Lékař se musí pacientů trochu bát

Věřte nebo ne, je to tak. Že toho nejste schopni právě kvůli vzpomínce na nekopromisní socialistické úřednice za přepážkou nebo na řezníka, ze kterého šel strach nejenom proto, že vládl sekyrou, ale při vážení i rukou ponechanou na váze?

To jsou však vaše dávné vzpomínky a jestli se k vám ještě někdo takhle chová, je to hlavně proto, že si to mnozí z nás nechávají líbit. Nic vám neříká rčení, náš zákazník – náš pán? Restaurace, služby, obchody, na cokoli, na co si vzpomenete, tedy na každou možnost, kdy „nabízeč“ potřebuje ke svému živobytí vás, ne vy jeho. Vždyť on pro vás přece není tím jediným, kdo vám  může pomoci. Ano, i za ty politiky si můžeme částečně sami, ale to ponechme stranou, zvýšený tlak i tep si ponechejme k lékaři.

Nenásilně se tak dostáváme právě tam, kam jsem chtěl – k lékaři. I tady se vyjadřujte jasně, výstižně, neupejpavě! Ať se stará, ať se snaží. Nenabádám však k tomu, aby z vás v ordinaci čpěla arogance, nesouhlas s výpověďmi a regulačními poplatky na sto honů, ale zrovna tak si doma zapomeňte bonboniéry, čokolády a slušivé bonmoty. Trapné je i internetové vzdělávání, kdy se pacient před lékařem předvádí, čímž ho dostane do role statisty, kdy napíše už jenom recept a neschopenku, ale hlavně ho nebetyčně naštve. Pacient by měl lékaři věřit i bez zkoušení, on vás také musí uznávat a myslím, že vzájemná důvěra se tomu říká. Ta aby nekolísala, mělo by mezi oběma panovat vrtkavé napětí, jakési balancování na šikmé ploše, kterou lékař musí neustále vyrovnávat. Špatné je, když stojí přesně uprostřed těžiště v neměnném stavu, kdy se pro samý smích, srandičky, pohodu a vzájemné poklonkování nehne z místa.

Právě to balancování je pro pacienty daleko přínosnější, neboť tím lékaře přinutíte k maximální  snaze. Ano, právě svým mírně pochybovačným postojem ho nejvíc ku prospěchu věci vyprovokujete. Opravdu to nejsou žádné všimné dary, ale vaše mírná nejistota v lékařovy schopnosti.

Zdraví je totiž ohromně cenné zboží a jistě chcete, aby se právě s tím vaším zacházelo opatrně, obezřetně, tak aby se nepoškodilo, tedy co nejlíp. Jen tak namátkou připomenu těm zvláště, jejichž doktor usnul na vavřínech, když se mu něco povedlo a holedbá se tím už nezdravě dlouho, abyste ho už probudili, popošťouchli.

Měření krevního tlaku by v ordinaci praktického lékaře mělo být při předpisu léků k tomu určených tou největší samozřejmostí, ale popožeňte ho i k jiným úkonům. Na  preventivní EKG máte právo od 40 let každé 4 roky, na krevní odběr PSA (rakovina či hyperplazie prostaty) každé 2 roky a na zjištění cukru v krvi také od 40-ti co 2 roky. Odběr na cukr a na cholesterol s lipidovým spektrem vám mohl být odebrán už v 18 letech, od 30-ti a v následujících desítkách let opětovně cholesterol a lipidy.  

Od 50 let vyšetření stolice na OK (skryté-okultní krvácení) každoročně do 55, pak každé 2 roky anebo vůbec nejlíp od 55 let se stejnou dvouletou četností vyšetření tlustého střeva sondou – kolonoskopie. Při negativitě se po deseti letech může opakovat.

Když už jsme vzpomněli mužské PSA, tak nesmíme opomenout pravidelné ženské gynekologické prohlídky (kolposkopie, cytologické vyšetření), včetně mammografického, prováděného od 45 let každé 2 roky.

Zmínil jsem pouze neplacenou prevenci, ne dispenzarizační. Samozřejmě, že v případě nutnosti, tedy když si lékař svůj úsudek obhájí, se četnosti jakéhokoli potřebného vyšetření meze nekladou. Ale já vám přeji jenom všechny ty preventivní, žádná kontrolní kvůli zjištěné nemoci.

Uvěřte tak tomu, že zvýšený krevní tlak nebo cukr nemusí bolet, ani neméně zákeřný cholesterol, který si pomalu stele ve stěnách vašich cév, aby se jednoho dne rozhodl vstát a vycestovat. Tyto nemoci jsou velice dobrými kamarády a jak se jednou domluví, může být pozdě. Jenom v tom lepším případě se dozvíte, jestli jste měl(a) mrtvičku nebo infarkt a třeba i cukrovku, která je náramně přátelská. Jenomže ne s vámi. 

Na paměti proto mějte, že se zdravím se nekšeftuje, nelaškuje, ale že se ochraňuje. Proto až příště půjdete k lékaři, snažte se o to, aby z vás měl mírné obavy a že na to máte právo nejvyšší, si pište! 

Bonum aegroti suprema lex – dobro pacienta je nejvyšší zákon.