Tady nejde tak o kapitalismus, ale o fenomén který nevidíme, neboť náš horizont vnímání kontinuálního času vlastně končí se spaním a druhý den ... .
Tady bychom viděli dobře určité zákony, principy a fáze. Jeden zákon , je zákon vývoje člověka od narození, kdy nemá dnešní vědomí, nemá žádné. Jinak řečeno kdo se zde narodí, narodí, tak musí projít mnoha fázemi a cykly vývoje vědomí, než dojde do určité stabilní fáze v dospělosti, a navíc ne do fáze kdy překročí svoji sebeprojekci vnímání světa.
V těchto fázích pak jsou typické projevy, nejvíce kolem fáze dospívání a oddělování se od kolektivního rodinného, společenského vědomí, převzatých vzorců chování, tradic, hodnot.
Zde pak jsou fáze kde se tíhne k aktuálnímu dění ve společnosti, její společenský řád, cesta. Jelikož ale zde není životní zpětná vazba, zkušenosti, tak to je dost divoké. Zde pak jsou fáze a to záleží i na pohlaví, humanistické, inženýrské, ekologické, civilizační. Proto se zde objevují stále dokola, ideologie, typu neokapitalismus, neoscoialismus,náboženství, esoterika atd. a to souvisí s rozšířením vnímání světa o další civilizace, zatím nikoliv jejich cestu, což přichází z informačních prostředků. To vše jde zatím to vývojem, každého člověka zde. My vlastně objevujeme znova a stale vše dokola, což ostatní generace mají mnohdy za sebou. Chybí zde určitý přenos z generace na generaci, každá si svoji zkušenost vezme do hrobu, další si na vše musí přijít prostě sama. Zde nám chybí určité inteligence, jež by to překlenuly.
Další významný vliv, přišel pod 2. světové válce a oslabení mužské populace, nástup feminizace, kde se postupně rozpadlo rodové, rodinné vazby, hodnoty, předávání zkušeností, a hlavně inicializace do dospělosti. Tím pádem mají dnešní generace problém se v našem informačním světě tzv. ukotvit, dále nalézt svoji osobnostní, duševní, pohlavní identitu. Celé to navíc ještě zhoršuje odstraňování dynamické reality života, kde se člověk učí zvládat to že život není peříčko.
