Bydlím naproti Filozofické fakulty a nejčastěji vídám cyklisty bez přehazovačky na historickém kole ze 70. let v sáčku a kalhotách. popřípadě sukni. Praktická přilba k vidění jen občas....

Já sama preferuji bavlnu, dresíky mi dráždí kůži. Jen jeden ne a ten i skvěle odvádí pot. Je bez reklam z Lídlu.

Neříkejte! Až tak? Tak to je skvělé!

A jinak: Tak s Vámi by to šlo

Ja teda jazdím pravidelne a pravidelne v upnutých a kriklavých trikotoch.

Sám na sebe som zistil, že čím viac kilometrov človek našlape, tým praktickejším a pohodlnejším sa onen zdanlivo upnutý cyklodres, v porovnaní s volnočasovým odevom stáva.

Že volím kriklavé farby je takisto čisto praktická záležitosť. Bol by som totiž rád, keby si ma motoristi všimli už z diaľky a nie až keď mi kolesá ich automobilu budú drtiť kosti

V pořádku, když vám to tak vyhovuje. Jste zřejmě závodník, který by spíš udivoval oblečením jiným.

No, nějak jsem pane autore nepochopil, co Vám ty vystajlované paničky vlastně provádí a jak Vám při Vašich cyklojízdách vadí.. Není to každého věc jak dlouho se na jízdu připravuje, co si oblékne a jak dlouho pak jede?

Vy jste zřejmě v článku hledal to, co mi vadí, ale ono to tam není. Já jsem jenom dal v plén moje zjištěné poznatky názory. Ostatně, je tam přesně i to, co tvrdíte poslední větou vy.

Martine, přeji Ti ježdění bez poruch nejen na kole, ale také ve voze

Za rok najedu nějakou tu tisícovku a není to závodění, ale relax. A samozřejmě při tom potkávám různé modely. Ale důležitější je pro mě okolní krajina a to, kam mě to moje kolečko doveze. Tak se na to sledování paniček a šosáků příště vykašlete. Uvidíte a zažijete toho podstatně více a bude to také zdravější na nervy. ( oprava - sem tam i pohled na nějakou tu paničku není k zahození, ale všeho s mírou a hlavně opatrně )

V pohodě, já stíhám všechno - protože už tolik nefofruju jako kdysi.

zdraví vás,Martine, cyklistka od čtyř let, která má zažito dost, aby opravdu dnes, kdy kolo stále láska a kdy odresovaná mohla o věcech snad mluvit. příběh: jako jedna z vedoucích na cyklokurzu na Churáńově je to pravda patnáct i více let... holky pomalu na předělanýách ukrajinách a v obyč tričkách projeli sedmdesátku na Šumavě terénem nahoru dolu oblečené,,nějak,, zatímco kolegyně v super věcech a na super drahých kolech k tomu kolu lásku prostě neměly... a po dvou dnech namožení a marodka... Současný boom trikotů a dresů a cyklo...už se mně samotné příčí. Neboť každý, kdo na kolo takto in sedne o sobě dává povrchní ale údernou zprávu , já jsem cyklista. Málokdy. S kolegou , co jezdí stále a umí, říkáme, že nej cyklisti byli naši dědové na ukrajinách v tesilkách a kostkovaných košilích, co si ještě vezli na řídítkách v bandasce oběd... do fabriky patnáct tam a patnáct zpět... denně.

Díky Radko, cyklistko, děkuji za bezva příspěvek.

Jistě vítě, že když se taková ukrajina rozjela, ta panečku jela! Nezadržitelně, setrvačně! Já mám trekingové kolo asi deset let staré, a na to moje popojíždění a zastavování mi bohatě stačí.