Jak žvatláme - hrůzostrašně a ještě o ničem

Sledujete to také, nebo jsem verbálním vnímáním okolí postižený jenom já? Kecy se na nás valí z rádia, televize, od kolegů z práce -  a to by pro začátek stačilo. Ať víme, o čem se bavíme, patřilo by se uvést několik příkladů.

Mnoho otloukané používání zdrobnělin dospělými, které je podle mě zženšťuje, zdětinšťuje, takže zcela jistě i ztrapňuje, jen tečnu. Masíčko, kafíčko, přestávečka, prácička – sice z toho šílím, ale čert to vem, když hrnek je malý a přestávka opravdu krátká, ale nesmyslná spojení, jako třeba malinkaté autíčko nebo drobná chybička, už fakt nepoberu. 

Zarezervovat, dozalít, dovyčistit, předpřipravit, vyzjistit, uzakončit, atd., atd., - kdo si myslí, že na těchto slovesech není nic zvláštního, tak je svým způsobem šťastný člověk. Považuji je totiž za indikátor jazykové bezcitnosti, nevšímavosti až otupělosti. 

Zcela určitě ho nezaujme ani následnující: Nejideálnější, nejzásadnější, nejoptimálnější, nejposlednější, nejzákladnější, nejprestižnější. Přesně tohle používají ti, kteří nechápou, že když je něco ideální, nic víc ideálnějšího už neexistuje! To samé platí o ostatních případech. Ale pozor, třeba výhodný a nejvýhodnější, pracovitý a nejpracovitější, hlouposti nejsou.

A co takhle zjednodušování záporu, když přemýšlet o opaku je marno nebo není čas? Mluva politiků je toho zářným příkladem: Domluva - nedomluva, pomluva – nepomluva, pohoda – nepohoda, rozhovor – nerozhovor, důraz – nedůraz, důkaz - nedůkaz. Škoda, že je jen otázkou času, kdy tyhle paskvily zlidoví, takže se z nich stanou takové obvyklosti jako třeba důvěra – nedůvěra, spokojenost – nespokojenost. Staronové výmysly, např. pakliže a bedlivě, užívání zdvojování slov stejného významu - protože a poněvadž, jen a pouze, mi také nejsou po chuti.

Nemine týdne, abych se z televizní kriminální reportáže nedozvěděl, že policie prostor hermeticky uzavřela. Zprávaři a redaktoři z terénu by si už konečně měli uvědomit, co znamená hermeticky uzavřený, protože když policie něco omotá „mlíkem,“ hermetricky uzavřené to určitě není, ani kdyby to zdůraznili stokrát.

Pozadu nezůstávají ani sporťáci. Jak jinak, když je během fotbalového zápasu schopen vyslovit, že útočníkovi byla adresována přihrávka, nebo že mu byla nabídnuta střela. Fakt super obraty! A já bych chtěl tolik vědět, kdo komu přihrál, kdo zahodil šanci, a vzpomenout si, kdo to řekl.

S tlacháním nezůstává pozadu ani tenisový komentátor, který se vám snaží tlouct do hlavy, že úder Plíškové byl geniální, i když nebyl. Způsobil to jenom její špatný výkon během osmifinálového RG zápasu, kdy zahrála úder sice vítězný, ale naprosto průměrný. Na druhou stranu také není vzácností, jaké ticho při oslnivých tenisových výměnách v televizi kolikrát panuje. Jako by si pan odborník od mikrofonu někam lidsky odskakoval. Jenomže až nadmíru prostaticky často. A když se jedné krásné výměny přece jenom probere, dovolí si diváky během chvilky dvakrát informovat o tom, že síť je na obou krajích kurtu o pár centimetrů vyšší, což musí po pěti minutách čučení na tenis dojít i sportovnímu analfabetovi.

A když už jsme u toho tenisu, tak s mluvou na štíru nezůstávají ani naše slavné tenistky. O Karolíně se už dlouho ví, že se při ní příliš nevysiluje. Ledabylé otevírání pusy s nádechem anglického akcentu by se dalo i ustát, ale své řečnění drmolí, spěchá při něm, jako by jí měl ujet poslední vlak do Loun, a přitom by jen odešla do šaten o chvíli později. Spěch po prohraném utkání jedině beru, to by ji mohlo na další turnaj uletět letadlo. Neříkejte mi, že by bylo na škodu jakoukoli rychlou řeč zpomalit. Troufám si tvrdit, že by se každému i obsahově zkvalitnila.

Ale i když je někomu rozumět, nemusí to být pokaždé výhra. Hvězdičce Markétě Vondroušové jsem při tenisovém zpovídání její „jako“ přesně nepočítal, ale počtem má zdatně našlápnuto sekundovat svým starším kolegyním. A když ke svým oblíbeným „jakám“ přidají ještě „prostě,“ nikdo by z toho neměl mít dobrý pocit.

To je neživí, jsou živy tenisem, namítnete, a když to zevšeobecníte na všechny sportovce - reprezentanty, tak proč by se zrovna oni měli zabývat tak nepodstatnou záležitostí, jako je pár českých vět bezprostředně po zápase. Možná proto, myslím si já, že všichni umí minimálně anglicky, takže hloupí nejsou, že jejich mateřštinou je čeština, že jim naslouchá a jsou vzorem pro tisíce českých fanoušků!

Když už jsem zabrousil do angličtiny, tak se hodně vžil překlad Have a nice day jako Měj hezký den a Thank you for your time jako Díky za váš čas. A přitom si znatelně vybavuji scénu z hodiny angličtiny před 25 lety, když první výraz Tibor doslovně přeložil jako Měj hezký den a naší lektorce to hodně nadzvedlo obočí: Ale, ale, takhle přece nemluvíme, že ne? odpověděla mu. No a vida, už mluvíme! Ano, nelíbí se mi to, já raději přeji hezký den a děkuji za to, že jste si udělal čas.

Další amerikanismus spatřuji v obratech budeme na tom pracovat, budeme vám hrát písničky, budeme to dodělávat… Chápal bych něco, co by řeč zjednodušovalo, ale touto novotou se sdělení prodlužuje! Opravdu nevím, proč se tak houfně ztrácí zapracujeme na tom, zahrajeme vám písničky, doděláme to.

Nejsem až takový puntičkář a konzerva, jak si právě teď mnozí myslí, uvědomuji si, že v každém jazyce vznikají nová slova a obraty, okolnostmi se mění, vyvíjí, a jedinec proti tomu nic nezmůže. Dobře, klidně, poslužme si, ale přemýšlejme u toho. Jde totiž o to, aby se nám jazyk nevyvíjel neandrtálským směrem, abychom na něj mohli být hrdí!