Kde se ta rakovina bere

Na vzniku nemocí se mohou podílet psychické příčiny, to je jistě pravda. Ale pokud chceme jít skutečně ke kořenu věcí, měli bychom hledat jinde.

Počet případů rakoviny stále stoupá, například lymfomu, který jsem měla ještě na počátku letošního roku (doufám, že mohu mluvit v minulém čase), je dnes u nás v Čechách prakticky dvakrát víc než v sedmdesátých letech. Různé alternativní léčitelské směry hledají příčiny nemocí v duševních příčinách, což bych úplně nezavrhovala, dovedu si představit, že stres může oslabit imunitní systém, a pravděpodobně se to stalo i mně. Na druhé straně ale nevěřím tomu, že by lidé byli dnes stresovanější než v sedmdesátých letech za normalizace, a jsem pevně přesvědčená o tom, že naprosto zásadní roli tu hraje stav životního prostředí.

Kolem nás jsou totiž stovky a tisíce chemikálií, o jejichž účincích na organismus dohromady nic nevíme, a už vůbec netušíme, jak působí, když jsou namíchané do „spotřebitelského koktejlu“, který se nám dostává do těla. O některých dokonce víme, že jsou kancerogenní, ale doufáme, že malá množství pod hygienickými limity jsou neškodná. Jenomže co synergické působení více takových látek?

Pokud bychom s tím jako občané chtěli něco dělat, měli bychom se aktivně zajímat o kontrolu chemikálií probádaných i neprobádaných, a o důkladnou  analýzu účinku těch druhých. U všech bychom měli přinejmenším sledovat, kolik se jich ocitá v životním prostředí. Nedávno se třeba na půdě Evropského parlamentu jednalo o opatření zvaném REACH – o tom, aby se povinně začaly sledovat a zkoumat chemické látky, jejichž účinky na zdraví se zatím nikdo nezabýval. Chemické firmy, které by to musely zaplatit, se přirozeně zuřivě bránily, a nejvíc ze všech američtí dovozci. Nakonec REACH prošel v kompromisní variantě.

Je to výborný příklad, jak působí volná ruka trhu: z přírodních zdrojů, včetně našeho vlastního zdraví, se čerpá bez ohledu na následky, dokud je to jen možné. Ale volná ruka trhu na nás působí i z druhé strany: nutí nás kupovat jakési „odpustky“ v podobě drahých doplňků stravy povzbuzujících imunitu nebo detoxikujících organismus, pořizovat si čističky vzduchu nebo domy se zahradami daleko od zdrojů civilizačního znečištění, jezdit na dovolenou do čistých a nezkažených koutů přírody. Domy i dovolené ovšem vyžadují dopravu auty a letadly, a tedy další znečištění prostředí.

Do stejné škatulky spadají i služby různých alternativních léčitelů: je mnohem příjemnější a pohodlnější svěřit se do rukou někomu, kdo bude pitvat naše duševní stavy a předpisovat nám „zaručeně přírodní“ léčivé prostředky, než jít na tento problém od podlahy a bojovat u svých poslanců nebo místních úřadů za čistší životní prostředí. Ono je to pro jednotlivého občana opravdu těžké až téměř nemožné. Proto si myslím, že to nejlepší, co může člověk udělat, je podporovat ekologické organizace, které se tím zabývají, jako třeba Greenpeace, Arniku, Děti Země, Společnost pro trvale udržitelný život. Já osobně jsem se rozhodla, že nedám alternativním léčitelům už ani halíř a veškeré peníze, které mohu postrádat, raději pošlu ekologickým aktivistům.