Ramadán

Každý den okolo půl šesté ráno se z okolních mešit rozléhají a vzájemné prolínají zpívané modlitby. Je to svolávání muslimů k první ranní modlitbě a o Ramadánu zároveň výzva k začátku půstu, jelikož od této doby se až do západu slunce nesmí jíst ani pít...

Tradiční jídlo na Ramadán.Foto:Vít Hassan

Veškeré bufety se ráno bleskově promění v obchůdky se vším možným a hadrárny. V takovém bufetu se teď dají sehnat hračky, "džalabíje" (tradiční mužský oděv v arabských zemích), ale i podprsenky a opasky. Jenom jídlo ne! Uvnitř takovéto prodejny to pak vypadá jako ve "Vše za 40,-." Veškerá rychlá občerstvení se každoročně promění v prodejny súdánského, velice silného tabáku či oblečení. Teprve večer si všímám front před prodejničkami, kde nabírají rozemletý tabák do sáčků. Na tomto tabáku je závislý skoro každý Súdánec. Užívá se tak, že se sežmoulá do kuličky a ta se strčí mezi dolní ret a zuby. Účinky by měly být velice silné a celý Súdán tak v období Ramadánu trpí, jelikož užívat tabák či kouřit je až do západu slunce také zakázáno. Půstu jsou ušetřeni pouze staří lidé, děti do desíti let a cestující...

.

Ve městě jsou všichni mimořádně nervózní (zejména řidiči autobusů) a nezřídka se hádají s řidiči aut a obráceně. Také už jsem tu viděl taxi převrácené na střechu. Den co den jsem svědkem nějaké menší havárie. Řidiči se snaží svou nervozitu zvýrazňovat neustálým spouštěním klaksonů, zřejmě až do ohluchnutí. V centru města řeší každý svou situaci jinak. Od početných skupin žebráků sedících před velkou mešitou a prosících kolemjdoucí o almužnu, přes takzvané polehávače, kteří našli úkryt ve stínu pod stromy či v pasážích, až po muslimy, které zmohla únava přímo ve velké mešitě. Velká mešita v centru tak připomíná spíše noclehárnu, kam se sem a tam přijde někdo pomodlit. Lidé jsou vyčerpaní den ode dne stále více...

.

Večer po šesté jsou již všichni rozesazení na nesčetně kobercích před domy a přicházejí známí, kteří s sebou vždy přinesou nějaké jídlo, takže okolo půl sedmé jsou koberce již plné táců s jídly a sklenice s osvěžujícím pitím "Karkadi" (Ibišek). Ti chudší si vystačí s mísou ve které je "Fůl" (hnědé boby vzhledem podobné fazolím a chuťově spíš čočce), trochou nakrájených rajčat se salátem a "Kisrou" a "Acídou". Zato takový bohatší hostitel připraví pro své známé doslova královské pohoštění : "Tamíja" - placičky z petrželového pyré ochucené česnekem, skopové maso na nejrůznější způsoby, "Gurása" - jakési tlusté lívance zalité masovou omáčkou, "Sčuk" - což je něco na způsob malých jitrniček, dále makaróny zapečené se zeleninou, kousky kuřat a pizzy... A to už jsme u těch nejštědřejších hostitelů. Ramadán bývá často nazýván jako "Ramadán Karím" - (Karím = štědrý). Po západu slunce každý z přísedících netrpělivě očekává, až se z blízké mešity ozve zvolání "Alláhu akbar!" (Bože největší), které oznamuje konec půstu. Každý nejprve řekne "Bis mi Alláh" (ve jménu boha) a jako první tradičně pozře datel. Někdo sáhne po oblíbeném tabáku či cigaretě, ale většina se pustí do hodování...

.

V polovině jídla se odklidí tácy s jídlem a přítomní se připraveni k modlitbě seřadí do několika řad. Vedle sebe stojí vždy okolo deseti lidí, kteří se mezi sebou navzájem dotýkají malíčky u nohou, aby mezi ně nemohl "Šejtán". Před koberce si na malý kobereček stoupne přednašeč a začíná recitovat jednu z mnoha modliteb. Po jejím skončení se sborově ozve "Amín" a přítomní se začínají hromadně modlit. Po skončení modliteb opět přinesou tácy s jídlem doplněné o ovoce a do malých skleniček se rozlévá čaj a silná súdánská káva. Následný čas lidé využijí k odpočinku po uplynulém dni a k nesčetným diskusím. V Súdánu jsou také na Ramadán velice oblíbené večerní sedánky u čaje v centru města. Střed Chartúmu se vždy po skončení půstu zaplní prodavačkami čaje, které ho připravují na miniaturních uhlíkových kamínkách...

.

Ramadán je devátým měsícem muslimského kalendáře, ale jeho začátek se každých pár desítek let přehoupne z tzv. "zimního" do letního období, jelikož se start začátku muslimského nového roku stále posouvá dopředu. Na konci Ramadánu lidé vtrhnou do ulic a všemožné nakupují dárky a sladkosti pro své nejbližší. Tato nákupní horečka je ne nepodobná té naší vánoční. Mezi nejoblíbenější obchody patří ty s názvem: "Sabá Nus" (Vše za 750,-). Po skončení Ramadánu následuje třídenní svátek Id-Al-Fitr, při kterém se jí co hrdlo ráčí a blízcí se navzájem obdarovávají cukrovím a dárky. V ulicích se bujaře veselí a oslavuje...

Ramadán je muslimy považován za posvátný měsíc, jelikož se při něm prý proroku Mohammedovi zjevil anděl Gabriel a Mohammed obdržel první svitek Koránu. Ramadán má být dar Alláhovi a zároveň má tvořit představu, jak asi strádají chudí lidé bez jídla. Těch je v centru Chartúmu na Ramadán víc než dost, ale nikdo se nenamáhá jim přinést, ani to, co zbyde z poměrně bohatého občerstvení. - Takže na chudáky při představě "jak asi strádají" zase nic nezbyde...