Půlmaraton: Před startem II

aneb Strastiplné pokračování. 27.2. -  Potvrzeno: Natrhnutí vnější části pravého lýkového svalu a do půmaratónu zbývají necelé dva měsíce! Tytéž problémy jsem měl při tenise loni v létě. Oprašuji lýtkovou ortézu, začínám brát léky na zánět (mast i tbl.) a zítra začínám rehabilitaci – DD proudy, vířivka.

Snad to nezabalím.

Už nepajdám jako včera, jsem naštvaný a naprosto nelogicky jdu do posilovny. Tam chvíli zkouším orbitrek, ale podle předpokladu to nejde. Druhá možnost – rotoped, představuje pro lýtko zátěž menší a ujedu 10 km za 21 minut, 15 km něco přes 31 minutu a do 35. zpomaluji (celkem 16,5 km.) Z nepohodlného sedla mě bolí zadek, z tvrdých řidítek dlaně.

Chci se zadýchat, ale zpotím se jenom trochu, asi neumím jezdit na kole. Tak rád bych běhal, ale nemůžu. Co bude dál, nevím. Nutných šest týdnů klidu je hrozně moc.

6.3. – Nevydržím to. Sval sice nemůžu zatěžovat, ale fyzičku bych neměl nechat zahálet. Myslím si, že rotoped lýtko do jisté míry šetří a bude nejschůdnější možností z těch špatných. I tak budu víc zabírat levou nohou a doufat. Jedu svižně a za 30 minut zvládám 14,5 km a za 40 minut 19,5 km. Spáleno 1350 kJ a lýtko se neozývá.

11.3. – Systém 30-20-10 zkouším aplikovat na rotoped a vymýšlím 45-30-15. Tímto způsobem, po deseti minutách na zahřátí, ujedu za 30 minut 14,1 km a za 40 minut 19 km, přičemž mezi třemi systémovými 7,5 minutovkami dodržuju 2,5 min. pauzy (tedy dvě). Podtrženo, sečteno: 42 minut, 20 km, spáleno 1400 kJ. 

13.3. – Opět systém 45-30-15: Za půl hodiny 14,4 km, za 40 minut 19,5 km a za 44 minut 21,5 km. Asi 1450 kJ.

16.3. – Ples. Co k tomu dodat. Snad jen – rybářský ples. Při valčíku jsem lýtko trochu cítil.

21.3. – Opět cyklistický systém 45-30-15: Za půl hodiny 14,1 km, za 40 minut 19,1 km a za 45 minut 21,4 km. Spáleno 1500 kJ. Cestou do posilovny jsem si poprvé obul nové běžecké boty značky New balance. Šlo se mi v nich tak lehce, jakoby nadneseně. Až se v nich jednou rozeběhnu, určitě vzlítnu.

25.3. – Opět rotopedový systém 45-30-15: Za deset minut 4,4 km, za půl hodiny 14,5 km a za 40 minut 19,7 km. Celkem 45 minut, 22 km a 1545 kJ.

26.3. – Vytrvalostní monotónní systém: 10 minut na rotopedu: 4,35 km, půl hodiny: 14,4 km, 40 minut: 19,5 km. Celkem 45 minut, 22,1 km a 1550 kJ. Ptáte se na zátěž? Podle chuti, spíše slabší, kolečková doleva a doprava :-). Vydržel bych i déle, moc se nezadýchávám, ale to tvrdé sedlo mě ničí a to mám na něm huňatou mikinu. 

31.3. – asi 7 km procházka s pejskem lehkým tempem, trvající skoro 2 hodiny. I tak jsem pravé lýtko cítil. Taky nějak zapomínám hubnout. Se svými ranními 88 kily nehnu a nehnu. Kdybych však běhat mohl, bylo by tomu jinak. Že mám aspoň méně jíst? To bych raději běhal každý den!

1.4. –  asi 4 km procházka s manželkou středním tempem, skoro hodinu.

