Taky jste včera sekali?

Musíš posekat, na seznamu píšou, že bude bouřka a pak trvalé deště! No tak jo a pro jistotu uklízíme i muškáty, hlavně všechno stihnout včas. Při pohledu na zahradu plnou sedmikrásek, sem tam pryskyřník a retardovanou pampelišku, mi ale nejde do hlavy, proč tak najednou. Tak moc má žena ráda kytičky, tak proto chce všem utnout hlavičky?

Kdo ví, kdy bychom pak až posekali, strachuje se, ale i tak mě toto vysvětlení extra nepřesvědčuje. Jdu se na tu spoušť, co se na naši zahradu žene, podívat na internet, jaképak obláčky ukáže družicový radar. Pane jo, tak v Praze už prší, takže už vím, o čem bude prvních pět minut večerních televizních zpráv. Mračna na monitoru trochu rozhýbu, ale nevypadá to s námi zas až tak zle. Dva ucelené oblačné pásy, západní i východní, nás jihoseverním směrem můžou i minout. Jo, aha, takže úplně pro všechny: Vlevo i vpravo od nás nás bouřka směřující nahoru, naši zahradu zasáhnout nemusí. No ale znáte to, počasí – až do poslední chvíle je to jenom hádání, za které nikdo neručí.

Takže si to shrňme, rozkaz zněl jasně – posekat a to co nejdřív. Když se před sebe rozhlédnu pořádně, kdypak se u nás sekalo naposledy? Cože? Před týdnem? A to se zase musí? Jo, musí! Sousedka sekala den po nás a jak slyšíš, ta se na rozdíl od tebe na nic nevymlouvá a makat už začala. Pane jo, tak to jsem nevěděl, že se sousedy soutěžíme a abych nebyl za lenocha, do hodiny pracuji i já.

Moje první letošní sekání – nesekání právě začíná. Proč nesekání? Vždycky jsem byl zvyklý na to, že posečené pásy jdou rozeznat od míst čekatelských zcela zřetelně, ale řeknu vám, nebýt chudinek sedmikrásek, motal bych se, ztrácel bych se v porostu. Och ty zpropadená obloho, naoko zahrozím a svým krátkozrakým okem zlostně pohlédnu vzhůru. Opravdu k nám přineseš bouřku, vichřici, uragán a tři dny trvající deště? To kvůli tobě musí být trávník posekaný preventivně, aby se z něj po trvalé zálivce nestala džungle větší než u sousedů? Ach bože Tornádo Lou, určitě přijď a když už u nás budeš, nezapomeň si odnést sekačku!

No tak jsem se nechal navrkat do úplně zbytečného sekání trávy, ale teď v polovině práce s tím seknout nemůžu. Nerozhodní jedinci v kurzu nejsou a přiznaní blbci už vůbec ne. V mém podání se pohyb na zahradě jeví spíš jako rychloprocházka se sekačkou, takže kdybych před sebou vezl stavbařské kolečko nebo kočárek, vyšlo by to s trávou i s mou chůzí nastejno. Ale asi bych byl za vola.

Prý abych dal pozor na kvetoucí keře, kladla mi na srdce manželka. Proč ne, umím-li v autě otáčet volantem, mělo by mi to jít i s jinými řídícími systémy. S jabloněmi a vrbami nikdy problém nemám, i jiné šáší jsem objel, jen tu zakrslou pažitku jsem ojel. Naštěstí ji z kořenů sekací nůž nevyrval, takže po vydatném dešti určitě zase perspektivně povyroste. Přinejmenším do příštího sekání určitě.

Stihl jsem to, posekáno a bez jediné dešťové kapky. Navíc v rekordním čase pod jednu hodinu s ještě rekordnějším množstvím jednoho a čtvrt vysypaného koše. Odporně neefektivní pracovní počin a já přemýšlím o tom, jestli by nestálo za zvážení předělání benzínové sekačky na plyn.

K smrti nenávidím také její čistění, které chci kvůli dnešnímu nicotnému množství oblafnout, jen tak trochu ošidit. Jenomže když si spodek pořádně prohlídnu a uzřím tam centimetrové, brčálově zelené nánosy, je mi jasné, že tady se šidilo už dávno přede mnou. Nedá mi to a ptám se, jestli jsem v našem domě jediný blbec, který po sobě sekačku pokaždé čistí.

Jsi blázen, když tě takové věci zajímají, dozvídám se a raději se už na nic neptám. Svou energii směřuji do rukou a s plnou vervou se zarývám do hustě travnatého podvozku.

A jak to dopadlo s deštěm? Hromy a blesky byly všude kolem, ale na naši zahradu večer a v noci sprchlo jen trochu. Žádná sibérie a ni tornádo, co by nám odklidilo sekačku a vycuclo vodu z bazénu, se nekonala. Divočina všude jinde, jen ne u nás. Ale co se tomu vlastně divím, když jsme jen kousek chvaletických komínů tepelné elektrárny, která údajně všechny mraky pokaždé rozežene. Proto taky prý v jedné blízké obci nikdy nezaprší, což je neuvěřitelnější tím víc, že hned ve vedlejší, od komínů vzdálenější vesnici, prší skoro pořád. Inu, tak je to. Agentura Jedna paní povídala, je nadmíru mocná čarodějka.

No nic, dokončuji blog, kouknu se ven a cože to nevidím? Mraky a zamračenou oblohu. Tak jakpak to s tím trvalým deštěm vlastně bude? Jestlipak z ní dneska kápne víc než včera? Počkat, počkat, jako bych to snad přivolal, no věřte nebo ne, opravdu začíná krápat. Ba co víc, zakrátko lije jako z konve, ba co úplně nejvíc, opravdu si nevymýšlím. Schválně se podívejte na Pardubice. A v tom mě začalo spokojeně šimrat v podbříšku, začíná mnou zmítat neskonalé štěstí, že máme čerstvě posekáno.