou ekonomické tlaky potravinového průmyslu, jaké jsou welfare standardy EU. Tohle si neodvodí ani většina dospělých, natož čtyřleté dítě.

Dítě vidí kuře. Dospělý vidí drůbežárnu. A pak tvrdí, že to vidí dítě.

Mezitím učitelka Kateřina jen suše konstatuje, že kuřátka jsou v pořádku, odjedou na farmu, nebo si je rodiče mohou klidně nechat a odchovat. Ale to je samozřejmě málo dramatické. V dnešní době je potřeba v každé aktivitě najít alespoň tři etické problémy, dvě ekologické katastrofy a jeden náznak systémového útlaku. Což je mimochodem krásná ukázka toho, jak se v českém školství často řeší pocity dospělých, nikoliv vzdělávání dětí.

Možná by stálo za to zavést nový předmět v RVP PV – Emoční komfort rodičů, kde se děti učí hlavně to, aby náhodou někoho nevyvedly z míry.

Ze znalostí rodičovské zvířeny mohu konstatovat, že v takovém případě se revize RVP nepovede realizovat až do skonání věků.