Chybí tu pozitivní vztah k minulosti, vyjádřený ve filmu o Klementu Gottwaldovim, který v něm tak pěkně scénaristicky zajistil Pavel Kohout, jehož pohádka o Klémovi se stala součástí světového kulturního dědictví, které třetí odboj posílal přes železnou oponu.

Výstava o balzamování Gottwalda musí být docela zajímavá, ale mám osobní zážitek z té doby: tenkrát se totiž po vzoru SSSR jezdilo na školní výlety poklonit se velkému zemřelému státníkovi; fronta byla kratší než na Lenina, ale stejně to bylo velmi podivné povyražení pro školáčky. Jedna spolužačka nad tou rakví skoro omdlela a pak venku dlouho zvracela. Dodnes to mám v živé paměti.