Pohovor

O jedné ženské intrice, která byla spáchána kupodivu ne na chlapovi, ale na ženě! Samozřejmě, není to žádná výjimka, ale to muže moc nebere, on to ze své pozice chápe spíš jako zadostiučinění, tedy jako spravedlivou věc.

Vše se seběhlo následovně: Na lukrativním oddělení nemocnice se uvolnilo místo zdravotní sestry zrovna, když nějaké sháněla její bývalá zaměstnankyně Blanka. Oslovila i svou kamarádku z též nemocnice, která na stejném oddělení jako ona stále pracovala. No a když slovo dalo slovo a zrovna se tam uvolňovalo místo, proč nevyužít možnosti být na pracovišti spolu znovu.

Zorka nelenila a vrchní sestře ihned navrhla, že zná sestřičku, která na oddělení ještě před pěti lety dělala a že bude perfekní.

Ta Blanku opravdu neznala, naštěstí ji neznala, protože! Obě sestry byly naprosto stejné povahy – nedaly si do ničeho kecat, obě by se za pravdu praly, na všechno znaly odpověď. A znáte to: dva kohouti na stejném smetišti sekat dobrotu nikdy nebudou.

Blanka a Zorka tak musely dát hlavy dohromady, protože k uskutečnění jejich plánu jim v cestě stál přijímací pohovor. Šikovné holky se do přípravy na ošálení vrchní sestry opřely jaksepatří. Bylo jim jasné, že spoléhat na náhodu by bylo více než ošidné.

Den „P“ – to jako den pohovoru nadešel a po taktické nalejvárně vypadal velice nadějně. No a hned po něm vrchní zavítala k Zorce, rozzářeně, nadšeně.

„Moc ti děkuji Zory, moc, moc, moc, výborný tip, ty máš tak neuvěřitelný čich na lidi! Ta je tak laskavá, tak milá, neremcá, podvolí se, všechno chápe, nic jí nedělá problém, no mně ji snad přihrálo samo nebe. Vlastně ne, to ty, samozřejmě, fakt, ještě jednou díky moc. To bude spolupráce, ta bude skvělá, už se jí nemůžu dočkat. Tak úžasnou a bezproblémovou sestru já přesně potřebuju,“ dokončila svou vybíjenou z pracovně-orgasmického tranzu.

A co na to Zorka? Naprosto nezaujatě, co nejlakoničtěji odpověděla: „Nó, …. viď?“