Tereza Vandrovcová: Stop pokusům na zvířatech!

Lektorka a metodička PhDr. Tereza Vandrovcová je kromě svých rozsáhlých aktivit ve veganství a odnaučování kouření, též aktivistkou za práva zvířat a proti pokusům na nich. Zde je můj obsáhlý rozhovor s ní:

Lektorka a metodička PhDr. Tereza VandrovcováFoto: Vít Hassan

Vystupuješ proti pokusům na zvířatech. Co tě k tomu vedlo?
Odmalička jsem byla vychovávaná k tomu, abych měla respekt ke zvířatům. A jak jsem do toho postupem času pronikala a informovala se o tom, co se se zvířaty děje, tak jsem zjistila, že je spousta oblastí, kde jsou zvířata zneužívána, anebo týrána. Kde je jim způsobováno nějaké strádání a že je to společností tolerované. Tyto oblasti mě začaly zajímat. Jedná se o dvě velké oblasti: Hospodářská zvířata a druhá velká oblast je experimentování se zvířaty. Konkrétně k tomuto tématu jsem se dostala proto, že moje sestra studovala biologii a jelikož byla také vychovávána k respektu ke zvířatům, tak měla velký problém s některými výukovými metodami. Například byla nucena k tomu, aby provedla pokus na gravidní myši, kdy měli vypreparovat uspanou myš a vyndat z ní živé zárodky. Měla s tím velký problém a narazila na to, že vedoucí semináře jí nechtěl udělit zápočet. Nakonec si sice prosadila své, ale sklidila za to pohrdavé komentáře. Je tam velký nátlak na to, aby člověk dělal podobné věci. Tohle byla naprosto zbytečná procedura a dneska se již na přírodovědné fakultě neprovádí.

Mohla bys mi konkrétně říct, jaký na mladé lidi probíhá nátlak?
Tlak začíná v podstatě již na některých základních školách, kde jsou v rámci různých přírodovědných tříd, dělány například pitvy. V České republice je to nejčastěji pitva kapra. Už na základní škole se díky tomuto rituálu část mladých lidí rozhodne, že nepůjdou studovat přírodní vědy, jelikož s tím mají spojené toto. Mladé lidi, kteří mají k podobným věcem soucitný přístup to odradí a zpravidla jenom ti otrlejší to jdou studovat, ale i tak nejsou ještě úplně připraveni na běžnou praxi. Další krok probíhá na specializovaných vysokých školách, kde se již provádí pokusy na živých zvířatech – i tzv. vivisekce. To je další iniciační rituál, kdy musí překonat další bariéru a pracují se zvířaty, která sami usmrtí. Nejčastěji se jedná o potkany, myši, ale i prasata. Kromě velkého nátlaku instituce jsou lidé zároveň i pod velkým nátlakem spolužáků, kdy jsou ti, co to zvládnou, považováni za "tvrďáky" a naopak ti, co to odmítnou, jsou terčem posměchu, že jsou přecitlivělí. Takhle se lidé podvědomě učí, že k tomu, aby získali nějaké vědomosti o přírodě, jim musí posloužit nějaké zvíře a začnou ho vnímat jako pokusný objekt. Poté, co přejdou do praxe již pro ně není problém provádět pokusy na zvířatech, které jsou již v institucích zaběhnuté a oni v nich jenom pokračují. Je tam efekt toho, že vědí, že když to nebudou dělat oni, tak na jejich místo přistoupí nějaký jiný student, který příslušný pokus udělá a dostane zápočet. Manifestní funkce je o tom, aby se dozvěděli něco o anatomii, ale latentní funkce slouží k tomu, aby se iniciačními rituály otupily přirozené zábrany, které má každý člověk, když se setká se zvířetem.

Jaké psychologické taktiky jsou na ně za účelem toho, aby ztratili tyto zábrany, konkrétně vyvíjeny?
Vyučujícími jsou například směřováni k tomu, aby se na zvířata nedívali jako na individuality, ale jako na čísla, na objekty, řeknou, že se jedná o "model" nějaké nemoci, část těla, tkáň.... Jedná se o proměnu pohledu na zvířata. Socializace je v tomto směru tak dokonalá, že jsou schopní dělat pokusy i na psech a zároveň mít psa doma. Jednoho mít jako mazlíčka a druhého jako pokusné zvíře, protože ho mají jinak definovaného a jinak ho vnímají. Vnímají ho, jako číslo, objekt, data... Je třeba zmínit, že k těmto postupům ve vzdělávání existují i alternativy, které jsou neinvazivní a vůbec zvířata nezahrnují. Podle několika provedených studií je zřejmé, že mají stejné výsledky. Lidé, kteří prošli tímto alternativním vzděláváním měli ve výsledku stejné znalosti anatomie, měli stejnou zručnost atd.. Jedná se o různé multimediální počítačové programy, videozáznamy pitev, nebo se například pracuje již s uhynulými zvířaty z veteriny, nebo s uměle vypěstovanými tkáňovými kulturami. Alternativy mnohých procedur existují, ale to, že se pokusy dělají na živých zvířatech má ještě ty jiné důvody.