           Kamarád mi poradil, že ví o tom, jak okamžitě zhubnout minimálně 20 kilo. Prý amputací končetiny. Ale jestli prý chci být jako opravdový Keňan, musel bych se rozloučit s oběma. Já na to, že o žádné vozíčkové závody nestojím. Ale to ne, kdepak, dostaneš péra jako Pistorius a bude to. Doufám ale, že zbraň doma nemáš, že ne? Proč ale má takové obavy? Nebo má snad můj kamarád něco s mojí ženou, že se o ni tak bojí? :-)

2.4. – Opět rotopedový systém 45-30-15: Za deset minut 4,2 km, za 40 minut 19,7 km a 45 minut 22,1 km. Spáleno 1550 kJ.

3.4. – Vytrvalostní monotónní systém: 10 minut: 4,8 km, 30 – 15,5 km, 40 – 20,8 km a 50 minut: 26 km. 1820 kJ.

9.4. – Konečně venkovní běh! Jeden velký okruh 4960 m za asi 28 minut. Opatrné, poklidné tempo, tak akorát na menší zadýchání – 10, 628 km/hod. A samozřejmě s velkými obavy, jestli lýtko vydrží. To bylo bez potíží, ale od půli tratě mě začala tlačit až spodní část stejného lýtka, široký vaz upínající se na Achilovku. Večer však nadpatová bolest odezněla a v noci na jsem na takovéto domáci čůrání doklopítal už normálně. 

12. 4. – 9 240 m za 52 minut průměrnou rychlostí 10,66 km/hod. Oproti minulu jen nepatrné rychlostní zlepšení, ale při běhu jsem pociťoval žízeň a pot nebylo kam utřít. Běh pouze na tvrdém povrchu, bez náznaku obnovy zranění. Škoda jen, že nemám takovou fyzičku jako na začátku února. Nebo je to snadnějším během na pásu? Na dvouhodinový půlmaratón potřebuju rychlost 10,51, což by teoreticky vyšlo, ale druhá hodin přece bude o hodně pomalejší.

14.4. – 24 km jízda na kole s převýšením 150 metrů, mírným až středním tempem - ještě jsem cítil páteční nohy.

15.4. – 11 760 m za hodinu a šest minut s průměrnou rychlostí 10,69 km/hod. I přes delší vzdálenost než minule se jedná o minimální rychlostní zlepšení.

           Trase, která začíná a končí stejnou cestou, (v mém případě se jedná o úsek 780 m,) a pak následuje okruh, (v mém případě 3 400 m,) já říkám lízatko. Je znepokojující, že první okruh jsem stihl za 18:10, druhý za 19 minut a třetí za 20. Od průměru prvního kola 11,24 km/hod. ke třetímu 10,2, je to šílené zpomalení.  

           Jenomže: Dnes jsem přes 3 km běžel s půllitrovou lahví vody v ruce, asi 4 km po oranici, která mě vždycky z tempa naprosto vykolejila a jako obvykle sám. Existence těchto přitěžujících okolností mi dává naději. Nepůsobí snad běžecký pás jako vodič, kterého na půlmaratón budu mít? Nebude snad sobotní trasa pouze na zpevněném povrchu a o občerstvení se nebudu muset starat? Mám mi toto všechno býti ku prospěchu? A co vůle a atmosféra závodu, ta přece musí být taky plusová!

17.4. -  Poslední běh před startem. Jeden velký okruh 4960 m za 26:40, přičemž posledních 780 m jsem vyklusával. I tak jsem běžel v průměru 11,16 km/hod. a 3400 m kolečko rychlostí 11,44.

V sobotu 20.4. má být v Pardubicích kolem 12 stupňů a možná i déšť. Kde je déšť, může být i vítr. Jak nejlíp se obléct, nevím. Kdybych si nasadil ortézu na kotník, další na koleno a na lýtko, možná i Desault na rameno, možná bych měl po starostech. To proto, že s tím vším dohromady, v postroji obrněného golema, by na jiné oblečení příliš místa nezůstalo.

Ať bude počasí jakékoli, boj o pokoření dvou hodin bude nesmírně obtížný. Ve snaze toho co nejvíc za deset dní natrénovat, mě ještě 2 dny před závodem bolí nohy a levé podkolení. Dost možná budu rád za čas dvě a půl hodiny uběhnutých a na pokraji sil. Lehce se však nevzdám, motivace je silná. Že jste zapomněli oč tu běží? Proč vůbec běžím? Kvůli vínu a tričku přece! :-) A samozřejmě, že i kvůli možnosti sáhnout si na svého Keňana.