Chlapský manifest těch, co nechtějí být karikaturou

Jestliže si emancipované dámy staví své hashtagy a ohradníky proti blbcům, je nejvyšší čas vyrovnat skóre a sepsat manifest z druhé strany barikády. Když se k tomu přidá trocha jedu...

Internet je plný rad pro emancipované dámy. Od objevování vnitřních bohyň přes toxickou maskulinitu až po oslavy ženské síly, která už údajně není jen hashtag, ale „zbraň hromadného sebevědomí“. Nedalo mi to. Zkusil jsem těch dvacet moudrostí, kterými se dnes internet jen hemží, přeložit do jazyka, kterému rozumíme my, obyčejní muži. Vznikl z toho takový malý šovinistický manifest pro pány, kteří ještě nezapomněli, že svět dřív býval docela normální místo k žití. Pánové, ruku na srdce a pivo do ruky – tady je dvacet pravd, které se dnes nahlas neříkají...

1. Začít znovu? Z gauče k lednici a zpět. Klidně třikrát denně. Bez omluvy, bez vysvětlování a hlavně bez sáhodlouhých debat o citech.

2. Tvůj klid může zklamat pár lidí (hlavně doma), ale oni už si beztak zvykli, že žiješ ve vlastním vesmíru a šok by pro ně byl, kdybys najednou začal luxovat.

3. Hranice nejsou ploty. Je to tvoje garáž, kam má zbytek rodiny vyhlášen přísný zákaz vstupu.

4. Nepotřebuješ potvrzení od komise pro mužskou empatii. Slovo „promiň“ jsi beztak už v minulém století úspěšně vyškrtl ze slovníku.

5. Mír je lepší než vítězství, hlavně když ho dosáhneš tím, že předstíráš hluchotu a v tichosti si otevřeš lahváče.

6. Zavřené dveře? Znamenají jen to, že můžeš v klidu analyzovat rozehranou šachovou partii a zcela ignorovat rušivé dotazy na to, kdo zase nevynesl koš.

7. Ten, kdo platí účty, se nemusí omlouvat. Obzvlášť za to, že si u večeře trochu mlaskal.

8. Ignorovat blbce není arogance. Je to nutná evoluční pudová sebezáchova.

9. Tvoje hodnota se neměří v tom, kolikrát jsi řekl „miluji tě“, ale v decibelech tvého chrápání, kterým jasně vymezuješ své noční teritorium.

10. Sebedůvěra je tvůj antiperspirant. Neustálé sdílení pocitů smrdí jako nezvládnutá krize středního věku.

11. Věta, které se nejvíc bojíš, zní: „Miláčku, musíme si promluvit.“ Ale jakmile ji ve zdraví přežiješ, svět se zase rozsvítí.

12. Šlofík po obědě není slabost. Je to revoluční akt a svaté právo ukotvené hluboko v DNA.

13. Viditelnost? Přestaň zatahovat břicho. Ten pivní mozol už dávno není ostudou, je to hmatatelný důkaz, že do sebe umíš investovat.

14. Nemusíš mít pravdu, abys měl poslední slovo. Bohatě stačí mít hlubší hlas.

15. Být vybrán do rodinné komise pro výběr záclon je past. Někdy je strategicky mnohem výhodnější udělat se zcela neviditelným.

16. Dusná atmosféra v místnosti tě může rozložit: tak ji prostě s úsměvem opustíš, vezmeš psa a jdete radši ven, protože tam je svět ještě pořád normální.

17. Tvoje historky z mládí nejsou vychloubání. Je to epický manuál pro přežití další generace, která si bez aplikace už neumí ani vyměnit žárovku.

18. Zármutek a růst? Zármutek nad odřeným lakem u auta a neustálý růst cen benzínu. Dvojka, která neúnavně tančí na tvých nervech.

19. Rekonstrukce života? Klidně, ale jedině s vrtačkou v ruce, pivem na stole a absolutním ignorováním všech bezpečnostních předpisů.

20. Tvůj hlas není žádné ublížené fňukání. Je to hromové zařvání, které oznamuje zásadní věc: „Kdo mi zase přepnul ten sportovní kanál?!“