Převálcovaní Blankou

Každý den musím cestou do práce a z práce, od autobusu na metro a opačně, kličkovat blátem nebo prachem mezi náklaďáky a bagry a hledat si cestu mezi ohradami, protože trasa pro pěší se neustále mění podle potřeb stavebníků.

Ohrady lemující staveniště jsou pravda pokryty veselými, optimistickými obrázky a hláškami: máme se učit nordic walking anebo se svézt novým přívozem přes Vltavu – tyto výzvy zřejmě mají odlákat naši pozornost od nevábné skutečnosti, že se velká část naší čtvrti změnila v obrovitánské staveniště. Ach jo. To věčné rozčilování, když už zase nevíte, odkud jako jedou tramvaje nebo náhradní autobusová doprava! Ty návaly u eskalátorů v metru, protože mnohem víc lidí teď musí volit stejný vchod do podzemí! Ty kolony aut, ucpávající ulice kvůli omezenému průjezdu! Připomíná to nepořádek a nepohodlí kolem výstavby nových tras metra, jenomže tady bohužel nové metro nevzniká, ale buduje se tunel Blanka. Neobětujeme se veřejné dopravě, ale nové trase pro obrovská kvanta osobních aut, a to nesmyslně blízko centru Prahy.

Někdy v létě 1989 jsem byla se svými dětmi, tehdy jim bylo šest a devět let, na demonstraci ekologů proti tunelu Blanka ve Stromovce. Rozháněla nás VB a snad jsem tehdy unikla opletačkám proto, že mě policajti jako zasloužilou matku nechali na pokoji.

Po Listopadu jsem doufala, že se začne řešit i ekologická agenda. Všichni přece věděli, že komunisti skandálním způsobem zhuntovali životní prostředí naší země. Jenže se ukázalo, že vodsaď pocaď, volná ruka trhu se musí nechat hrabat a fáze divokého kapitalismu jak vystřižená z devatenáctého století se prostě musí nechat proběhnout. Dobře, my vám kapku vyčistíme řeky a kapku odsíříme tepelné elektrárny, ale rozhodně potřebujeme vyrábět pořád víc elektřiny, vyvážet ji, stavět nové jaderné elektrárny, dolovat další hnědé uhlí, stavět na zelených loukách nové a nové výrobní a skladištní haly, a hlavně dálnice a tunely pro další a další kvanta aut. Rychlá a silná auta přece k nám novým úspěšným kapitalistickým občanům patří!

Musím si povzdechnout: v podstatě si to čeští voliči sami takhle vybrali. Zjistila jsem to už dávno, ale pořád ještě je to pro mě hořká pilulka. Patřím k naprosté menšině tohoto národa, která by místo tunelu Blanka raději vybírala v Praze mýto, omezila vjíždění aut do centra (čímž myslím daleko širší centrum, než jak se to chápe dnes), přiměla lidi používat „socku“ a úplně všude zřídila cyklistické stezky a půjčovny kol. K menšině, která by určitě opustila staré komunistické plány na vybudování městského okruhu a hledala by pro objezdy Prahy jiná řešení.

Ale jak se věci mají, budu tedy i já svým starým autíčkem občas drandit tunelem Blanka. A dokonce budu i ráda, až tu proklatou Blanku konečně dostaví, protože pak se nám Dejvičákům, kteří teď kvůli Blance prožíváme pravé peklo, výrazně uleví.