Michal Viewegh - Andělé všedního dne

Předností této útlé knihy populárního autora je právě její štíhlost. Ale abych nezačínal hned tak zhurta a jednoznačně, své klady jistěže má a nedodávám to jenom proto, že k autorovi chovám jisté sympatie.     

Příběh je založen na povídání čtyř andělů, kteří bilancují životy lidí, které v blízké době zastihne smrt, a v závěru se mezi sebou překvapivě prolnuly. Jako obyčejní smrtelníci se sympatičtí andělé baví, rozumují a dohadují se, z místa na místo se přemísťují, dokonce je v jejich kompetenci se zjevovat a do života pozemšťanů mírně zasahovat. Zdlouhavá rakovina, infarkt a sebevražda – tato tři pojítka andělského předsmrtného bilancování udávají knize zásadní směr. Co se mělo, mohlo a ještě se dá u brzkých smrtelníků změnit? Zaslouží si vůbec takovou smrt a co život? Byl k nim spravedlivý? Jak si ho vážili, jak s ním zacházeli, nepromarnili ho?

Meziandělské rozhovory nejsou planým povídání o ničem, mnohdy jsou zábavné a výstižné: „Víš o čem celej život sním? O tom, že si zašukáš počtvrtý! Ba ne, sním o ženský, která by nás doopravdy chápala!“, ale i myšlenkově hlubší: „To se fakt narodil jenom proto, aby se chvíli vrtal lidem v zubech a pak umřel? A proč ho ten váš Bůh nechal vyrůst do velikosti XXL? Aby z něj ve čtyřiceti zbyla hromádka popela?“

Jak to autor už dovede, umí vystihnout smysl pro detail: „Jako většina dvacetiletých nevěřila, že bude mít někdy problémy s usínáním nebo že jí bude praskat kůže na patách.“ „Cestou mě upozorňoval na nepřesná dopravní značení,“  vkusně vyzdvihnout člověčenství: „Promiňte, netušil jsem, že jste - . Zaraženě zmlkl. Na slovo vdova si buďto nevzpomněl, nebo si je v souvislosti s hezkou pětatřicátnicí netroufl použít,“ ale i vytasit se pevným názorem, třeba na baby-boxy: „Dáváme - li mladým matkám tuto až příliš snadnou možnost, příliš je tím zbavujeme odpovědnosti,“ a upozornit na sebe trefnými mikroglosy: „Lidský život je jako špatně organizovaný zájezd.“ „Dobročinnost je jedním z hlavních symptomů klimaktéria.“

I přes tento výčet vesměs kladných postřehů si neodpustím názor na zfilmování, respektive na porovnání s jinými vydařenějšími tituly, k filmovému ztvárnění daleko vhodnějšími, ikdyž vím, že jenom o kvalitě to není. Viewegha obdivuji v tom, jak si svou pílí a vytrvalostí umělecké výsluní vydobyl, to vše pevnými svazky a přátelstvími výhodně zpečetil, ale i tak by mohl mít dostatek soudnosti na „vlastní zfilmovatelnost.“ Možný scénář budoucnosti co jeho kniha, to film, mě opravdu hodně děsí. Tím spíš, když právě tento románek na mě i přes vydařené pasáže, působí dost nudně.

124 elektronických stránek jsem přelouskal nadvakrát během jízdy na rotopedu a že jsem jel hodně pomalu:-) Navíc je v této formě čtete tučně, čímž se o několik stránek prodlouží. Stane se tak, že když čtete tlusté „i“, splyne vám v „l“, takže z opiových náplastí se rázem stávají oplové náplasti a chvíli tápete. Směšné na tom je, že v případě zviditelnění textu, (důvody jsou pro mě záhadou,) se dané slovo odtuční do normální tloušťky. Aby byla čtecí komika dokonána, zřejmě z technických důvodů jsou písmena „ ť, ď, ň, ó“ vždy ponechána v běžné písmenné tloušťce.

Poměrně často mi v knize neladil slovosled: „ Zdeňkovi matka říká Scotte.“ „Tomáš už to vzdal.“ „Větu miluji tě bohužel v životě nevyslovila.“ „Sestra už jí podává připravenou injekci.“  I větná krkolomnost a smysluplnost je mnohdy na pováženou: „Dispečerka nicméně vypadá spokojeně.“ „Marie zamyšleně míchá kávu.“ „Ester doslova fyzicky cítí prázdno, které…“ Než to všechno, autorovi se dá spíš odpustit ypsilonová hrubka ve slově hibernace a příšernost „vypodložit.“

Avšak vlastními názorovými stylistickými výtkami bych povídání o knize ukončit nechtěl, protože jiný to může vidět jinak. Přesto si myslím, že nic pozoruhodnějšího než to, co jsem vyzdvihnul, v ní nenajdete.

Kniha se tak nejspíš zařadí mezi tituly, které se prodávají pouze kvůli jménu, byť spravedlivě získanému, jak už jsem v úvodu zmínil. Nebýt této vymoženosti, nejspíš by upadl v zapomnění jako na trhu 99 procent knih jiných. Nebo tak skončí i přesto. Ještě předtím si ji však můžete přečíst na: http://knihy.idnes.cz/andele-vsedniho-dne-1-1-1-1.htmlhttp://knihy.idnes.cz/catalogsearch/result