Co na tom Rakousku všichni máte!

Hory, jezera, všudepřítomná čistota, rychlá dálniční síť s opatrnými řidiči. A z toho mám být na větvi? Já to totiž vidím takhle: Horská jezera s přítokem i odtokem, no bodejť by v nich byla voda špinavá. Když vám doma protýká záchod, máte v něm taky čisto.

Jenomže k čemu vodní průzračnost, když i v létě jsou tamější jezera studená tak, že do nich lezou jenom trénovaní otužilci, masokryoúchylové a natěšení sebevrazi v oteplovačkách, kdyby si to přece jenom nakonec rozmysleli.

Určitým kompromisním řešením jak jezero blížeji poznat jistě poskytne lodní plavba, ale pohodu během ní nehledejte. Brzy vás bude bolet za krkem z toho, jak neustále vzhlížíte na to, kolem čeho projíždíte a průvan jak sviňa vám krční bolestivost jenom umocní. Lesy, kopečky, sem tam kilometrový šutr od vás daleko jen co by kamenem dohodil a říkají tomu hory. Vrcholky, obvykle vyšší než Sněžka, která i kdyby se rozkrájela nebo na Pec stavěla, neztopořila by se už ani o píď. Ale stejně, výška není všechno. Houby na skalách nenajdete a když to na vás přijde, prdel si nevytřete ani tím sebekrásnějším kamínkem.

No a když vás z toho horka postihne amok a vy se rozhodnete nějaký ten balvan po svých přece jenom zdolat, svého rozhodntí v případě šťastného návratu nenávratně litujete. A je jedno, jestli si tam nahoře dáte zasloužené pivo, kafe, vodu za stovku Kč, nebo taky nic. Protože takové ty babubřené kecy o jedinečné odměně v podobě překrásného výhledu, který je narozdíl od všeho ostatního zadarmo a současně i k nezaplacení, vás ve vašem zůboženém stavu neobměkčí a neuchlácholí ani trochu.

Poněkud jiné to je ovšem v případě, když do více než dvoukilometrové výšky vyjedete lanovkou. Sice za ni jako rodinka zacálujete víc, než co vás stojí benzín z domova tam, nazpátek i s rakouským popojížděním dohromady, ale rychlost je to úžasná. Připadáte si jako ve výtahu a za deset minut jste v nebi.

Jenomže právě tam vás zostra a znenadání zasáhne příšerně palčivé slunce, až z toho smrkáte, kýcháte a mhouříte a od úžehu vás nezachrání ani pravá letní sněhová koulovačka. Dobře, odměnou je vám pohled na Dachstein, magory na rogalech a spousta dobře vypadajících fotek, ale co z toho, když se s horečkou a nevolností ze všeho nejvíc těšíte do postele. A nebýt zaplaceného zpátečního lístku, nejraději byste okamžitě odplachtili s rogalistama. Ne každý totiž pozře zážitkové novum bez újmy na zdraví.

Nakonec se přece jenom dočkáte a slastný ležící pocit bez žhnoucího slunce, bez čerstvého vzduchu a výškových dojmů, si na své ubikaci ještě vylepšíte Nanou v posteli (Émile Zola).  

OK, den na dovolené se proležet dá, ale dva dny? Jistá možnost se přece jenom nabízí. Když je venku pošmourno, na koupání ani na výšlap to není, úžeh si zajedete doléčit do ledové jeskyně. O drahotě už mluvit nebudu, ale nezaplaťte to, když už jste se doškobrtali až tam. Ale zamrzí vás, když se tam za tu cenu nemůžete po archívním ledu ani trochu sklouznout. Nulová jeskynní teplota na stále nadprůměrně rozehřáté tělo působí jako balzám na duši, ale přece jenom, čeho je moc, toho je příliš. Po půldruhé hodině tak musí být každý rád, že se venku v patnáctistupňovém hicu ohřeje. Ještě pár osvěžujících spršek z blízkého vodopádu na rozloučenou a jak se už těšíte na zpáteční cestu!

Do rakouské vesničky o padesáti zemědělcích, dvaceti kravách, s dvěma traktory a třemi kupičky hnoje, až vám to tam voní tak známě, jako byste snad ani nebyli na dovolené. A taky za majitelkou penziónu Eleonorou se těšíte, s kterou si vždycky tak úžasně pokecáte. Že neumíte cizí řeči? Že dokonce ani jednu? Přežitek, zbytečnost! Chce to jen vzpomenout si na pár mezinárodních slovíček, znalost asi tak deseti německých, zdravé ruce a nohy a hlavně žádný ostych. A když už, lahvinka červeného zaručeně pomůže. To pak na sebe povíte i to, co nevíte a ještě k tomu „rakousky.“    

Ne, vůbec si nedělám si z Rakouska srandu, je to vlastně taková agitka na to, abyste se tam podívali taky. Nebojte se ničeho. Že je tam všude čisto jsou kecy, i ta voda není tak studená a taky tak čistá, jak se povídá. Aby taky jo, když se v ní smočil i takový horkofil jako já a aby taky to druhé jo, po mém vykoupání. Co se jídla a pití týče, zapomeňte na bezedné bagrování all inclusive, ale když si jídlo a pití přivezete, nebude to tam se zmrzlinovou útratou až tak zlé. I před závodníkem řítícím se vesnicí nejméně sedmdesátkou jsme uskakovali a o početné partě výrostků, vracející se z flámu s nohama trčícíma z kufru auta, raději ani nemluvě.

Takže kam na dovolenou příště? Jednoznačně zase k jezerům, zase do podhůří Alp! Attersee, Traunsee, Mondsee, šutr u vody Traunstein, šutr v oblacích Krippenstein, do vesničky Gerlham se zárukou, že vůni domova budete cítit i tam.