Kam zmizel hrnec?

No kam by se poděl? Kam by měl? Nikam! Prostě neexistuje! Jinak by přece ve Slovníku spisovné češtiny byl! Víte, mám ho položený u místa, kde každodenně trávím několik minut a tak do něj celkem pravidelně nahlížím. Až jednou – znejistěl jsem, zkoprněl jsem a pak si hned přesedl jinam.

Utíkající hrnec. Toho jen tak nechytíte.

Abych vám o tom co nejrychleji podal zprávu, abych vás informoval o nepříjemné skutečnosti, jak už poslední dobou bývá mým špatným zvykem.

Napadá mě - chybí ve slovníku jenom hrnec nebo i více slov? Může za to tiskařský šotek nebo se na něj zapomnělo úmyslně? A proč zrovna na tak potřebnou nádobu? Copak to ale bez něj jde? Ve slovníku možná, ale v kuchyni? Že nevadí a nahradit by ho mohl kastrol? Tak to si jenom myslíte, ten jsem taky ve slovníku nenašel, takže ani nevím, jestli se píše dlouze nebo krátce. To už přece nemůže být náhoda, ale cílená provokace, sabotáž, zlý a podlý úmysl.

Pátrám dál a našel jsem kvedlačku, které bych zrovna přisuzoval slovní úroveň absentujícího kastrólu. Že ostrouhal šufánek chápu - objevit tam i jeho, nechápal bych už vůbec nic. No hlavně, že máme ve slovníku stalaktit, stalagnit a stalagnát, latifundii obecnou a kruchtu, což vůbec netuším kdo nebo co je. Ale v kuchyni hrnec s kastrolem ostrouhal. Vyhodit, zničit, rozčtvrtit je, v kuchyni i kdekoli jinde tak nemají co dělat! Ode dneška to berte jako fakt, jednoduše se smiřte s tím, že v domácnostech se obědy nevaří, protože není v čem.

Třeba jsem se přehlídl, proto jsem se při další sedací štaci znovu podrobně díval, ale zase neúspěšně. Mezi hrnčířem a hrobařem hrnec opravdu není a místo mezi kastrací a kašlem také zeje prázdnotou. Jako by se i s vodou svorně oba vypařily! Kdo ví, třeba jim zrovna u těchto sousedů nebylo dobře, možná i něco provedly, bály se a utekly jinam, to známe. Je o ně zájem, budou se hledat, ale jak snadný byl útěk, jejich návrat patří do říše fantazie. Takže hurá, pravděpodobně se přemístily jenom někam jinam, ba přímo zašily a hledat je bude stejně obtížné jako nalézt jehlu v kupě sena. To dává dává smysl, to dá rozum, tak proto hrnce i kastróly z kuchyňských linek dosud nezmizely.

Netřeba se tak příliš znepokojovat, lidstvo ustálo a určitě ještě ustojí i jiné a daleko hrůznější a početnější události. Mizení či přemísťování slov a věcí není nic proti ztrátám čehokoli jiného, tedy i lidí a to nejrůznějšími způsoby. A jsou o tom i jasné důkazy, které zhlédly milióny diváků. Třeba v kinech se Hledal Nemo a také nikdo nevěděl, Kam se poděla sedmá rota. Mně se ve sněhové závěji ztrácel a zase objevoval bílý králíček a o věcech, které jsem měl a už je nemám, se mi nechce mluvit, natož psát.

V tom jsem ale pořád ještě velký břídil, když si vzpomenu na mnohamiliónové finanční nesrovnalosti a odkloněniny hrnců a kastrólů obzvláště pěkně vypečených. Ztráty a násilné deportace hrůzného počtu lidí během druhé světové a za tolik opěvovaného komunismu nechci rozvádět, protože vysvětlováním, kam se poděli kamarádi, bych pokazil pokus o mírně úsměvné metačtení.

Vím, jenom samé těžkosti jsou se mnou. Hledám a nacházím, tedy vlastně nenacházím a proč nečtu třeba noviny. Nemusím.

Možná očekáváte slib, že v knize Správně česky, která kromě pravidel českého pravopisu zahrnuje i slovník spisovné češtiny z roku 2005 už raději nebudu nic hledat, jenže toho se jen tak nedočkáte. Píše se ale rok 2013 a v novějším vydání může být všechno jinak. A to jakkoli jinak. Někde se přece jenom najde odstěhovaný hrnec i zatoulaný kastrol, ale chybět bude míchačka a kvedlačka. Ale tak už to v životě nějak chodí.