Rozmohl se nám tady takový nešvar: Překlady tzv. bestsellerů

Anebo možná, že i nejenom jakože úspěných knih, protože zas až tak prudce vášnivý čtenář nejsem. Na čtení knížky Anděl smrti od Roberta Bryndzy jsem se těšil, neboť manželce se líbila. Ne tak mně.

Od začátku až do konce jsem trpěl, abych se protrpěl k názoru, že: Buď píše Slovák Bryndza anglicky hrubě neohrabaně i nesmyslně, nebo ho nemožně Kateřina Elisová překládá, Julie Gonzálesová špatně korektuje a odpovědné redaktorce Markétě Šlaufové je to šuma fuk.

Tomu, kdo má pro český jazyk aspoň trochu cit, musel například při následujících citacích spílat. Co třetí věta, v ní samé a.. a.. a... jako by snad neexistovala čárka, jiné spojky, nebo nebyla možnost napsat větu jinak. Čtěte pomalu, pozorně. (Můj názor je vždy v závorkách.) Tak např.:

„Ve snaze narušit co neméně důkazů Erika prohledala kapsy kalhot a našla koženou peněženku a malou čtvercovou bílou obálku.“

„Pokoj byl plný plný zaprášených starých pohovek se střapci a stěny lemovaly vrzající knihovny.“ (Zase to nešťastné „a,“ a navíc již pouhým pohledem usoudila, že knihovny vrzají. Jak obdivuhodné!)

„Erice se zježily chloupky na zátylku a cítila, že něco není v pořádku.“ (Taky úchvatné, citlivé chloupky však nechápejte jako indikátor špatnosti, protože se zježily a ucítila.)

„Spolkla poslední sousto sendviče a utřela si ruce. Zvedla telefon a vytočila Danielovo číslo.“ (Zase to všudepřítomné áčkování se vskutku nesmírně užitečnou a jistěže nezbytně nutnou informací o zvedání a vytáčení. Opravu stále ještě dnes zvedáme telefony?)

„Místnost se zataženými závěsy byla přecpaná nábytkem. Obešla tmavé tvary a našla šňůru. Závěsy se rozestoupily a místnost se zalila světlem. Dlouhá řada oken shlížela na terasu, řadu keřů a na druhé straně na řeku s hnědou a kalnou vodou.“ (Když místnost přecpaná nábytkem, představoval bych si, že postele, židle a skříně budou trčet z oken, jenomže ono ne, byl z nich pěkný výhled na řeku s hnědou i kalnou vodou, když obešla pouze tmavé tvary nábytku, a jenom proto asi našla šňůru, jinak určitě ne.)

Teď přichází další chuťovka: „Na prvním snímku byl Jamie Teague zachycený shora, jak leží na posteli se čtyřmi sloupky a má na sobě slipy. Díval se do objektivu rozostřenýma očima s rozšířenými zorničkami, ale v očích se mu blýskal vzdor. Jako by se malá část jeho já snažila vzepřít.“

(V poslední větě se kupodivu neáčkuje, ale co ty další kecy? Obdivuhodné, co všechno se dá z fotky mrtvých očí vyčíst! Rozostřenost, vzdor, a dokonce vzpoura malé části jeho já! A mydriáza vylučuje popisovaný vzdor? Proč použil autor „ale“?)

Další libůstka z mnohých dalších: „Když zatlačila na dveře, ucítila na rohožce odpor, který způsobila hromada neotevřené pošty.“ (Opravdu na dveře spíš tlačíte, než je otevíráte? Opravdu ucítila odpor na rohožce? Neucítila spíš odpor dveří? A z hromady neotevřené pošty? To ale musela být pěkná kupa, a dokonce neotevřené pošty, jak nečekané to překvapení za dveřmi! A to obratné vysvětlení odporu: který způsobila.)

Věřte, že se jedná o náhodně vypsaný vzorek slátanin, při podrobnějším hledání bych určitě našel i pozoruhodnější skvosty. Původně jsem o knize nechtěl vůbec psát, poznámky jsem si nedělal. Škoda, mohl jsem, a byla by toho bezmála třetina knihy.

