Zabíjíme-li baktérie, baktérie zabijí nás

Ach ty kontrasty! Reklama na přípravky co nám z bílých hader udělají čistoskvoucí bílé prádlo, skvrn od čehokoli se taky lehce zbavíme aniž by po nich zůstala díra, no jak my se máme, že tohle všechno máme! A všude. Na záchodě splávek vůně citrónu a jar nám voní po kytičkách – anebo obráceně? Deodoranty, antiperspiranty, parfémy a voňavé vody, no pro smradlavého člověka aby druhý šel světa kraj!

Anebo se díval na televizi. Ta nám kromě dezinfekčních reklam ukazuje i obrázky ze zapadlých, méně přizpůsobivých vesnic, čili domácností, kde zrovna jako napotvoru řádí žloutenka typu A, nemoc špinavých rukou. Že nemají televizi? Kdepak, mají, ale něco jiného nemají a taky něco neznají, ale hlavně jim to je tak nějak šumafuk.

To je ten první extrém, no a druhý, ten daleko častější, má mnohý z nás doma. Tak třeba já se netajím tím, že když jsem nastoupil na vojnu, nevěděl jsem co to jsou komínky, tedy, jak si mám vyfasované hadry ve skříňce poskládat do komínků. Někdo si řekne, primitiv a byl by se mnou hotový. No, necharakterizoval bych se tak, ale jak mi poskládané věci lítaly vzduchem, připadal jsem si dosti bezradný, to zas jo. A šůrování chodeb a čistění kamen a záchodů … to na vojně už bylo.

Dnes to má mnohý doma. Třeba já nesnáším soboty. Hlavně to každodenní uklízení-vysávání. Máme chundelatého psa, který nepřetržitě, a sice buď hodně nebo ještě víc, líná. Jeho chomáče srstnatého prachu by byly na denním pořádku, kdyby se ustavičně nevysávalo, na záchodě smradlavko, kdyby se nevystříkávalo a záchodová mísa bez WC čističe by určitě naštvaně promluvila, kdyby ho neměla a kdyby to uměla. Čmouhy na podlaze by se určitě klouzavě mstily za to, kdyby nebyly včas setřeny a nerezový dřez se dvěma zapomenutými hrníčky by okamžitě z trucu zrezivěl, kdyby v něm stály déle než pět minut. Nečistoty ze zubních kartáčků starších dvou měsíců by nám bez větších problémů z koupelny udělaly bakteriální líheň a zacákané zrcadlo a do sucha neutřená baterie, (a považte že zrovna v koupelně!), by nám z pobytu ve vaně udělaly hotové peklo.

Uhodli jste – přeháním, jistě by tomu tak nebylo. Ale jako námět na horor nebo jakousi domácí vzpouru, by to mohlo posloužit. Kam tím vším směřuji?

Od ložnic, kde se ve své poslední chvilce po postelích prohánějí ukradnuté slepice a spí se ve smradu z nejrůznějších exkrementů, tam, kde by se z podlahy dalo jíst a drobku na stole by si všimla i slabozraká stařenka, je jistěže dlouhá cesta.

Od chronických povalečů, které ani pach nepřinutí uklidit si dvorek nebo zatuchliny v místnostech, až po každodenní psychicky postižené uklizeče, kteří by neusnuli s pocitem, že prádlo v koši není vyžehleno, ne, opravdu nemusím mít jedno ani druhé. Ideál hledejme jinde. V našem rozumu. Co je nutné, co počká, bez čeho se neobejdeme. Jste z práce unavení a naplánovali jste si posekání trávníku? Odpočívejte! Však ona ta tráva na zahradě do zítřka  zas o tak moc nevyroste. Nestihli jste vytřít? Ono se pro jednou  toho zas tak moc nestane, ona to ta podlaha nepozná jestli je sobota nebo neděle. 

Směřuji nejenom k uvědomění si vlastní ceny a k tomu, abychom se svým přičiněním nestávali vlastními otroky, ale i k tomu, že takovéto hyperaktivní jednání může vést k negativním důsledkům. Pro svůj pocit uspokojení vymítit všechny domácí mikroby, i kdybychom měli do postele padnout hladovi, polomrtvi, udělat nemožné. A to je určitě špatné! Hýčkat si baktérie v přiměřené míře se nám stokrát vyplatí! Za to, že vykonávají dobrou službu tím, že se nám proti nim v krvi tvoří protilátky, které pak dovedou rychleji a účelněji zareagovat na nežádoucí antigeny většího množství. Ano, něco na způsob očkování. Žili bychom-li v okolí, krok po kroku se blížícímu sterilnímu prostředí, stačilo by nám při psaní blogu pár ťukanců do klávesnice, následně vzít do ruky a sníst jablko a do postele bychom jak Němci do krytů nemocni zapadli. Chápete? Budujme si obranyschopnost-imunitu a blázen ten, kdo myslí jinak. Všeho s mírou, řiďte se pocity, svým tělem, svým rozumem. Proto k sobě buďte taky někdy sobečtí a dopřejte si dobré vínečko nebo kafíčko s nohama nahoře a úsměvem pozdravte zvířený chomáček prachu, který o sobě dal při otevření dveří z rohu místnosti vědět.