Zrádci: Skončila vcelku zdařilá reality šou, ke které mám jenom dvě až tři výtky

Ovšem seskupení v Ranní show Evropy 2, která by se spíš měla jmenovat „Prostě jakoby šou,“ji asi před třemi týdny přesnebetyčně vychválilo až někam do stratosféry. „Je to naprosto super giga maxi, nic lepšího jsem dosud neviděl,“

nechal se slyšet Mareš nebo Hezucký, a Mareš nebo Hezucký dalším slovním plevelem podotknul, že „tohle je fakt prostě něco, na to se prostě musíte všichni jakoby dívat.“ Neřeším, jestli se jednalo o předváděčku zaplacenou hodně, o trochu míň nebo vůbec, ale podobných názorů na filmy a jiné reality šou mají za sebou jako hub po dešti.

Teď už ke Zrádcům trochu jinak. Jestli vám tato hra z hradu Křivoklátu a okolí na TV Prima nic neříká, stručně vysvětlím oč jde. Ze 24 soutěžících, věkově asi od 20 do 66 let, jsou tajně vybráni tři zrádci, ostatním se říká věrní. Být zrádce skýtá obrovskou výhodu hned ze dvou důvodů.

S tím souvisí první výtka a nespravedlnost v jednom. Totiž to, že zrádci byli vybráni vědomě, ne náhodně vylosováni! A když se zrádce dostane až do závěrečného kola společně s věrnými, veškerou výhru bere on, zatímco věrní ostrouhají. Když zůstanou pouze věrní, bank si musí rozdělit.

Divák téměř tři měsíce, neděli co neděli, sleduje snahu soutěžících přijít na to, kdo mezi nimi jsou ti nežádoucí zrádci. Šlo jim to ztuha, protože každý tvrdil, že je věrný a každého o tom přesvědčoval, protože na to neexistuje žádný vzorec, protože potřetí se mnozí zkamarádili a přísahalo se i na dědečkovu smrt, že ona zrádkyně není. No nevěřte to plachému blonďatému andílkovi, blumě v koutě, módelce Nikol s hláskem konipáska, který se v soutěži tvářil jako panenka Mária Orleánská, zatímco na mediálním profilu ji mají příznivci za sexbombu s pyskem kačera Donalda, že kdyby si ret srulovala, mohla by ho vystřelovat jako jazyk chameleón obecný. Na hradě však nedebatovaly jenom zrůdičky, ale i osoby moudré i nemoudré, lstivé i méně lstivé, mnohomluvné i málomluvné, ze kterých vyloudit slovo bylo náročné asi tak jako tahat sele z lůna kudlanky nábožné.

Aby však soutěž nebyla jenom o tlachání se snahou zrádce na něčem nachytat, každý díl byl protkán většinou zajímavými soutěžemi, které přispívaly ke zvýšení výherní částky. Konci večerů však vévodil kulatý stůl, u kterého byl vždy vyloučen jeden přísedící, kterého většina považovala za zrádce. „Musí to být on, musí, jak jsem se ho zeptala, jestli je zrádce, víte, on se na mě tak divně zrádcovsky usmál, to byste museli vidět, a taky byste ho volili,“ a ovčáčsky s sebou stáhla deset dalších, přestože nevěřili, ale chtěli věřit. Za chvíli přichází rozuzlení. „Jéžišmarjá, on byl věrný! Jak to? Neměl se na mě tak blbě ksichtit!“

Tak to prostě je, že z asi patnáctiprocentí možnosti ani tím nejintenzivnějším vroucným přáním jistotu neuděláš! Na to, že to hra vabank, že je to o intuici, o náhodě, a ne o promyšlené strategii, zjišťovali pomalu, rozvážně, kolo po kolu. „Zase jsme vedle jak ta jedle! Ale vždyť nevypadala, my si byli tak jisti!“ ozývalo se pokaždé po vyloučení věrného.

Druhá výtka je právě o tom strhnutí davem, o množstevní fascinaci. Dobře, každému to, co si zaslouží. Šels s desetičlenným davem, nehleděl sis svého názoru, tak při neuhodnutí zrádce všichni ti většinoví pykejte. Buď bych z nich nechal vylosovat jednoho a tradá domů, nebo všem špatně tipujícím udělit žlutou kartu, přičemž by při nasbírání tří následoval odchod. A když zrádce uhodneš, jedna nebo všechny karty se ti ruší, toť návrh na hromadné tupé hlasování bez rozmyslu, které by mělo přinášet trest.

Zářným vlastněnázorovým příkladem nechť jsou sympatická lovkyně Michaela, která jako jedna z mála správně mířila na ostatními nepodezřelou Nikol, takže ji hnedle vyloučila, a policista Martin, nad jehož jasnozřivostí v podobě dvou označených zrádkyň musel divák uznale žasnout.

Třetí výtka je a není, závisí na úhlu pohledu. Z mého soutěž trvala celou věčnost, ikdyž připouštím, že ten, koho baví dlouhé filmové americké dialogy o ničem, si lebedil. Mně stačilo podívat se na první dva díly, pak dva z prostředku a na ten závěrečný, který stál fakt za to! Dva netrpěliví věrní, už už se viděli, jak si třetinkují výhru, stačilo jen... aby Nikol nebyla zrádce. Jenomže byla! A jestli Sarah a Tuňák šok přežili, slušného slova se z nich nedočkáme hodně dlouho.

Na druhou stranu zase, vítězka brala vše, čili necelý milion před 15procentním zdaněním, to peníze jsou. Což se o necelých třista tisících pro každého, kdyby zůstali tři věrní, říct nedá. Ty má každoměsíčně mnohý generální ředitel, nebo je s pohoršením v prémiích pobere téměř každá kafe dobře vařící sekretářka s aprobací na splnění každého šéfova citlivého přání. Jo, a málem bych zapomněl. Zrádce skvěle uváděl Vojtěch Kotek. Tajuplně, s grácií i jemným vtipem.