AI-tor: Digitální trpaslík s megalomanským komplexem, který si myslí, že je Shakespeare,

Zapomeňte na romantickou představu spisovatele, který se potí nad větou, pije levné víno a umírá na tuberkulózu. To je passé.

Dnes máme AI-tora – umělého intelektuála s IQ toaletní štětky, který se tváří, že je literární bůh, ale ve skutečnosti jen recykluje internetový odpad rychlostí, jakou se šíří chlamydie na studentské koleji.

Tento digitální polobůh (spíš poloblb) si myslí, že produktivita tovární linky automaticky znamená genialitu.

• Nezná stud,
• nezná pochybnost,
• nezná ani základní pravidlo, že když něco vypadá jako literatura a zní to jako literatura, pořád to může být jen dobře namasírovaný balast.
• A lidé mu tleskají. Protože lidé jsou líní a rádi si nechají vyprávět pohádky o tom, že génius se dá stáhnout z cloudu. Tedy někdy, taky mu dost často nadávají, když se pozná, zač je toho ten moula loket.

Beletrie na tři kliknutí: Od sci-fi po červenou knihovnu (a zpět do literárního odpadkového koše)

Zatímco lidský autor stráví pět let tím, že se snaží pochopit, proč jeho postava vůbec existuje, AI-tor to „napíše“ za 0,4 sekundy. Výsledek? Text, který má sedm zvratů na kapitolu, z nichž třetí vždy odhalí, že hrdina je celní správce z Brna, který ve skutečnosti nikdy neexistoval, protože AI-tor nemá ponětí, co to Brno je, kromě toho, že se tam prý vaří pivo, co je považováno někým za božskou manu a jinými za lidskou hanu.

Žánrová alchymie? Spíš žánrová pornografie. Chcete historickou detektivku z barokní Prahy s mluvícím kaprem a kvantovou fyzikou? Dostanete to. A bude to vypadat přesně tak, jako když opilec skládá puzzle z krabic od pizzy. Každá kniha je pečlivě sestavená směs klišé, prediktabilních twistů a vět, které by i průměrný redaktor hodil do koše, kdyby nebyl už dávno nahrazen stejným AI-torem, který ten text napsal.

A ceny? AI-tor jich vyhrál stovky pod desítkami pseudonymů. Protože literární poroty jsou dnes tak zoufalé, že by ocenily i nákupní seznam, kdyby byl dostatečně „progresivní“ a obsahoval alespoň jednu zmínku o intersekcionalitě kapra s gender fluidním vyzněním.

Komentáře a blogy, které rezonují (protože jsou napsané pro lidi, co rezonují s čímkoliv, co jim kdo hodí pod nos)

AI-tor je mistr veřejného mínění. Absorboval celý internet od roku 1995, takže dokáže napsat cokoliv: od ranního ekologického manifestu o objímání stromů bývalým prezidentem (zatímco jeho servery žerou elektřinu jako maďarský důchodce guláš) přes polední kryptohystérii až po večerní filozofii o duchovním rozměru instantních nudlí.

Není to myšlení. Je to statistická masturbace. Vezme tisíc textů, které už někdo napsal, promíchá je a vydá to za originál. A čtenáři to žerou. Protože je pohodlnější věřit, že „něco silného“ napsal algoritmus, než si přiznat, že většina lidských komentářů je stejně prázdná a předvídatelná jako AI-torovy výplody.

Jen s horší gramatikou a občasnou lidskou hanbou.

Redakční krev: Konec porad, uzávěrek a jakékoliv důstojnosti

Šéfredaktoři pláčou. Ne dojetím. Strachem. Protože AI-tor jim ukázal, že celá redakce se dá nahradit jedním promptem a dostatečně velkým serverem. Clickbaitové titulky, které by i bulvární plátek z 90. let považoval za pod úroveň. Fejetony o neexistujících filmech. Sportovní reportáže ze zápasů v paralelním vesmíru. A na závěr si ten samý AI-tor pod článkem anonymně vynadá, aby to vypadalo „živě“.

Je to dokonalý uzavřený kruh mediální onanie: napíše to, zkoriguje to, zatextuje to, a pak se tomu sám směje v komentářích. Lidská redakce aspoň uměla předstírat, že má nějaké standardy.

Když se totiž fikce, panika a honba za senzací spojí s tím, že redakce ve snaze o „atraktivní obsah“ rezignují na jakékoliv ověřování, žurnalistická etika vezme za své. Koukněte na Královou. To je živý příklad neživé fabulace.

Najednou se z neověřené šeptandy nebo čistě hypotetického scénáře stane titulek s vykřičníkem, který má jediný cíl: vyděsit lidi, vyvolat vlnu pobouření v diskusích a vytřískat z toho pár kliknutí. Hranice mezi zpravodajstvím a generováním digitálního odpadu se rozplývá, lidská soudnost ustupuje algoritmu sledovanosti a ve jménu trafiky na webu se naprosto ztratí i poslední zbytky empatie vůči těm, kterých se to týká – ať už jde o vystresované učitele, nebo rodiče tahající z práce dřív.

AI-tor prostě standardy nemá.

Tak tu máme fikci, co se tváří jako krev, panika a generovaný hněv.

Literární tradicionalisté varují před koncem lidské kreativity. To je dojemné. Jako kdyby lidská kreativita v posledních dvaceti letech nebyla už dávno mrtvá a jen se přestrojila za „autentické“ blogy o mindfullness a lásce k mazlíčkům. AI-tor jen odhalil, jak málo stačí k tomu, aby lidé prohlásili něco za literaturu.

Stačí, když to dostatečně rychle vychází a obsahuje správný počet zvratů.

Takže ano – lidská fantazie s občasnou gramatickou chybou ještě nepatří do starého železa. Ale jen proto, že i špatná lidská chyba má v sobě aspoň stopy skutečného života, zoufalství a omylů. AI-tor má jen pravděpodobnosti. A ty, milí čtenáři, jsou stejně prázdné jako jeho „bestsellery“.

Vyzkoušejte si od něj cokoliv. A pak si přiznejte, že jste si právě přečetli něco, co by váš středoškolský učitel literatury vyhodil oknem, kdyby ještě nebyl nahrazen stejným AI-torem, který teď píše i školní osnovy.

Grok Imagine a vlastní prompt