Cyklošlapem proti geopolitice

Konečně máme řešení. A nepřišli na něj experti, dokonce ani Ajeje… politici jsou z toho v šoku, a dokonce… (a to je co říct), na to říkají… nic…

Zatímco se svět otřásá v základech pod náporem válečných bubnů, hukotu tanků a motorů, panBůh na nebi poskakuje z toho uhličitého dýmu, Česko se klepe před vizí hladových traktorů bez nafty, ČT věru naplinila svůj veřejnoprávní profil: Energetickým řešením je rodinný cyklovýlet. Náhodou docela povedené pokračování jiného energetického bonmotu.

Jedna z diskutérek v pořadu, kde se běžně pitvá kolaps civilizace, vystoupila s prohlášením tak oslnivě jednoduchým, až geolog v v přímém přenosu pravděpodobně zakopl o svůj seismograf.
„Ropu nepotřebuji, v rodině jsme cyklisti,“ pronesla hvězda stříbrného plátna — a rázem poslala všechny ropné magnáty, analytiky i šejky do kolen.
Kdo by tušil, že řešením nedostatku síry pro hnojiva, potažmo hladomoru, je prostě nepoužívat řetězový olej, ale jen suchý zip na cyklistické tretry. Nicméně i ten má ovšem trochu kapek té ropy taky.

„Když nemáš benzín, jezdi na morál.“

Zatímco zbytek republiky řeší, z čeho se vyrobí pneumatiky na kola (nápověda: z ropy), asfalt na cyklostezky (další nápověda: z ropy) a svršky těch sexy elastanových kalhot (hádejte správně: ropa), herečka šlape vstříc světlým zítřkům s vědomím, že jí stačí vzduch v duších a vítr ve vlasech.
Na sobě má růžové tričko s nápisem „Zachraň planetu – šlapej!“ a tyrkysové legíny, které by se samy mohly stát solárním panelem, kdyby měly ambici.

No, jo ale ... i ty leginy....to už bych se ale opakoval.

„Když jedeš dost rychle, realita tě nedohoní.“

„Nebo naopak mysli trochu pomalu.“

Redakce se samozřejmě obrátila na politickou špičku, aby tento zásadní přelom v uvažování okomentovala. Odpovědi byly stejně hluboké jako kaluž po dešti na polní cestě.

Filip Turek, muž, který se rád fotí u výfuků aut žhavějších než íránské rakety, vzkázal něco ve smyslu, že nebude reagovat na hloupé výroky.
To je od něj jistě úleva pro celý petrolejářský průmysl.
Kdyby totiž zjistil, že k pohonu Bugatti stačí šlapky od Ukrajiny (myslím to kolo), musel by zavřít svůj instagramový účet a přihlásit se do místního spolku bikepackerů.

„Když ti dojde benzín, dofoukni ego.“

A Karel Havlíček, vicepremiér pro věci příští i budoucí, také „reagoval“.
Obsah jeho reakce byl pravděpodobně tak technicistní, že by i ta herečka na kole usnula nudou, nejspíš něco o tom, že bez ropy nejsou uhlovodíky a bez uhlovodíků není bábovka. Ale to je jedno.
Hlavně že nám holka šlape.

„Technologie? Ne, dětská sedačka a víra v lepší svět.“

Je to geniální plán. Zatímco my plebs se budeme třást zimou a jíst nemyté brambory, protože kamiony nedovezou nic do obchodů (protože nafta, vy hlupáci), cyklistka a její rodina budou s úsměvem kroužit po Průhonicích kolem pumpy nemajitele. Jejich jediným problémem bude, že z té síry, co chybí, se dělá i odpuzovač slimáků. Takže pozor na zahradní šneky v pět hodin odpoledne.

„Když tě dožene realita, přeřaď na lehčí převod.“

Vzkaz do světa je jasný:
Kašlete na strategické rezervy. Kupujte si duše. Civilizace možná padne, ale cyklopruh na Pankráci přežije všechno.

„Konec dějin? Ne, začátek Tour de Česko.“ A to je přece krásná vize.