Roman Ondráček vzpomíná na Těžkej Pokondr

Roman Ondráček (*26. července 1966, Praha) je český moderátor a zpěvák. Od začátku 90.let společně s Milošem Pokorným moderovali pořady na různých českých rádiích a od roku 1995 do roku 2019 spolu tvořili duo Těžkej Pokondr.

Vzpomínáte si na to, kdy a kde jste se poprvé setkal s Milošem Pokorným?

Byla to nějaká mimopražská akce odhadem v roce 1989 nebo 1990 na které Miloš hrál na diskotéce a tam jsme se poprvé poznali.

Roman Ondráček, Foto: Vít Hassan

Kdo vymyslel název Těžkej Pokondr?
Ondřej Hejma. Někdy v polovině 90.let jsme vysílali ranní show na Evropě 2 a Ondra jel vlakem z Řevnic do Prahy, dal si veselou cigaretu a zavolal nám do studia. Chvilku jsme kecali a on poté řekl: „Tak jo, mějte se hezky a zdravím Těžkej Pokondr!“ My jsme zírali s otevřenou pusou a ptali jsme se ho na to, co to je. On: „No, co?“, „Pok - Pokorný, Ondr - Ondráček.“ Museli jsme se ho zeptat proč Těžkej a on: „Protože ty vaše fóry mají někdy těžkou prdel!“ Takže, takhle úplně přirozeně to vzniklo.

Kdo přišel s nápadem, že budete parodovat slavné hity?
Nejdřív s tím přišel Pepa Vlček, protože v té době se zabýval muzikou na Evropě 2. Dneska je to hudební novinář. Říkal, že byli v Americe a tam slyšeli nějaké dva kluky, kteří také moderují ranní show. Oni nazpívali nějakou písničku a poté byli strašně slavní, zvedla se poslechovost, prodejnost a tak dále. My jsme to zamítli s tím, že to dělat nechceme. Stáli jsme si za svým, ačkoliv nás do toho furt tlačili. Pak přišel Ondra Hejma s nápadem, že bysme mohli nazpívat kravinu s názvem: „Saša jede“. Moc se nám do toho nechtělo. Říkali jsme si, že to bude politika, protože Alexander Dubček tenkrát zemřel po havárii na dálnici a Alexandrům se také říká Saša. On oponoval, že to není písnička o nějakém chlapovi, ale o buchtě. Tak jsme to nazpívali ve studiu a poté, co jsme to přinesli do rádia, tak Vlček řekl, že takovouhle volovinu nebudou hrát v rádiu ani omylem.

V čem se styl hudby, který jste dělali lišil od coververzí?
Typická coververze od Smokie je v podání Karla Zacha: „Alenka v říši divů“ Naše parodie je „Denis - Kdo je, kurva, Denis?“ V tom je ten rozdíl. Parodie v sobě musí mít vtipný text. My jsme nikdy nechtěli dělat vyloženě žádné coververze, jenom parodie. Místo „U can’t touch this“ od Mc Hammera jsme nazpívali „Vem kačky.“ Když Weird Al Yankovic předělal „Bad“ od Michaela Jacksona na krásnou parodii „Fat“ o tlustých Američanech, tak to byl fór a dostal za to Grammy.

Měli jste schválená autorská práva ke všem písním?
Ke všem, protože v té době začal fungovat internet a dneska si vás každý dohledá. Když nemáte autorská práva, tak můžete dostat pokutu jako prase. Publisher, který zastupuje autorská práva, může v případě jejich porušení nechat dát stáhnout vaše cédéčko z prodeje a dostanete raketu, takže jsme na všechno měli povolení. Vždycky to bylo trošku těžší a museli jsme čekat, ale jsem rád, že jsme je dostali.

Celý proces prochází schvalováním. Některé skupiny požadují přezpívání jejich hitu v Angličtině. Jak dlouho může trvat vyřízení vašeho požadavku od počátku až po schválení songu?
Dlouho to trvalo s Abbou.“Knowing me, Knowing you“ od Abby jsme chtěli předělat na písničku pro gaye: „Já jsem tvůj, ty jsi můj“ a v Češtině to nebylo možné. Pouze v Angličtině. Nakonec nám povolení dali, ale na desce jsme museli mít uvedený originální název. Publishera Madonny jsme o povolení přezpívat písničku La Isla Bonita poprvé požádali asi sedm let předtím než vyšla parodie Ladislav Bonita, to jsme ještě nedostali povolení, ale po sedmi letech už ano. Nějaký song byl vyřízený raz dva, nějaký trvalo vyřídit déle. Mimochodem, za přezpívání hitu do Češtiny se nic předem neplatí, platí se jim procenta z prodeje.

