Mezikulturní škatulky a bariéry

Když můj syn Jakub zhlédl film Once, rozčílilo ho to: nejenže to celé připomíná neumělé amatérské video, ale Markéta Irglová tam chodí chudinka oblečená jako nějaká ukrajinská venkovanka! Jakub ovšem na Ukrajině nebyl a neví, že mladé ukrajinské venkovanky chodí zmalované, odbarvené, ve vypásnutých džínech nebo minisukních, na podpatcích… Tak už to chodí: jednotlivé kultury se navzájem pořád škatulkují a moc se mi nezdá, že by se ty škatulky měly tendenci rozpouštět.

Na „mezikulturní škatulky“ typicky narážím při setkávání s americkými feministkami, nebo se studenty, kteří zase chtějí něco vědět o feminismu u nás. Od samého začátku 90. let sem pravda přijížděly takové americké feministky, které se dokázaly vžít do toho, v čem je situace žen u nás jiná než v USA, ovšem také takové, které si nás předem zaškatulkovaly jako „utlačované chudinky, kterým je potřeba otevřít oči, nalít do nich feministickou propagandu a rázem prokouknou“.

Situace žen u nás (nebo v postkomunistických zemích obecně) opravdu byla jiná v tom, na co upozorňuje socioložka Jiřina Šiklová jako na poměrně vysoké sebevědomí žen za socialismu: hodně žen ve svých rodinách typicky dominovalo, zatímco muži se ve své veřejné či pracovní sféře tak dobře uplatnit nemohli, ženy byly kvalifikované a měly svoji práci, takže byly na mužích vcelku existenčně nezávislé (jakkoli vydělávaly méně než oni), a také největší hodnotou pro ženy bylo mateřství a partnerský vztah za tím hodně pokulhával, zatímco v USA po většinu 20. století ještě platilo takové to paradigma, že když se vdáte, budete odvozovat svoji identitu od identity manžela. Pamatuju se, jak mě ve filmu Kramerová versus Kramer (v hlubokém totáči) naprosto šokovalo, že Meryl Streepová odešla od manžela BEZ DÍTĚTE! To by žádná příčetná česká žena neudělala. Konečně ta dominance žen v rodinách je i dnes stále ještě hmatatelná a podle mě je důvodem, proč se hodně českých žen do feminismu zrovna nehrne. A taky proč taková spisovatelka Věra Nosková tvrdí, že je antifeministka a že ochranu si zaslouží naopak muži.

 Nicméně i těm nejosvícenějším americkým feministkám se potřebujeme vejít do škatulky „utlačovaných žen“. Jsou nižší platy za stejnou práci útlak? Je to útlak, když je pro ženy z mnoha důvodů mnohem těžší probojovat se k nějaké vedoucí nebo veřejné funkci? Ve skutečnosti je to jakýsi „kulturní tlak“, a ne útlak, ale ta proklatá potřeba škatulkovat mě obvykle donutí, že neochotně uznám: nojo, tak dobře, je to svým způsobem útlak…

 Vrátím se ke Glenu Hansardovi a Markétě Irglové ve filmu Once: po zhlédnutí toho filmu jsem měla pocit, že je tam cosi (jak by řekl náš prezident) falešného. Česká hrdinka mi svým zjevem vzdáleně připomínala ty rumunské cikánky, které žebrávaly na nástupištích metra, jen v trochu méně zdobném provedení. Taky je jasné, že živit maminku a dcerku v Čechách přijde asi tak desetkrát levněji než si je vydržovat v Irsku, tak proč by to kdokoli, kdo se sám stěží protlouká, dělal? Je to jasné: české postavy musely prostě vyplnit určitou škatulku.

V téhle souvislosti sem ještě musím zapsat, co mě v poslední době úplně nejvíc rozzuřilo: americká feministka Karen Kapusta (jméno má po slovenských předcích) mě podrobila ostrému výslechu na téma  „ta komunistická nadvláda přece nemohla být tak špatná“. Tříletá mateřská, jesle, školky, a že tu byla nesvoboda? Hloupost, na univerzitě se přece vyučovala i americká literatura, promítaly se tu americké filmy… a začala mi mávat pod nosem výtiskem nějakého sociologického časopisu ze 70. let s článkem od Marie Kabrhelové: „No koukej, a to chceš tvrdit, že tady sociologie neexistovala? Kabrhelová píše dokonce o úloze žen!“ Nemusím dodávat, že článek pojednával o úloze žen v plnění závěrů čtrnáctého nebo kolikátého sjezdu.

To už na mě bylo fakt moc. Karen se mě v podstatě snažila poučit, že my Čechové jsme se stali kolektivní obětí mystifikace a pravičácké propagandy a nechali jsme si vsugerovat, že to tu za komunistů bylo hrozné, a přitom to vůbec takové nebylo. Grrrrrrrrrrr! Když si na to vzpomenu, ještě teď zuřím. Dají se mezikulturní škatulky a mezikulturní bariéry vůbec někdy překonat?