V rámci své disertační práce jsem dělala rozhovory s některými lidmi, kteří dělají pokusy na zvířatech a když jsem se jich ptala na ospravedlnění toho, co dělají, tak často používali příklady z jiného oboru. Chtěla bych zde zmínit případ vědkyně, která testovala efekt jedné velmi těžké nemoci na myších. Když jsem se jí ptala na to, zda ten pokus dělá proto, aby se našel lék pro člověka, tak mi odpověděla: "Ne, na to fungují antibiotika, to už se ví, to už je vyzkoumané." a dodala, že se jedná o základní výzkum při kterém zkoumají, jak různě se zmíněná nemoc projevuje a kolik myší zahyne při různých pokusech. Když jsem se jí ptala na ospravedlnění, tak mi řekla: "No jo, ale vždyť lékaři v IKEMu se musí nějak naučit transplantovat orgány, proto mají prasata, jinak by se to nenaučili." Takže jako obhajobu pokusů na zvířatech nepoužívala svůj konkrétní výzkum, protože zřejmě tušila, že to není snadno ospravedlnitelné. Častým argumentem je též to, že zvířata mají snížený práh bolesti či, že bolest necítí vůbec, přitom je prokázáno, že zvířata bolest cítí velmi podobně jako člověk, dokonce některá zvířata mají vyšší práh bolestivosti než člověk. Konkrétně zde zmíním testy na hluchotu: Když některá zvířata vystavují hlasitým zvukovým podnětům, tak zvířata trpí mnohem více než člověk, protože člověk má horší sluch.

Proč se podle tebe nepoužívají alternativní metody?
Domnívám se, že se jedná o tradici a pohodlnost, kdy jsou vyučující nebo vědci zvyklí dělat pokusy na zvířatech dlouhá léta. Dále předpokládám, že výměna stávající metody by byla velmi nákladná, jelikož by se muselo změnit vybavení laboratoří, což je nepochybně dalším důvodem. Také je někdy snazší pro ně získat grant.

Kde se v České republice v současné době dělají pokusy na zvířatech?
Medicínské pokusy se dělají v nejvýznamnějších institucích jako jsou např. lékařské a přírodovědné fakulty Univerzity Karlovy nebo instituty Akademie věd např. IKEM, fyziologický ústav, ústav živočišné fyziologie a genetiky nebo biofyzikální ústav.. Dále jsou ještě subjekty, které provádí tzv. komerční pokusy na zvířatech. Jedná se o zkoušky různých domácích prostředků a jiných chemických přípravků apod. To se mimo jiné provádí ve firmě Biotest, Biopharm nebo Bioveta. Biomedicínské instituce zpravidla používají potkany, myši nebo prasata. Biotest však používá i psy, morčata a primáty, tedy zvířata, které většina lidí považuje za mazlíčky.

Jseš schopná rozlišit pokus, který je pro lékařské účely a pokus, který dělají např. cigaretové firmy pro své účely?
Určitě. Určitě se dají rozlišit pokusy, které se snaží přijít na něco užitečného, ale bohužel i spousta lékařských výzkumů se provádí jenom proto, aby vědci mohli publikovat nové práce, aby dostali další grant. Tutéž věc zkouší stále dokolečka na několika druzích zvířat, jenom proto, aby měli co publikovat a vlastně z toho žádné použitelné výstupy ani nejsou. Osobně odhaduji, že 90 % lékařských výzkumů se provádí zcela zbytečně a rutinně. Často se zkoumají věci, které jsou v podstatě jasné. Například lékařské pokusy, které zkoumají rakovinu plic - efekt cigaret. Dnes se všeobecně ví, že cigarety škodí zdraví a že je lepší nekouřit, ale protože se do toho sypou obrovské peníze, tak dále vystavují myši, potkany a prasata cigaretovému kouři a zkoumají, jak přesně to působí.

Jak by ses k podobným otázkám stavěla, kdybys onemocněla rakovinou či ochrnula a viděla v pokusech na zvířatech jedinou šanci, že jednou budeš chodit?
Já bych to brala jako osud. Pokud bych měla možnost rozhodnout, zda by se to řešilo na zvířatech, tak bych to neudělala. Přišlo by mi to sobecké. Nedovedu si představit, že bych s tím souhlasila, že by to bylo v souladu s mými hodnotami.

Jseš autorkou knížky 'Zvíře jako pokusný objekt: sociologická reflexe'. O čem tato knížka konkrétně pojednává?
Snažím se v ní popsat problematiku pokusů na zvířatech ze sociologického hlediska. Z hlediska toho, jak je možné, že tyto pokusy jsou v naší společnosti akceptované, ačkoliv stejné zacházení se zvířaty by v jiném kontextu bylo zavrženíhodné. Kdyby někdo strčil psa do mikrovlnky, tak by ho zavřeli a řekli by o něm, že je to psychopat, ale když toho psa do mikrovlnky strčí vědec, napíše protokol, tak je to oficiálně v pořádku. V knížce se zabývám tím, jak jsou vědci již od základní školy socializováni, a jak je možné, že jsou vědci pokusů na zvířatech schopni. Dále v ní popisuji, jak je pohled na zvířata jako na pokusné objekty, podporován i v samotných laboratořích apod.

Děkuji za rozhovor                                                                                                                 Vít Hassan

•                                                                                                           přečtěte si i mé další rozhovory