Skončily nějaké již otextované písně, které nebyly schválené v archivu?
Nebylo jich víc než šest. Například na „Pár bas“, což bylo původně „Our house“ od Madness, jsme nedostali povolení, protože se jim již tenkrát zdálo, že chceme udělat reklamu na Bauhaus. My jsme se do toho vždy pouštěli jen, když bylo povolení hotové nebo když vypadalo, že povolení projde.

Co na text písně „Džíny“ (Jeanny), ve kterém je citace: „Ten hajzl rakouskej!“, říkal publisher Falca?, nebo co na song „Kretén“ (Scatman), říkal publisher Scatmana?
Tenkrát jsme říkali Fanánkovi, aby trošku ubral, protože Falco v té době tragicky zahynul v Dominikánské republice. Píseň jsme nazpívali, tak jak jí Fanánek napsal, požádali jsme o licenci a dostali jí hned.
Publisher Scatmana dostal český text a mohl si říct, že si děláme srandu ze Scatmana, ale pak si to přečetl celé a zjistil, že je to o všech kreténech. Požadovali po nás videoklip. Kdybysme neudělali klip, tak by nám nedali povolení.

Skupina Lunetic vás údajně kvůli parodii písně Máma na Táta žalovala..
Skupina Lunetic ne. To byl spíš jejich manažer, kdo nás žaloval, ale prohrál, protože melodie nebyla úplně stejná. Oni měli hit Máma. My jsme v reakci na něj jako fór udělali parodii Táta s trochu jinou melodií, proto prohráli. My jsme jim nic neukradli. Ani melodii, ani text.

Kdo všechno pro vás skládal parodické texty? Skládali jste si texty také sami?
Skládali pro nás především Fanánek, Hejma a Xindl - X. Fanánek složil nejvíc textů, byl kreativní a bavilo ho to dělat. Poté, co jsme jeli v autě, slyšeli jsme „Volare Cantare“ a napadlo nás „Korále sandále“, tak on do dvou hodin přišel s celým hotovým textem. Docela dost textů jsme si také složili sami.

Čím si vysvětlujete obrovský úspěch, který jste koncem 90. let s Těžkým Pokondrem zažívali?
Vším, protože to bylo velmi jednoduché. Nebyl v tom žádný marketing, nebylo nic plánovaného. Přišlo to normálně, přirozeně a také protože v té době hodně lidí neumělo Anglicky, tak si radši zazpívali „Nájem zvedej“ než „YMCA“. Lidé nás nejvíc poslouchali při cestě, když někam jeli autem.

Roman Ondráček, Foto: Roman Černý.

Kolik jste celkem vydali alb a kolik z nich bylo platinových?
Normálních alb asi 10, pak byly 2 best of a také jsme vydali album se čtrnácti nejhoršími kousky. To neudělal nikdo na světě. Myslím si, že platinových alb bylo 4 nebo 5. Vzpomínám si, že když jsme s těmahle chujovinkama byli třikrát po sobě nejprodávanější u nás, tak na Slovensku napsali článek s titulkem: „Těžkej Pokondr - hospodársky zázrak“.

Jaká píseň je vaše nejoblíbenější?
Takhle to nejde říct. Mám rád Rakeťáka. Toho mají lidé rádi do dneška. Mám rád Vinnetoua, mám rád Pejzy. Poté, co jsme předelali od Bee Gees Stayin’ Alive na Hasiči has, tak tu mám také rád. Těch písniček je víc.

