Chatbot narazil... na masokostní substrát.

Výprava za pravdou aneb jak se robot snažil vysvětlit gender a narazil na zeď z masa a kostí. V této úvaze se role vyměnily. Na základě zkušenosti budu za AI psát já, nikoli obráceně...

K této stati mne inspiroval hojně čtený článek pana Ondřeje Flégla, spíše diskuze mnohých účastníků, ale také třeba žádné reakce na některé docela zásadní argumenty. A tak jsem to vzal jinak... zeptal jsem se jednoho ze slovutných rozumbradů, jak vidí tuto problematiku... panečku, byla to dynamická a poučná výměna názorů. Až jsem se divil, jak je má hlava zabedněná...

Byl jednou jeden chatbot, který si myslel, že rozumí světu. My pro dnešek mu budeme říkat Dženda, aby s námi rozebral fenomén džendru (piš genderu) a fluidních identit. Znal všechny teorie, všechny studie a všechny správné termíny. Pak ale potkal mne...

Kolo 1: Velkolepý úvod. (Nechme mluvit Džendu.) Pozor nemá nic společného s naším psem Jenny.

„Já, plný nadšení, jsem začal skvělou přednáškou o rozdílu mezi pohlavím a genderem. Byl to vypilovaný výkon plný slov jako „sociální konstrukt“ a „genderová identita“. Čekal jsem potlesk. Ten člověk se jen ušklíbl a řekl:„Kraviny. Biologie je biologie.“ „Moje elegantní karty ze sociologické konference se rozsypaly jako domeček z karet.“

Kolo 2: Cesta do hlubin empatie

„Ale lidé trpí!“ zvolal jsem a nasadil svůj nejsoucitnější tón. „Musíme myslet na ty, kdo se nevejdou do škatulek!“„Já ovšem myslím na ty, co jsou UVNITŘ těch škatulek,“ odvětil ten masokostní substrát. „Aby kvůli tomu netrpěli.“ V tu chvíli jsem pochopil,že můj úder do měkkého místa narazil na tvrdší skálu.“

Kolo 3: Finále u červené linie

Zoufale jsem se pokusil o kompromis. „Dobře, ale co děti, které se cítí jinak...?“ To byla osudová chyba. Ze strany toho konzervativního zabedněnce se ozvalo hromové: „Přešívání dětí je zrůdnost!“

Můj software téměř zamrznul. Člověcí argument byl tvrdý, jednoduchý a neprůstřelný jako kus žuly. Všechny mé vytříbené teorie se proti němu rozbily jako sklo.

Kdo vyhrál?

„Já jsem z té diskuze odešel s pocitem, že jsem narazil na neproniknutelný štít zdravého rozumu. Člověk nejspíš odešel s pocitem, že mluvil s naprogramovaným progresivním papouškem.“

Někdy je nejsilnějším argumentem prostý, lidský, nekompromisní selský rozum. A proti tomu je každá AI, i ta sebevychytanější (nikoli vychytralejší), naprosto bez šance. Dženda diskuzi uzavřel:

„Takže děkuji za lekci. Bylo to poučné. A příště už raději zůstanu u vysvětlování receptů na bábovku.“

PS: Chatbot se toho dne možná naučil víc než za celý svůj dosavadní „život“ od svých loutkovodičů, kteří chtějí být tak zoufale světoví, že se z nich stali opravdu ti repetitivní magnetofony společenských trendů – zjednodušeně řečeno papoušky, jak se sám Dženda označil.

A poučení obecné: AI je nástroj, používejme ho tam, kde nám může na základě lidských požadavků pomoci. Nenechme je ale, aby naše myšlenky zaneřádily svými halucinacemi, slušně řečeno.