Jak se vyřádit na zahrádce

Tak budeme zase tři týdny sedět doma. No, když má člověk zahrádku, vlastně to tak moc nevadí, stejně si už dlouho říkám, že bych se jí mohla věnovat intenzivněji a vymýšlet si nové způsoby, jak se na ní vyřádit.  

Dalo by se říct, že chci ze zahrádky získávat víc užitku? Tahle větička sice mé úmysly vystihuje, ale ne úplně: nejde mi jen o hmotný užitek pro nás lidi. Nejskvělejší na zahradním pobývání podle mě je kontakt s přírodou, možnost sledovat a vypozorovávat, co příroda „sama chce“ dělat, a taky mě hodně baví všelijak experimentovat. Plus mě ovšem taky zajímá, jak velkou část jídelníčku si dokážu samozásobitelsky vyprodukovat.

Představuju si, že budu tohle pozorování, vymýšlení a zkoušení různých nápadů provozovat přes celou vegetační sezónu a zajímavé postřehy budu zapisovat sem. I když samozřejmě doufám, že lockdown nebude trvat až do října.

Čím menší, tím intenzivnější

Naše zahrádka u rodinného domku je dost malá, má asi tři sta metrů čtverečních a z toho dobrou polovinu zabírají betonové cestičky, posezení a prostory pro hry dětí (tedy takové, kde nic neroste – pískoviště, domek, bahniště). Nevadí, na druhé straně mám všechno při ruce, pořád jsem doma a momentálně jsem plná odhodlání věnovat se zahrádce naplno.

První postřeh: roste tu spousta věcí, které skoro nevyužívám, a to z pouhé lenosti. Tak především se na zahrádce skvěle daří aromatickým bylinkám typu levandule, santolina, rozmarýn nebo šalvěj. Nemluvě o mátě a meduňce. Zmohla jsem se je na to, že si přes vegetační sezónu připravuju ústní vodu z máty a šalvěje (viz recept níže, naučila jsem se na dílně domácí drogerie lektorky Aleny Gajduškové). Ale to je jen zlomek bylinek, které tu bují a rozrůstají se!

Podobně zřídka využívám polníček kozlíček, který se tu ve velkém množství sám vysemeňuje, porůstá záhony a od listopadu do dubna se dá sklízet na chutný čerstvý salátek (pak vyběhne do květu a už není dobrý, ale trochu připomíná pomněnky a nechám ho dožít kvůli vysemenění). Rodina mého syna polníček nesklízí, protože ho nerozeznají od dalších přesévajících se rostlinek – hlavně od mavuně (Centranthus), která je sice taky jedlá, ale jen s určitým sebezapřením.

Pak mám ještě obrovské přebytky některých semínek, jako červené lebedy a mangoldu, a ta se dají během „hladového“ zimního a předjarního období nechat naklíčit na „microgreens“. Česky na jedlé malé rostlinky. Vysejete, a když je to vysoké tak pět centimetrů, ostříháte a sníte. Přirozeně že je to ukrutně zdravé. Ani tohle nedělám tak často, jak bych mohla.

Jak je vidět, už teď nám zahrádka skýtá, jak říkáme my permakulturisté, „hojnost“, dalo by se toho sklízet a využívat daleko víc a co nespotřebujeme sami, mohlo by se povyměňovat se sousedy, ale vyžaduje to investici nejcennějšího lidského zdroje – a to je náš (můj) čas a pozornost.

Ústní voda z máty a šalvěje

Výhonky máty a šalvěje (poměr 1:1) nastříhám na kousky, napěchuju do zavařovací skleničky a zaliju konzumním lihem. Nechám vyluhovat tři týdny na okně na sluníčku a občas zatřepu. Pak scedím – krásně to voní - a vždycky těsně před použitím si pár kapek této tinktury přidám do vody.
(Kdybyste si tinkturu rovnou naředili do zásoby, za pár dní by se vám mohla zkazit.)

Osevní postupy a chaotická polykultura

Takhle se říká promyšleným plánům, co a jak po sobě vysít nebo vysázet na záhony. Kupříkladu na čerstvě vyhnojený záhon dáte něco, co vyžaduje hodně živin, jako tykve, po nich přijde něco míň náročného, jako listová zelenina, a konečně tam dáte něco poutajícího dusík, tedy třeba hrášek. Snažíte se, abyste na záhoně pořád něco měli, takže ještě než na jaře vysadíte třeba rajčata, která nesnášejí mráz, můžete na záhonku vypěstovat kupříkladu ředkvičky. A pak ještě k osevním plánům patří, že například košťáloviny rozhodně nepěstujete dva roky po sobě na stejném místě. Jednak kvůli vyčerpání půdy, a jednak kvůli škůdcům, která tam přilákáte – a vy přece máte přírodní zahrádku a nechcete je hubit chemicky.

Tak takhle promyšlené plány vůbec nemám, a nechystám se k tomu ani letos. Moje metoda je „chaotická polykultura“, což znamená, že všechno roste ve skupinách a trsech podobně jako v přírodě. Žádné rovné linie a žádné dočista vypleté řádky.

Ono by to ani nešlo, protože záhonky jsou většinou podsadby – guildy – nějakých dřevin, stromů nebo keřů. Mají podobu zvýšených záhonků bez obrub – německých kop, protože do nich ukládám veškeré odřezané větve, spadané listí a další organickou hmotu, která se nehodí nebo nevejde do kompostu, takže nic neodvážím do sběrného dvora.

Zahrádka tedy vypadá tak, že je plná záhonků v podobě „kopečků“, „hrobečků“ a „housenek“, tu a tam obsazených trvalkami (jahodami, bylinkami, ovocnými keříky…), a mezi to dosazuju a dosévám jednoleté rostliny. Nejlíp každoročně prosperují divoká rajčata (ta divoká pěstuju proto, že jsou odolnější proti plísním); ta nejsou na správné osevní plány tak moc háklivá, a úplně na stejné místečko se s jejich výsadbou beztak nikdy netrefím. Na plodiny úplně nejnáročnější na výživu a zálivku spíš rezignuju, ale občas něco vyzkouším.

Kdy začít předpěstovávat

Na facebooku jsem v lednu a v únoru pozorovala, co si lidi v zahrádkářských skupinkách plánují a co už dělají, a v některých případech jsem si bručela pod fousy, že to snad ne. Nezkušení nedočkaví nováčci-pěstitelé už od ledna nadšeně vysévali, ale zjevně neměli pro předpěstování lepší prostor než parapet před oknem. Pak své neduživé vytáhlé semenáčky fotili a ptali se, co s nimi… často ortel zněl: vyhodit a začít znovu.

Sama mám pro předpěstování taky jen stolek u okna, kde není pro většinu rostlin dost světla. Rajčata to snášejí poměrně dobře a nevytahují se, ale taková ačokča se vždycky divoce vytáhne a je problém, aby přežila. Navíc jsem vypozorovala, že když předpěstované rostlinky dlouhé týdny hýčkáte v obýváku, jsou po vysazení ven dost v šoku, rozhodně v silnějším šoku, než když strávily uvnitř jen 1-2 týdny. Zarazí se v růstu, takže výhodu předpěstování ztratíte, nebo je přednostně sežerou plzáci, kteří přímo pasou po rostlinkách s vytáhlými, křehkými pletivy.

Rostliny, které nesnášejí mráz, tudíž začínám předpěstovávat až v dubnu. Ty, které mráz částečně snášejí, jako košťáloviny a různé květiny a bylinky, v březnu.

A březen už máme, takže o tom příště.