Někteří obézní málo chápou

Jak to že ne? Přece když budu málo jíst, přijmu míň kalorií, tak budu hubnout, ne?“ hádala se se mnou pacientka, když jsem jí vymlouval, že po tak jednostranné a málokalorické celodenní stravě se přebytečných kil nezbaví. „

„ A zhubla jste?“ ptám se.

„Ne, ještě ne,“ pravdomluvnila.

„To ještě si zaměňte za nikdy a navíc počítejte s možnými kily navíc,“ jsem k ní rezolutní.

Ona nechápala mě, já jsem zas neporozuměl jí. Někdy holt vlastní rozum stačit nemusí. 

„A co váš pitný režim?“ snažil jsem se v ní vydolovat alespoň vlásenku naděje.

„A to já toho vypiju pane doktore, představte si – osm kafí denně!“ No mě se v tu ránu zvýšil tlak jako po rychlém výcucu termosky extra silné kávy, ale pak jsem se pomalu zklidňoval tím, že to si ze mě ta podvyživená paní určitě dělá legraci. Jenomže…

„To je pořád ještě málo?“ V ten moment jsem bušení srdce a tlaky v hlavě ucítil opakovaně.

„Sestři, prosím změřit tlak!“ ….

„Ne pacientce, mně!“

Můžete namítat, že od rohlíku s jogurtem přece není zas až tak velký rozdíl mezi žádným jídlem, tak jak to, že ten, kdo nebude jíst vůbec, hubne.

Odpovídám, že je to velký rozdíl. Nejedící člověk si energii pro svůj metalismus bere ze sebe, z tukové tkáně, takže hubne, zatímco mozek člověka s rohlíkem se podvědomě bojí ještě horších časů a jeho energii si do tuků ukládá.  

Můžete namítat, že káva je tekutina, že pořád lepší, než nepít nic. Odpovídám, že v případě kávy a alkoholu nikoli. Tyto nápoje mají diuretické účinky, to znamená, že se po nich tvoří více moče, tedy se v glomerulech ledvin více filtruje krev a která tekutina je pro člověka nejdůležitější, co myslíte? Čím je rozvážen kyslík? Z čeho asi tak žijí buňky lidské tkáně? A co rizika z menšího množství, čili „husté“ krve?  

A ke správnému metabolismu je sakra potřeba, aby by člověk dostatečně hydratovaný.

Není to však jenom o pití a o jídle, více než malého množství pohybu je zapotřebí neméně. Nejenom k tomu, abychom zvýšili energetický výdej a napomáhali tak hubnutí, ale i svalovou tkáň je potřeba nabírat.

„A jak jste na tom s pohybem, pane?“ ptám se pacienta, na kterém mě nejvýrazněji zaujmou jeho útlé nožky a bříško.

„A víte že dobře pane doktore?“

„Vpořádku, ale přece jenom, snažte pořád, ať to jde víc poznat,“ polochválím ho v domnění, že výsledky jeho snahy se jenom mírně opožďují.

„To už snad ani nejde. Vždyť včera jsem byl ve Zlíně, dnes v Pardubicích, pozítří jedu za dcerou do Chomutova a o víkendu zase musím na Moravu,“ vtipkuje se mnou. A to já beru, uculíme se na sebe, protože oba víme. Jak to myslím já, jak to myslí on.

„Dobře, ale přece jenom – aerobní cvičení, říká vám to něco?“ sonduju jeho znalosti.

„No mě zrovna moc ne, ale manželka by věděla, to ona chodí dvakrát týdně na aerobik. Ale jestli chodí skutečně tam, to víte, v našem věku, to já bych už byl docela rád, kdyby mi někdo s domácími povinnostmi vypomáhal, takže vlastně ani neručím za to, jestli o tom aerobikovém cvičení něco ví aspoň žena,“ srandista jeden! A mě nezbývá nic jiného, než mu říct, co aerobní cvičení obnáší, jak se při něm odbourávají tuky, že nejlepší je rychlá chůze nebo pomalý běh nebo orbitrek nebo rotoped, kde si můžete tepovou frekvenci korigovat. Jednoduše řečeno, že je to přibližně taková tepová frekvence, při níž se jenom trochu zadýcháte a můžete ještě nezajíkavě, tedy jakš takš přirozeně mluvit. Tedy: 220 mínus váš věk, čili u 50 letého vychází 170. Z tohoto čísla 50-70%, takže to máme nějakých 85-120. Dosti široké rozmezí, proto se musí brát v úvahu, jestli jste letitý gaučový povaleč nebo se naopak řadíte mezi štramáky se sportovní minulostí. U těch se dá předpokládat, že by pro ně frekvence 85 byla k mírnému zadýchání nízká a proto je vhodnější vyšší, něco málo přes stovku.

K odbourávání tuků dochází nejdříve po patnácti minutách, proto je potřeba vydržet ze začátku aspoň půlhodinu, pak si časově klidně přidávat. Po takovém cvičení, jestli k němu nepřistupujete hladovi a to byste neměli, obyčejně není chuť k jídlu, což je vítané. Ale pozor, když se hubne, nehladoví se!

To musíte … Omlouvám se, i já už někam musím, takže jestli bude zájem, k pokračování se dostanu nejdřív zítra, ale do pozítří určitě.