Evo, budu upřímná - nerozumím vám. Sleduji občas Vaše články tohoto typu a raději mlčím. Ne, že bych s Vámi nesouhlasila, ale něčím mne zaskakuje způsob, který používáte a který mi přijde podivný.
Jsme už dospělé ženské, pokud mne zkušenost knihovnická neklame, tak vy ještě o facku dospělejší než já...no rozhodně jsme obě už spíše "nositelky tradic".
A vy se tváříte, jako byste opakované používání věcí a šetrnost objevovala jako něco neznámého. Přitom jsme v tom vyrostly. V době opakovaného používání obalů, provázků, všeho trvanlivého, v době, kdy se nic nevyhodilo a všechno používalo až do absolutního znehodnocení. V době, kdy se nevyhodila ani kůrka chleba, protože když zbyl, znamenalo to, že budou druhý den topinky nebo (v případě rohlíků) žemlovka, kdy se právě z roliček o toaleťáků dělalo kde-co, u nás jsme do nic právě mj. sázeli ty sazeničky, protože se pak prostě vyklopily do země naprosto jednoduše.
Jo, na chvilku nás všechny okouzlil svět barevných obalů a možná i ruce plné igelitek při cestě z obchodu, ale ta zkušenost nás dávno postavila zpátky na zem.
A tak jsem na jedné straně ráda, že se vrací jakási šetrnost, ale na druhé mne tak nějak baví, že ji mladí lidé "objevují" jako něco velikého. Přitom by stačilo zeptat se vlastních babiček. Tenhle hon z extrému do extrému je prostě zbytečný. Ono to tu bylo. Jak je možné, že to nevíte? Jakto, že vás minulo potahování krabiček všeho druhu, vymýšlení záplat, nekonečné opravy věcí?
Kdyby má dospělá dcera "upcyklovala"? No, ono by ji to ani nenapadlo, věci je zvyklá opakovaně používat bez objevitelských názvů. Jen někdy, když vzpomínám na nějakou extra zhůvěřílost (např, v tisící a první nápad jak použít pytlík od mléka), si ze mne dělají legraci, že tomu stačí dát anglický název a tvářit se objevitelsky...a můžu si to hodit na blog.
A to mi přijde úsměvné.