Proč jsem nechtěl? Protože jsem Bryndzovi chtěl dát druhou šanci a začal číst jeho další knížku s názvem Osudné svědectví, tentokrát bez bestsellerové značky, kterou na obal asi kvůli spěšnosti zapomněli vtisknout. Prozření na sebe nenechalo dlouho čekat, v šoku jsem byl hned z prvního odstavce! Posuďte sami. Hůře by text nepřeložila snad ani ta nejlacinější umělá inteligence:

„Klepání na vchodové dveře bylo tiché, téměř nesmělé, takže ji nenapadlo nechat je zajištěné na řetízek. Když otevřela, muž stál velmi blízko a zdálo se, že v sobě dusí vztek. Než stačila zareagovat, protáhl mezerou ruce v rukavicích a jediným bleskovým pohybem ji chytil za hlavu, jednu ruku jí přitiskl na ústa, druhou na zátylek. Zvedl ji ze země a přes práh se protlačil dovnitř.“ (Proboha! Z hlasitosti klepání usuzuje na nebezpečí za dveřmi, tak snad o tom nevědí všichni zloději. Muž stál velmi blízko, aha, a jak se stojí za dveřmi tak akorát, aby se o tom nemuselo psát? Když otevření dveří nebránil řetízek, nepíše nic o tom, že by plnému otevření dveří bránila tělem nebo aspoň nohou, tak o jaké mezeře se bavíme, když navíc nestačila vůbec zareagovat? A to nejlepší nakonec: Proč ji zvedá ze země, když její pád vůbec nezmínil? A nejdřív ji zvedl, předpokládám, že byla uvnitř, přes práh se ale protlačil až pak, asi si neuměl víc otevřít dveře. Sto euro dám tomu, kdo mi zapeklitou vstupní situaci logicky vysvětlí!)

Hned na třetí stránce narazíte na další rébus: „Spěšně, ale vratkým krokem obešla postel. U stěny, téměř na hraně nízkého stolku s televizí ležela krabice Scrabble. Cítila, jak do ní narazila nohou. Krabice se kymácela na okraji, ale nemohla se natáhnout, aby ji posunula. S rachotem spadla na podlahu a kostičky se rozlétly po koberci. Stále seděl u stolu a něco psal. Kuchyň byla jen pár metrů od ní. Viděla stojan na nože vedle trouby.“

(Ona šla spěšně a vratkým krokem, aby se neprozradila, překvapivé, ale budiž. Když ležela krabice téměř na hraně stolku, chápu to tak, že byla na stolku a nepřečuhovala. Přesto do ní, ne tak do stolku, narazila, a jak překvapivé, že zrovna nohou! Chudák krabice se nevím jakým způsobem kymácela, nevím proč nemohla zabránit spadnutí, a tak se scrable asi s křidélky, rozlétly po koberci. A víte co se stalo pak? Ikdyž byly kostičky po padavém rachotu na cimprcampr, jeho to ve vedlejší kuchyňce vůbec nerozhodí, nic neuslyší, pořád píše. Asi to byl samotný Bryndza, zamyšlen do svých nepochopitelně kostrbatých myšlenkových hovadin. Když už ale chce řešit nějaké to zázračně tiché kopnutí, proč to píše tak složitě, nelogicky a dlouze? Nevím, ale tuším.

Protože vatou se příběh úspěšně natahuje! Ne úspěšný příběh, natahuje úspěšně! Co je v knize na čtyřech řádcích, se dá vměstnat na jeden a půl. Například: (Přestože se snažila jít opatrně, zakopla o stolek s kostičkami, které skončily rozházené po koberci. Naštěstí ji hluk neprozradil.) Dál jsem nečetl, nejsem masochista. Může za to opět zmiňovaná, špatně pracující tříčlenná parta, resp. knihu vydala opět Grada Publishing, a.s. pod značkou Cosmopolis.

Těm, kteří si myslí, že na mém názoru něco bude, že při čtení knížky by kvalita textu neměla být na obtíž příběhu, děkuji. Zrovna včera jsem pár knížek nakoupil, ne však Bryndzovu novinku. Tu jsem jenom otevřel a za deset vteřin zavřel. Proč asi? Ze stejného důvodu, o kterém píšu. Opět text jako přes kopírák, jen ten příběh bude jiný.

Proto při kupování knížek doporučuji zvýšenou opatrnost, nejlépe se do nich s přispěním zdravého selského rozumu krátce namátkově začíst. Sice to není tak jednoduché jako podlehnout známému jménu či pohledu na krásný obal s poutavým názvem, ale určitě se vám to vyplatí.