Dobrý den, cítím s Vámi, je to složitá situace. Doporučuji Vám přečíst si knihy paní Jarmily Průchové o makrobiotice, konkrétně knihu Zbytečné choroby, kde jsou popsány příčiny alzheimerovy nemoci a stravovací doporučení, jak situaci zlepšit.

Lepší příští rok vám přeji. Této nemoci jsem věnoval také jeden článek na blogu - http://lukasvaclav.blog.idnes.cz/c/364124/Alzheime....

Ledasčemu předejít lze, něco bohužel nastane, ať děláme cokoliv. Podobné strasti zažívá i člen naší rodiny. Dobrou zkušenost mám s těmito dvěmi společnostmi - http://www.alzheimer.cz/, http://www.alzheimernf.cz/.

Neustále upozorňuji na péči o příbuzné, blízké. Ti jsou podobnými nemocemi zasaženi kolikrát více, než nemocní. I Vám zde poradí. Doporučuji je o pomoc požádat, protože Vaše situace je velmi těžká a obtížně zvladatelná. Držím Vám palce

Drzim Vam palce. Vic  nemohu rict. 

Sám jsem se o moji milovanou maminku staral 4 a půl roku nonstop 24 hodin denne, ze zacatku byla castecne chodici (za pomoci choditka a me malickosti), posledni rok byla jiz bohuzel zcela lezici.

Maminka sice netrpela touto osklivou nemoci, mela hajzla Parkinsona a stovky dalsich chorob, vzdy a za vsech okolnosti jsem byl proti "odkládáni" rodicu a blizkych do LDNek a jinych zarizeni, nemocnici maminka silene nesnasela, i kdyz nekdy se nedalo bohuzel nic delat.

Sve pece o maminku nelituji a takto bych se staral opet, bohuzel maminka uz neni.

Asi jsem precitlively, ale kdyz ctu ci slysim slovo MATKA, je mi nejak smutno, ja mel MAMINKU a vzdy v mem srdci bude pouze maminkou.

Matka k tomu uz se pomalu prida fotr a je to divne pojmenovani tech nejblizsich.

I kdyz nepochybuji o tom, ze i kdyz nekdo pise o sve mamince jako matce, tak ze ji nemiluje mene, ale ja proste to slovo nejak nemam rad. Autorce preji hodne sily a jeji mamince co nejmene utrpeni.

..nezávidím vám..ani mamince...není co....

...mě táta zemřel před necelými 5 lety...jemu selhalo tělo.....tři roky byl ležák....a tělo mu postupně stravovaly záněty vyvolané zaltým stafylokokem.....ale hlava byla do poslední chvíle zcela v pořádku.....nevím co je horší....ale kdybych měl volit za sebe...tak snad raději "zblbnout"....než s plným vědomím čekat na smrt....

To je hrozné.  Držte se!

To je stará nemoc některých lékařů: všichni jsou blázni, jen oni jsou normální a mají pravdu. Jenže všechna teorie je šedá, zelený je jen strom skutečného života.

Dobrý den, co vím zase já věsměs jsou blazeované lékařky, zažil jsem si své s dědou, pečoval jsem o něj, byl upoutaný na lůžko a s blazeovanými lékařkami jsme si opravdu užili- jinak si Váím dovoluji podat touto formou upoutávku na knížku MATKOVRAH---a dopředu upozorňuji,  je ostře antifeministická! Především ale upozorňuje na jeden závažný problém: „mizandrické ženy“, a na to jak děti mizandrických žen – matek bezmocně a krutě trpí! Autor v knize „Matkovrah“ kritizuje feminismy, a to opravdu výtečnou a skvělou formou – očima nevinného dítěte. Takže v knize hledejte varovné poselství o hrůzném a ničivém působení feminismů ve společnosti, zejména na vývoj dětí, odkaz na knihu je zdehttp://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=386

Tohle je snad nejhorší dno autora kam až jde zajít ne? Samopropagace

Dovolte pohled z lékařské strany. Samozřejmě, že existují i tzv. smíšené formy demencí, tedy kombinace Alzheimerovy nemoci a možnosti tzv. multiinfarktové demence. Stanovení úplně přesné diagnosy je za života člověka mnohdy velmi obtížné, neexistuje zatím 100% spolehlivý diagnostický test.

Choroba se nedá léčit, dají se však mírnit některé průvodní jevy. Nepíšete, zda-li bylo Vaší matce nasazeno speciální léčení tzv. antidementiky /existují tři základní skupiny, dávají se dle tíže nemoci  a tolerance/. Co se však dá, je tlumení těchto nemocných natolik, aby byli "únosní" i pro domácí péči. Tyto léky by měly být nasazeny buď za hospitalizace nebo po poučení vnímavé rodiny. V drtivé většině se podaří nemocného stabilizovat tak, že není agresivní, neklidný. Nicméně, jeho inteligenci to nijak nezlepší, choroba pokračuje bohužel dále.

Že jste byla odmítnuta s hospitalizací je nejspíše pochopitelné. Z Vaší strany šlo spíše o tzv. "sociální" hospitalizaci, na kterou nemocnice nemají fondy lůžkové i finanční. Řešením je buď uvedené medikamentosní zklidnění, nebo umístění nemocného ve speciálním zařízení na uvedenou nemoc.

Kurtování nemocných je bohužel zapovězeno /díky stupidní ingerenci paní Rowlingové a dalších podobných, kteří nevědí, jak to v nemocnicích vypadá/. Lékařů či sester v noci není tolik, aby hlídali podobné neklidné nemocné a mohu Vás ubezpečit, že zdůvodňovat rozzuřené rodině, proč si jejich příbuzný v noci pádem zlomil ruku nepatří k tomu příjemnému, co lékaři v nemocnicích zažívají. 

Jinak samozřejmě je mi Vás a Vaší matky líto a přeji, aby se stav vyřešil. Pokud neuspějete u jednoho neurologa či psychiatra-gerontologa, je třeba hledat dále. Všichni nejsou "seladoni".

Ony ty antidementika nejsou levná záležitost, proto je doktoři neradi předepisují. Obzvlášť pacientům v domácí péči. Prostě, rodino pomoz si jak umíš. Bohužel, i to je stránka našeho zdravotnictví.

Moje matka zemřela v nedožitých 88 letech duševně čilá, ale s revoltujícím trávicím systémem, který odmítal asi 6 týdnů přijímat potravu. Doktoři rezignovali a příčinu neodhalili. Když viděla, že to nikam nevede a jen se trápí, tak si přála umřít, ale splnilo se jí to až za tři týdny. Když jsem měl nemocného psa, po dohodě s veterinářem, jsem ho nechal šetrně utratit, aby se netrápil. U lidí se musíme dívat, jak se protrápí až do úplného konce. Divné.