Jak jsem předjel diplomata

Ne přejel, opravdu jenom předjel! Jinak by chudáček nemohl tak vyvádět. Jenom pro upřesnění: Jsou auta diplomatů ta se žlutou značkou začínající na CD + v jeho případě i jedno áčko? Asi "Pražák" jeden obstojně vypatlanej! :-)

A když se s označením pletu, nevadí. Volantem musí vždycky někdo otáčet, obyčejně to bývá řidič. Ten můj mířil pravděpodobně ku Praze, takže proč nejel po hradecké dálnici? napadá mě. Už vím proč - chtěl mě potkat, chtěl si hrát!

Ale od začátku: V obci jsem dojel tři auta, a to nemám rád. Jet za někým je nebezpečné, já raději plný výhled, co největší přehled. Vedoucí vozidlo trápilo poslušné žáčky nesmyslnou čtyřicítkou a hloupé auto za ním se otočit volantem doleva a mírně přidat plyn, bálo. Jako by snad ve vesnici byl zákaz předjíždění! Já ale nejsem žádný ovčák, a protože to šlo, všechny svižně předjíždím. Hned potom zjišťuju, že ke stejnému záměru se osmělilo i další auto z řady. No vida, tak aspoň někomu jsem otevřel oči, říkám si, a auto se ke mně poměrně rychle přibližovalo. To mě překvapilo, ale ještě víc to, že mě nepředpisově, v křižovatce přes jakési šrafování kvapem předjíždí. No nic, říkám si, malůvky na silnici nejsou zeď a dál si jedu po svém, takže za obcí přidávám na svou standardní skorostovečku. A brzy na to - nechce se mi věřit očím, protože tolik spěchající vozidlo lehce dojedu a dokonce se mi ohleduplně uhýbá doprava. Sice nechápu proč, když v protisměru nic nejede a silnice je široká pro čtyři tanky, ale budiž, takže se ho chystám předjet. Jenomže pán se projevil hračička a z pravé strany je rázem div ne uprostřed silnice. No, tak pozor na to, Marťo, před sebou máš nebezpečné vozidlo, a to je zlé, nedobré, pomyslím si. Takže máš dvě možnosti: Buď se od něj zpomalením zbaběle odporoučíš, nebo ho zkusíš fikaně předjet. Protože varianta á plynulé odjetí problematického vozidla nezaručovala, chlapáčtější možnost bé mi byla bližší, vyzývavější, tudíž sympatičtější. I když, a to si přiznejme, stoprocentně také nic neřešila.

Takže co, dupnu na to a velkým obloukem toho kreténa předjíždím. Mrknu na něj, to abych poznal toho experta, který s autem tak prapodivné kousky vyvádí. Zkusím odhadnout, jestli je opilý, píše smsku, telefonuje, nebo mám tu čest s debilem už od pohledu. No, lehko říct. Údiv na kníratého chlapa alá filmový inspektor Closeau byl vskutku výmluvný, ale jinak svůj názor žádnou výraznou gestikulací nevyjadřuju, z toho jsem už vyrostl. Tedy, jen si neodpustím nelichotivé zakroucení hlavou.

Jste zvědaví co se dělo pak? Nuž, co by? Já jel pořád stovečkou, on mě dohnal těsně před vesnicí. Tam jedu svých stabilních 55, protože ručička na tachometru ukazuje mírně pod 60. Mnou poučen, že v obci se předjíždět může, se asi bude tento machírek řídit pokaždé. A nezabránila tomu ani moje protizákonná pohyblivost. Zřejmě jeho nově nabytá specialita – rychlé předjíždění přes plnou čáru, tentokrát tak tak, že to stihl do železničního přejezdu. A co dál? Správně tušíte, že jsem ho za vesnicí dojel, ale ne jen tak obyčejně, plynule. On si počkal si na ten správný dojíždějící okamžik těsně před mým předjetím a pak! Tak, tak, že jsem do něj nenarazil!

O vybržďování jsem zatím jenom slyšel a na videích viděl, ale v ten okamžik nechybělo mnoho, abych se s ním mohl setkat na vlastní plechy. Přičiněním toho zmetka, který takovou divočinu zavádí už i mimo dálnice.

I když se cestou z práce proviňuji jen drobně, (mírné překračování rychlosti,) co vám budu povídat, z tak divokého návratu jsem dobrý pocit neměl. Za volantem mě to baví vždycky, tentokrát ne. A co bylo dál? Mé zdeptání jako by ten syčák - hazardér vycítil a nafoukaně vystřelil pryč. 

Už jen z povzdálí tak vidím, jak za cedulí ve městě zase někoho předjíždí, zřejmě svou další vyhlídnutou oběť. Troufám si tak tvrdit, že jsem přišel na to, proč diplomat nejede po dálnici, když by pravděpodobně mohl. Protože ten postižený pán si zřejmě rád hraje, rád ze sebe dělá nebo je pitomec, a tam by tolik příležitostí k podivným hrátkám kvůli vyšší rychlosti neměl.

Že nepopisuju nic nového pod sluncem, že se s hlupáky setkáváte taky často? No jo, a kdo ne? Ale kde? Na silnicích jsou svým konáním daleko více nebezpeční, tam nejde jenom o úsměv a poklepání si na čelo, tam nám jde o život.