1. březen - den přivřených nemocničních dveří

Asi málo se ví o tom, že po svržení komunistického režimu, mělo zdravotnictví na výběr ze dvou možností. Zjednodušeně řečeno – peníze na moderní vybavení nemocnic nebo na platy. Jasně že do modernizace, zaznělo rozhodnutí, které nemohlo být v době solidarity a euforie ani náhodou jiné.

Současný příslib na pozdější vyšší ohodnocení pracujících ve zdravotnictví byl tehdy chápán více než svatosvatě. A čekalo se, čeká se a kdo ví, jestli se dočkáme. Nemáme snad právě proto právo se ozvat? A dokonce morální právo? Když už se stále tlachá o tom, že povolání lékařů je posláním, všeobecně se těší velkého uznání a úcty a další srdcervoucí bla bla bla, to přece nesmí být ku neprospěchu. Jestli v tom ovšem nehraje roli obyčejný soucit hlavně z toho důvodu, že je toto prestižní povolání většinově chápáno jako finančně podhodnocené. A to je vlastně všechno. Nic víc, nic míň. Chceme zůstat, ale za víc. Nechceme náhražkové naturální všimnosti v podobě káv a bonboniér, chceme pouze adekvátní plat.  

Přečetl jsem si asi sedm nejčtenějších příspěvků týkající se této problematiky a musím říct, že jsem se leckdy hodně pobavil. Třeba tomu, jak liduznalá blogerka seznala, že teď lidé chodí raději do lékárny než k doktorovi - to si snad nezaslouží ani žádný komentář. Jiný zas, že si lékaři díky stávce nevydobudou prestiž zpět a lidé k nim ztratí důvěru. Důvěra mezi lékařem a pacientem je potřebná velmi, to nepopírám, ale rozhodně by na ni nemělo mít vliv jakékoli finanční ohodnocení, včetně hrozící, říkejme tomu mimořádné početnělékařské absence. Ano, i prestiž je skvělá věc, ale za ten stávkový risk dát ji všanc, to stojí. Mohl bych tak dostat odpověď na otázku, skrývá-li se za ní již zmiňovaný soucit. Nejvíc jsem se však pobavil nad názorem, že chování lékařů vyznívá pouze pro jejich osobní prospěch a že je to nemorální, zneužívají osobního práva na úkor ohrožení zdraví a života lidí. Ano, bohužel je to tak, kdybych třeba já dostal přidáno, asi bych tuto částku neposílal pravidelně na charitu a co se morálna týče, lékaři chtějí pouze spravedlivé ohodnocení a to morální snad je. K čemu by mi byla pracovní nadmorálnost s dvaceti tisíci měsíčně? Mluvit v případě „stávky“ o ohrožení života, to snad ne, to by si žádný lékař „nelajznul“ a případné ohrožení zdraví? Uvidíme. Napadlo někoho, že rukojmím pro vládu jsou poslušní uvědomělí lékaři? Že přes 20 let čekali a téměř nic? To s politiky na pranýř!

Další názor pravil, že jsme líní a arogantní. Odpovídám, že samozřejmě taky, ale v průměru asi tak jako každý jiný, a podívejme se, tedy i pacienti. Lhal bych, kdybych tvrdil, že je jich mnoho, ale pár nafoukanců jsem už zažil: třicet korun? Pché, doktore, řekněte si kolik chcete! Velký doplatek na léky? Ani desetinásobek není problém! Tak mi snad aspoň něco napíšete, když už jsem tady, ne? Aneb to mi ani neschopenku nenapíšete? V tom případě jsem sem nemusela vůbec chodit.

A představte si, jaký to div, i lékaři pijí, hádají se, platí dopravní pokuty, mají dluhy a nedodržují sliby a že je mnozí z pacientů zbožňují a nedají na ně dopustit, je sice potěšující, avšak pozor na kruté vystřízlivění. Všechno je to nejspíš v osobní uvědomělosti a profesionalitě, která nám více jak ostatním velí ji dodržovat. O volném čase si dělej co chceš, ale v práci to na sobě v žádném případě nedej znát. 

Nepochybuji tak o tom, že „stávkující“ lékaři nezklamou. Že výpovědi zbaběle nestáhnou, že vydrží a bude jim přáno. Sám jsem zvědavý na to, co první březnový den ukáže. Naplánované kontroly a operace se přeloží, avšak neubudou, akutní případy včetně nutných operací se snad zvládnou, ale za jakou cenu a jakých vyhlídek do následujících dnů pro nestávkující personál? To je ve hvězdách. Ano, působí to tak, že pacienti jsou rukojmí, ale copak to jde bez nich?  Stávkující pekaři by měli jako rukojmí také zákazníky, učitelé žáky, každý někoho. Každý je na někom do jisté míry závislý a ohánět se tím, že zdraví máme přece jenom jedno, je podle mě nefér.

Zaslechl jsem, že ministr zdravotnictví má v případě nutnosti připravený záložní plán. A mě by opravdu zajímalo jaký. Napadá mě jenom armáda, ti zaměstnanci státu, kterým bude ubráno a to samozřejmě včetně vojenských lékařů. A víte kolik jich je? S opravdu jenom mírnou nadsázkou musím říct, že se skoro všichni známe a čtete článek jednoho z nich. Už se vidím, jak mě Leoš šoupne na chirurgický sál nebo nedej bože na gynekologii! Proto se prvního březnového dne z práce raději odklidím. Vždyť já stávkovat vlastně ani nemůžu. Jedno ale civilním kolegům slíbím. 1. března si raději vezmu "švejkovskou" dovolenou, ale  upřímně velmi pochybuji, že si tohoto významného gesta někdo z mých nadřízených všimne.

Přeji kolegům úspěch a věřte mi, že nejenom proto, aby se mi po skončení závazku, do civilu lépe odcházelo, ale především kvůli „pouhé“ spravedlnosti.

Bez ohledu na stávkové vyznání přeji všem nadmíru spokojeně prožité Vánoce. A v případné diskuzi ke mně mějte předvánoční ohled, prosím …