Kdybyste holky věděly!

Když jsme si domlouvaly den, který by nám k pravidelnému měsíčnímu scházení vyhovoval nejvíc, shodly jsme se na středě. Co takhle první středu v měsíci, to je zkouška sirén, navrhuji snadno zapamatovatelné, ale jen jsem tím 

vzbudila posměch. Středu měly moje kamarádky očividně spojenou s tím, že je toho třeba.

A jsme u toho. Právě taková středa je právě teď. Zkouška sirén odezněla, v pět slezina U Mánesa. Copak se asi bude probírat nejvíc? Jejich děti, jejich manžele, jejich nákupy, jejich dovolenou? Všichni svatí, smilujte se nade mnou, ať to nejsou drby a jejich drahé polovičky! Jsem totiž zase sama, už půl roku sama, a nestojím o připomínání krátkého hezkého.

Leč, nikdo se nade mnou nesmiloval, nebeská shovívavost neexistuje. Jana si stěžovala, jak je na všechno sama, že si doma připadá jako služka. Uklízení, vaření, děti, už ani tu pusu jí po příchodu z práce nedává, a ráno se k ní po prvním zvonění budíku už nepřitulil pěkně dlouho.

„A na ten svůj tenis odejde jako by se nechumelilo, a vůbec ho nezajímá co já sama doma. Že jsem unavená jako kotě, že mě čeká nádobí, že si Petříček o půl desáté vzpomene na úkol z matematiky, které nerozumí, že spolu máme vybírat naši dovolenou, domluvit den velkého nákupu, a nějaká večeře nebo květiny, kterými by tohle všechno trochu zmírnil? Nepamatuju si, kdy naposledy."

„Chtěla bych ti říct, že jaký si to uděláš, takový to máš, ale sama na tom nejsem o nic líp,“ přidává se k Janě Hanka. Ten tvůj aspoň něco dělá, něco umí, a že občas není doma? Aspoň má koníček, něco ho baví. Slušně vydělává, doma opraví co je potřeba, a že se u vás vytratily city? No bóže! Co bys chtěla po 25 letech manželství? Ukaž mi manžele po padesátce, kteří se vedou za ručičky a líbají se v parku za stromem. Ale jo, třeba jo, výjimky určitě existují. Ale znáš nebo potkalas někoho takového? A když ano, tak si ještě ověř, jestli to nejsou milenci.“  

„No, tak to mě taky napadlo,“ ozývá se Jana. „Jestli ten tenis, to pivko, ta únava potom, jestli mě ten můj holobrádek nevodí za nos. Fakt nevím, a snad raději nevědět.“    

„Tak ho překvap, prověř ho, postarej se mu o vzrůšo. Znáš to z filmů ne? Udělej si nové vlasy, hoď na sebe erotično, překvap ho pod sprchou. Pak uvidíš, jestli se chytne,“ radí Hanka, zatímco já stále jenom poslouchám.  

„Cože? Blázníš? To všechno najednou?“ diví se Jana.

„Když to nezabere postupně, tak klidně i najednou. Mokré vlasy, mokré všechno, proč ne. Aspoň u nás, když je nejhůř, to takhle zabírá stoprocentně. Ale na jiném poli je to s ním boj. Vyčítá mi, že nepíchám do krabice od mlíka, aby líp teklo, že v třídění odpadu nezná většího břídila, že nenakupuju s rozmyslem, že nedovírám tubu zubní pasty, že mu polštář a peřinu s knoflíkama dávám k hlavě naschvál. Však ho znáte, jaký je to hnidopich!. Nedivím se, že má v jakékoli práci problémy, vždycky mu tam totiž něco nebo někdo vadí. Takže teď ji zrovna nemá, pan chytráček. Zlatě, když chodil do pekárny na směny. Půlku noci jsem se nádherně vyspala. Žádné prdění, smrdění, chrápání a chození na záchod. To neznáš, Klárko, co?“ zeptala se mě Hanka podpásově. Souhlasně až provinile jsem přitakala. Kdybyste tak holky věděly! Jak ráda bych! Cokoli čeho byste se chtěly od vašeho milého zbavit, bych si od vás tak ráda vzala! 

„Buď ráda, užívej si klidu, když zrovna nikoho nemáš. To nám věř, zasloužilým manželským pracovnicím. Ale když ono jsou tam ty děti, a krásných pětatřicet nám už taky není,“ povzdechly si obě svorně.

Aperol se mi v kavárně nejenom dobře pil, ale postaral se i o to, že se mi k ulehnutí chystalo tak nějak odlehčeněji, méně provinileji. Zásadním problémem tak bylo, jestli chňapka nebo lyžařská podkolenka. Otevřu šuplík, ponožek v něm bylo zatím dost, vyhrává podkolenka. Vycpávám, těším se. Až si ji v posteli pomačkám, pohladí mi tvář, obkroužím prsa, schoulím se co nejpřítulněji, s mou kamarádkou strávím noc nejvroucněji.

Někde jsem četla, že v Japonsku jsou dál, že tam jsou na prodej celé mužské ruky. Tak bych jim tam ráda poradila, když už jsou tou technickou velmocí a snaží se vše domýšlet k dokonalosti, aby nezapomněli na tak potřebné živočišno, aby se na ní daly navolit i různé stupně potu, úlev i hlasových projevů. Aspoň…