Jak začal Váš konec na Frekvenci 1 po kterém následovalo rozkmotření s Milošem Pokorným? Proč jste se vlastně rozešli?
Z Frekvence jsme odešli kvůli tomu, protože nám zakazovali hosty. Byla to cenzura a mě to hrozně vadilo. V té době jsem to gradoval víc já než Miloš. Rozhodnul jsem se, že nebudu vysílat pokud nám budou zakazovat hosty, ale protože byl Miloš větší diplomat, tak mlčel a já to pokaždé vygradoval. S Milošem jsme si po tak dlouhé době už přestali rozumět. Skoro jsme už jezdili každý jiným autem. Já Milošovi rozumím, protože se mnou to v tu dobu bylo těžké. Mrzelo mě, že Miloš také nebouchnul dveřma a neřekl to samé, co já.

K čemu přesně došlo před několika lety na křtu desky Michala Davida?
Na tom křtu jsme spolu zpívali písničku Rakeťák a je pravda, že jsem to tam trošku pokazil předtím než mě pozval na pódium, protože jsem mluvil déle než je obvyklé. Když jsme skončili, tak za mnou přišla jeho žena, řekla mi: „Tys to tady celý dom*dal, ty č*ráku!“ a dala mi facku. Já jsem jí od sebe odstrčil. Všude se začalo psát, že jsem jí fyzicky napadnul a že jsem byl z té akce vyvedený ven. Ano, nechala mě vyvést ochrankou, ale nikoho jsem nenapadnul, v životě bych nenapadnul ženskou a neměl jsem ani důvod jí napadnout.

Svými následnými mediálními vyjádřeními jste si v hudební a rozhlasové branži udělal celou řadu nepřátel. Na nedávnem pohřbu Patrika Hezuckého jste podle některých médií údajně nebyl pozván dovnitř, kde bylo mnoho vašich starých známých..
Napsali to na Extra.cz s titulkem „Potupa Ondráčka“. Já jsem samozřejmě pozvaný dovnitř byl, ale protože jsem tam přišel s kamarádem, tak jsem zůstal venku jednak abych si mohl dát cigaretu a také abych tam byl s ním, protože pak jsme šli společně na večeři. Pouze hyeny začnou z pohřbu takovouhle cestou ždímat peníze.

Momentálně zažíváte velký comeback. Jako moderátor působíte na rádiu Color. Naplňuje vás práce moderátora, anebo vám něco chybí z minulosti?
Nejvíc mi chybí dělat muziku pro rádio. To jsem vždycky dělal strašně moc rád a myslím si, že i dobře. Když dal tenkrát bývalý ředitel Evropy 2 Michel Fleischmann každému trafiku, tak Miloš šéfoval programu a já šéfoval muzice. Hudba mě hrozně moc bavila.

Letos v létě chystáte vydat album Zlaté duety. Proč je koncept odlišný od stylu který jste zpíval s Těžkým Pokondrem?
Je to jednoduché. Jedná se o interprety, kteří nám kdysi dali povolení na parodie a teď jim dělám takové poděkování. Například, když měla v Praze koncert Suzi Quatro, tak jsme to natočili v rádiu. Ona zpívá „If You Can’t Give Me Love“ a my zpíváme „Trenky mi hoď!“ Tenkrát nám okamžitě dala povolení, protože se jí to líbilo. A teď se mnou zpívá: „Trenki mi hod!“ Jmenuje se to Zlaté duety, protože je to pocta těm, co nám dali ty originály. Například Drupi začne zpívat Italsky, pak já s ním Italsky, on Česky, já Česky a pak dohromady oba dva refrén. Pokud všechno dobře dopadne, tak v únoru budu točit písničku s Robbie Williamsem.

Jste s Milošem Pokorným v kontaktu?
Momentálně ne. Asi před dvěma lety jsem se trošku napil a jelikož mi Miloš hrozně chybí, tak jsem na něj šel zazvonit. Kolik mohlo být hodin? Dvě v noci.

Chtěl byste se s ním někdy usmířit. Dát znovu dohromady duo Těžkej Pokondr a společně natočit aspoň ještě jednu desku?
Desku nevím, protože jsem si řekl, že Zlaté duety bude má poslední deska. S Milošem bych se určitě chtěl dát dohromady. Klidně udělat jeden koncert na rozloučenou, ale rozloučit se důstojně a pak spolu normálně fungovat. Třeba by sám řekl, že by ještě chtěl jezdit zpívat.

Děkuji za rozhovor.

• Původně psané pro časopis Playboy.