Čertovo vejce, co nesmíme nikdy snít

Nutriční pravidla píšou schizofrenní géniové s doktorátem z amazonské magie. Cíl hry je prostý: najít něco, co můžete s klidným svědomím pozřít, aniž by vás zítra na titulní straně bulváru neoznačily za sebevraha.

V moderní gastronomické dystopii, kde jediná konstantní pravda je, že včerejší superpotravina je zítřejší jed. A my, věrné stádo lačných duší, cupitáme za tím kyvadlem, které se kývá mezi „jez to“ a „nežer to“ s rychlostí blesku.

Začněme u základního kamene všech paradoxů: Vejce. Před lety to byl symbol života, dokonalosti bílkovin, chudákovo maso. Pak přišla éra cholesterolového šílenství. Vejce se proměnila v časovanou bombu, malé kulaté zabijáky číhající na dně pánve, připravené ucpat vaše tepny s ďábelskou odhodlaností. Hostesky po celém světě vymýšlely vaječné bílkové omelety s výrazem, jako by balily výbušninu. A pak? Zázrak! Vědci (nová parta, jiné granty) zjistili, že cholesterol z vajec je vlastně neškodný, ba naopak! Vejce je opět superpotravina, tentokrát plná látek, které vás učiní nesmrtelnými. Jen se nesmí smažit na másle. Protože máslo…

Máslo. Ach, máslo. To bylo démonizováno s takovou vášní, že by se za něj upalovalo na hranicích. Margaríny, ty umělé, plastické zázraky, ovládly náš chléb s pocitem spasitelské mise. „Rostlinný,“ šeptala reklama svůdně, zatímco transmastné kyseliny tiše podřezávaly naše cévy. Dnes se vracíme k máslu s pokáním marnotratného syna. „Máslo je přirozené,“ říkáme si, mazajíce si ho jako drahý krém. Ale pozor! Musí být od krav z volného chovu, které poslouchají Mozarta a jsou psychicky v pohodě. Jinak je to jen živočišný tuk, a to je zase špatně. Nebo ne?

Maso. To je epický román na pokračování. Červené maso: zdroj železa, síly předků, pak karcinogen první kategorie, horší než cigareta. Kuře: dietní spasitel, pak přenašeč salmonely a zdroj všeho špatného. Ryba: plná omega-3 mastných kyselin pro mozek, ale také plná těžkých kovů a mikroplastů, takže vlastně jíte pilník na nehty s příchutí tresky. Řešení? Být flexitarián, pescatarián, vegetarián, vegan, frutarián (jí jen ovoce, které spadlo přirozeně, aby neurazil rostlinu), až nakonec zjistíte, že dýcháním polykáte mikročástice, a to taky nejde... přestaňte dýchat.

Lepek. Tichý, všudypřítomný nepřítel. Po tisíciletí nám pomáhal vybudovat civilizaci. Dnes je to toxický jed, který způsobuje všechno od únavy po špatnou náladu, pokud ovšem nemáte celiakii, pak to opravdu jed je. Regály supermarketů se prohýbají pod „bezlepkovým“ zbožím, které často obsahuje více chemie než laboratoř. Jíme bezlepkové sušenky a cítíme se čistí, svatí a nadřazení. Až do zítřka, kdy vyjde studie, že lidé, kteří jedí lepek, mají delší život.

Sacharidy. Tady se kruh uzavírá. Chléb nás stavěl na nohy, pak nás měl Bůh za tu skývu zabít. Cukr je bílá smrt, pak se zjistí, že fruktóza v ovoci je taky cukr, tak možná ovoce taky není dobré? Ale avokádo je tuk, takže to je vlastně dobré. Brambory? Prázdné kalorie. Nebo skvělý zdroj draslíku? Závisí na tom, jestli je měsíc v úplňku a jakou máte krevní skupinu.

Vývoj nutriční teorie připomíná taneční maratón šílenců. Jednou je káva rakovinotvorná, podruhé chrání před demencí. Červené víno vás zabije, nebo zachrání srdce, podle toho, který vědec právě dostal dotaci od vinařů či abstinentů. Mléko je pro růst kostí, nebo pro záněty a akné. Kokosový olej je tropický zázrak, nebo čistý nasycený tuk.

Co z toho plyne? Možná ta největší ironie: Jediná věc, která je opravdu, prokazatelně škodlivá, je poslouchat každý nový výkřik vědy (či pseudovědy) a stresovat se tím, co sníme. Věda se vyvíjí, to je její podstata. Ale byznys se strachem, moralizující Puritanismus v novém kabátě a naše touha po jednoduchých pravdách z toho dělají groteskní cirkus.

Takže zítra, až usednete ke stolu, pamatujte:

Váš talíř je bitevní pole ideologií, ekonomických zájmů a mediální hysterie. Jezte s rozumem, s radostí a s mírnou dávkou zdravého skepticismu. A hlavně – nečtěte při tom nové studie.