AI na rozhraní: Adopce či ochrana myšlení

České školství se v posledních letech ocitlo v situaci, kdy generativní umělá inteligence přestala být teoretickou hrozbou a stala se praktickou realitou. Žáci ji používají při psaní slohů, řešení úloh i vyhledávání informací.

Učitelé ji začínají využívat při přípravě hodin a hodnocení. Národní pedagogický institut v tomto prostředí od roku 2023 aktivně podporuje zavádění AI – vydává doporučení proti zákazům, metodické materiály pro učitele a kurzy zaměřené na praktické využití. Český přístup je tak převážně vysoce adopční: technologie se má smysluplně zapojit, učitelé se mají naučit s ní pracovat a žáci mají získat AI gramotnost.

Tento směr je pochopitelný. Technologie postupuje rychleji než legislativa i školní praxe a bez metodické opory by školy zůstaly bez vedení. Přesto se v mezinárodním prostředí současně objevují iniciativy, které kladou důraz na něco jiného: na ochranu procesu učení a na to, co by mělo zůstat výhradně lidskou prací.

V září 2026 zavedl největší veřejný školský systém ve Spojených státech, New York City Public Schools, roční moratorium na student-facing generativní AI pro žáky od předškolního věku do 8. třídy. Dotýká se přibližně 600 000 dětí. Slyšíte dobře. To číslo je ověřeno z několika zdrojů.

• Na středních školách jsou povoleny pouze omezené, učiteli supervidované piloty a povinné moduly AI gramotnosti. Companion chatbots jsou zakázány napříč všemi stupni. Oficiální zdůvodnění zdůrazňuje potřebu lidského kontaktu, rozvoj dovedností skrze vrstevníky a učitele a nutnost, aby děti samy „zápasily s těžkými problémy“, místo aby je outsourcovaly stroji. Politika odděluje přístup k nástrojům od výuky o AI a reflektuje vývojovou přiměřenost.

Podobný, ještě radikálnější tón zvolila v roce 2026 koalice více než 260 organizací a expertů vedená Fairplay. Vyzvala k pětileté pauze na student-facing generativní AI na základních a středních školách. Argumentuje, že tyto produkty představují významné riziko pro kognitivní a sociální vývoj dětí, soukromí, akademickou integritu i duševní zdraví. Pauza má sloužit k nezávislému ověření, zda nástroje skutečně zlepšují učení, aniž by způsobovaly kognitivní offloading nebo narušovaly lidské vztahy. Pokud tyto podmínky nesplní, nemají být ve školách používány vůbec.

Výzkum kognitivního offloadingu tyto obavy podporuje.

• Generativní AI dokáže převzít části myšlenkové práce – formulaci argumentu, výběr důkazů, strukturaci textu nebo návrh řešení.
• Nestrukturované používání může krátkodobě zlepšit výkon, ale současně oslabit dlouhodobé učení a samostatné myšlení. Zejména u začátečníků a mladších žáků, kteří teprve budují základní dovednosti, je riziko vyšší.
• Studie ukazují, že žáci, kteří AI používají k automatizaci textu, často ztrácejí zisky, jakmile je nástroj odebrán.
• Naopak ti, kdo ji využívají k vysvětlování a augmentaci, si přínosy udržují lépe. APA expertní zpráva výslovně varuje, že AI může zlepšit výkon, ale snížit nezávislé učení, a doporučuje age-appropriate guardrails.

Mezinárodní rámce AI gramotnosti (UNESCO, OECD/EC AILit Framework) přitom důsledně oddělují porozumění AI od jejího přímého používání. Žák může a má vědět, jak systémy fungují, kde chybují, jaký mají bias a kde leží lidská odpovědnost, aniž by měl neomezený přístup ke generativním chatbotům. Gramotnost a přístup nejsou totéž. Vývojové frameworky z USA (např. Manhattan Institute 2026) navrhují progresivní model:

• na raném stupni AI primárně pro učitele, později řízená kritika a teprve na střední škole odpovědnější samostatné používání, vždy s prioritou zachování nezávislého kognitivního výkonu. Popravdě, příliš se s tímto modelem neztožňuji, přijde přílíš striktní a popírá individualitu žáků.

Brookings Institution na základě globální studie (více než 500 respondentů z 50 zemí a review stovek studií) v roce 2026 konstatoval, že v současné fázi rizika generativní AI pro děti převažují nad benefity, protože ohrožují fundamentální kapacity učení, sociální a emoční vývoj a vztahy. Dobře navržené nástroje mohou učení obohatit, ale overreliance ho může oslabit.

Tyto zahraniční zkušenosti kladou otázky, které v českém adopčním rámci zůstávají spíše na okraji. Generativní AI mění vztah mezi produktem a důkazem o učení. Kvalitní esej, správný postup nebo plynulý text už nemusí ukazovat, co žák skutečně umí. Učitel ztrácí viditelnost do procesu. Pokud školy očekávají, že rozhodnutí o přístupu automaticky vyřeší otázky učení, připravenosti a úsudku, mýlí se. Politika nástroje neříká, zda žák konstruuje argument, nebo jen přijímá hotový výstup.

Český přístup, orientovaný na využití a metodickou podporu učitelů, je pragmatický a v mnohém nutný. Bez něj by školy zůstaly bez opory. Současně však zahraniční restriktivní iniciativy a výzkum ukazují, že samotná adopce nestačí.

• Školy potřebují i preciznější hranice: ne proto, aby AI ze vzdělávání vytlačily, ale proto, aby chránily podmínky, za kterých se u žáků rozvíjí schopnost samostatně myslet, argumentovat, hodnotit a rozhodovat. AI gramotnost je nezbytná.
• Volný přístup v každém věku a při každé úloze však není její automatickou součástí. A stejně tak není totéž, když AI pomáhá učiteli připravit hodinu, a když přebírá práci, kterou měl vykonat žák.

Otázka tedy nezní jen, jak AI smysluplně zapojit. Zní také, co přesně se snažíme chránit a proč. Upřímně doufám, že nové vedení NPI opustí bezbřehý chaos a svěření procesu podpory škol do rukou méně zkušených entuziastů a že naopak začne doba reálné přípravy metodik a školení zaměřených i na otázky ochrany osobních údajů a dalších oblastí, které, a dámy mi prominou, považovaly spíše za otravné doplňky včetně celé řady faktických bludů. Ty ale bohužel zaplavily celý svět dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, protože a prostě, probíhaly žně a tam se na pár vysypaných zrn zas tolik nehledí.

Pevně douhám, že se změnou vedení NPI se otvírá cesta k smysluplné revizi i přístupu k AI, přínejmenším v tom, že se varovné inciativy z celého světa nebudou přehlížet.