Důležité podle mého je, nebrat maminky popletené řeči moc vážně, nepřipouštět je k sobě, protože je to její, řekněme, už slabost... zkrátka, tak to je.... Já jsem maminku zachraňovala ( a to doslova a do písmene ) minimálně 3x - kdy šlo o dehydrataci, mluvila zcestně a pokaždé - bohužel, za tím vězel ještě další problém..... bylo velmi těžké to zvládat, ale dá se to.... když to neberete osobně, vnímáte jen tu duši - která ostatně za tím vším je.... užívejte si její blízkosti, protože až přijde den "D", pak to strašně bolí.... já to své prošvihla.... buďte u ní srdcem... víc není třeba... :) Držím palce, zvládenete to, nebojte :)

Tak ať jsou pro Vás obě další společné dny co nejlepší.Nechci vymýšlet fráze a moudra, proto jen je fajn, že s ní budete prostě třeba jen sdílet její prostor a budete nablízku.Myslím, že jste podstatu toho všeho vystihla v blogu. Pěkný večer. L

To je u starých lidí normální, ten rychlý sešup, u vaší maminky to vidím, jako že končí mozek...spoje se rozpadají. Je dobré se připravit na nejhorší a nechat starého člověka odejít z tohoto světa v klidu a v lásce. Zdravím a držím palce. Pěkné Vánoce.

Držím palce a přeji mnoho sil a pokory.

Nepisete, jak ji v nemocnici vysetrili a osetrili, krome rehydratace. Urcite by stalo za to, nechat ji dukladne vysetrit neurologicky. Takovy nahly zlom z vysoke dusevni cilosti do demence neni uplne obvykly. Navic existuji leky na podporu mozkove cinnosti, myslim ze je predcasne konstatovat, ze mozek je postizeny starim a vzdat to. Proste bych se snazila maminku dostat k dobremu neurologovi, pripadne i psychiatrovi. 

Co se tyce kazdodenni pece, nejsem profesionalni pecovatelka, ale o nemocneho tatinka jsme se starali dva roky. Urcite potrebujete poradit nejen takto obecne na internetu, ale nekym, kdo uvidi stav vasi maminky, vase moznosti a podminky. Obratte se na mistni pecovatelskou sluzbu ci na charitu. Nejlepe by Vam mohl poradit obvodni lekar mamincin, ten mistni situaci zna. 

Tolik technicky ci technokraticky :-) Jinak Vam chci napsat, ze chapu, ze je to pro vas asi tezke, zmenit pristup, kdyz jste vubec neuvazovala o tom, ze se budete o maminku starat. Pro mne to treba vzdycky byla prirozena soucast zivota, se kterou jsem dopredu pocitala (a u maminky stale pocitam).  Ale i tak to nebylo nic jednoducheho. A presto zaroven velmi obohacujiciho, co mi pomohlo rozvinout se jako clovek a nahlednout na sveho otce a na nas vztah z mnoha novych uhlu. Je technicky jednodussi sveho blizkeho predat ustavni peci, ale pripravime se tim o jedinecnou moznost byt nablizku cloveku kdysi nejblizsimu, ktery se o nas taky leta s laskou staral. A i pokud neni ve vasich silach domaci pece, porad jeste muzete s maminkou byt a byt ji oporou co nejcasteji.

četl jsem, že být v okamžiku umírání, odchodu duše z těla, vedle člověka ja velmi důležité - protože se tam dějí zvláštní věci, které mohou člověku napovědět leccos o tajemství smrti a posmrtného života. Já jsem to bohužel u svých rodičů nestihnul, oba umřeli v ústavech. U otce jsem ještě na posmrtný život nevěřil a tak jsem se tím nezabýval, ale u matky už jsem to vnímal, že její duše tady ještě zůstávala dlouho po smrti a působila chaoticky. Je dobré, když člověk do těchto věcí má vhled.

Ach jo...přečtěte si:

Vyhasínání mozku Martina Kleina

Bohužel, já tu hádanku řešila 5 let a není cesty zpět. Já to také nezvládnu, byť tatínka mám moc ráda...protože každý z nás je v jiném světě