:-)

Opravdu klasika, ale jistě kdekoho potěšíte jako mne, že to nezažívám jediná :-)

Diskriminovaný synek dnes nevidí, že měl jako první samostatný pokoj, že jsem se kvůli němu štěkala s doktory, aby nedocházel úhony... Pokud mu to věcně připomenu, ošívá se, strašlivě se mu to nechce uznat, kolečka za čelem se skoro zavaří, až stejně na něco přijde!

Ale víte co? Pokud zrovna nemá důvod být ublíženým a skoro vyhoštěným chudáčkem (třeba když ještě nemá vyměněný zip na džínech, co miluje), občas prohodí řeč na téma, jak hruznou rodinu má ten či onen, jak z jeho děcek rostou nevychovaní, líní fakani, co jsou na rodiče drzí a ti jen naříkají a trpí pod knutou předškoláků, jak si ti dospělí nedokážou sednout a probrat, co mají za problémy, jak se zbytečně štěkají a vlastně i ty děti jsou chudáci, protože s nimi máma nic nedělá a táta nemá čas... To je Vám najednou taková docela zajímavá písnička. Přece jen v něm něco uvízlo, ve vopičákovi :-) Tak ať to máte podobné.

černý skříně:-)

Není důvod se trápit. Vychovala jste silnou osobnost, která si vás váží a má k vám důvěru. Daleko horší by bylo, kdyby to v něm hnilo, mlčel by jak zařezenej a měl z toho mindrák:-) Dělala jste to tak, jste to uměla. Jako každá máma. hezký den