„Pomáhat a chránit“ a falešný řidičák s Putinem

30.5.2025 večer jsem v Dejvické Nádražce fotografoval předvolební mítink. Po skončení jsem se vydal domů. Před budovou veřejných záchodků v Dejvické ulici jsem spatřil muže, který byl pravděpodobně pod vlivem návykových látek.

Muž se choval velmi agresivně, křičel a rozebíhal se proti skupině dalších asi 10 osob na protějším chodníku. Asi po dvou minutách přijela policejní hlídka ve složení dva muži a jedna žena a snažili se muže pod vlivem návykových látek zklidnit. Jelikož pracuji jako profesionální fotograf pro noviny a natáčení nejrůznějších policejních zásahů je součástí mé práce, tak jsem celou událost začal natáčet na video. Zdůrazňuji, že přitom jsem policistům nikterak nenarušoval jejich práci. Od místa zákroku jsem byl vzdálený zhruba 4-5 metrů. Policistka mě napomenula, abych šel pryč. Řekl jsem jí, že jsem novinář a v natáčení jsem zhruba ze 4-5 metrů od zásahu pokračoval. (Tuto vzdálenost mohu potvrdit dle videa, kterým disponuji.)

Natáčení policejních zásahů je podle mého názoru ve veřejném zájmu a společensky žádoucí, protože se může stát, že zfetovaný narkoman napadne a zraní policistu, přičemž jediný, kdo bude mít zákrok natočen ze správného úhlu budu já. Také se ale může stát, že při policejním zákroku naopak policisté zakleknou a přitom usmrtí člověka pod vlivem drog. Video z policejního zásahu bylo stěžejním důkazem nejen ve známém případu zakleknutí George Floyda policistou v USA [1.], ale podobných případů se stalo několik také v České republice. [2.], [3.] Mám za sebou několik set nafocených demonstrací po celém světě a incidentů při kterých v Praze zasahovala zásahová jednotka mám za poslední tři roky na video natočených přes dvě desítky. Policie si ode mne již několikrát vyžádala svědectví z nějakého zásahu v podobě videozáznamu.

Mezitím jsem byl také napomenut dalším z policistů, abych celou událost nenatáčel. Domnívám se, že jeho výzvy nesplňovaly přesně stanovenou formulaci pro zákonnou výzvu k opuštění místa. Po minutě natáčení si muž pod vlivem návykových látek všimnul, že ho natáčím, nelíbilo se mu to a šel si to se mnou vyříkat směrem ke mě. Místo toho, aby byl policisty zpacifikován on, však ke mě přišel policista, vyzval mě k opuštění místa a ačkoliv jsem mu jasně řekl, že s natáčením končím a na mobilu jsem před ním vypnul video, tak mě s pomocí hmatů a chvatů srazil na kolena a poté na zem, kde mi bolestivým způsobem zkroutil obě dvě ruce za záda a nasadil mi na ně pouta. To, že mi na krku visel fotoaparát v ceně několika desítek tisíc korun s drahým objektivem a obojí při zákroku utrpělo náraz o zem, ho nezajímalo. S rukama spoutanýma za zády mě poté odvedl do policejního auta. (Pokud je mi známo, tak vůči agresivnímu muži pod vlivem omamných látek neproběhnul žádný zákrok.) V policejním autě jsem policistu prosil, aby mi povolil silně utažená pouta a zavolal záchrannou službu. Upozorňoval jsem ho na to, že jsem nedávno prodělal několikaměsíční zánět šlachy na levé ruce, že mi problémy s mojí rukou na základě jeho zákroku mohou znovu začít a na základě toho, že možná budu mít zdravotní neschopnost. Policista mi na to odvětil, cituji: „Však nepracuješ!“ Když mě vedli z policejního auta a já na jednu nohu kulhal, tak upozorňoval své kolegy na to, že údajně simuluji. Pouta mi byla sundána teprve až na policejní stanici, kde jsem požádal o test na alkohol a na drogy u své osoby. Obojí vyšlo negativní.

To však zdaleka není vše...

Policista, který mě kvůli natáčení zásahu srazil na zem a nasadil mi pouta. Foto: Vít Hassan

Při kontrole mých věcí si policista, který mě srazil na zem v mé peněžence všimnul plastové kartičky s ruským prezidentem Vladimirem Putinem na které je místo jeho jména uvedeno „Putin Chuj*o“. (Putin Ču*ák). -Tuto kartičku jsem si před pár lety přivezl z Kyjeva, kde se běžně prodává jako suvenýr. Poté, co jí spatřil, tak zcela vážně pronesl, že by se mohlo jednat o trestný čin padělání úředního dokladu. Nepomohlo ani to, že jsem mu řekl, že se jedná o legraci ve formě suvenýru, který jsem si přivezl z Ukrajiny a že tento „doklad“ není podobný ani českému, ani ukrajinskému řidičskému průkazu. Policista se ho jal prověřovat.

Pokud u sebe v dnešní době budete nosit falešný „řidičák“ s Putinem, tak můžete mít zaděláno na problém.. Foto: Vít Hassan

Naštěstí se po několika minutách vrátil zpět s nepořízenou a vše zůstalo pouze v rovině mého údajného přestupku neuposlechnutí policejní výzvy. Policisté přitom v mém batohu našli gumový přívěsek na klíče ve tvaru autíčka s nápisem „Policie“, který jsem ten den dopoledne dostal u stánku policie na automobilové show Legendy a se zájmem si ho prohlíželi. Tím pravým pokladem v mém batohu byl však objev čísla posledního vydání časopisu Digitální foto ve kterém se mnou vyšel 10-ti stránkový rozhovor na téma fotografování nepokojů po celém světě. Jeden z policistů si v něm listoval a se zájmem si prohlížel mé fotografie z policejních zásahů při nepokojích asi tak jako když si malý kluk prohlíží časopis Čtyřlístek. Trojice policistů – dopraváků odešla a na mě čekal další intelektuál – tentokrát policista z místní stanice, který mi podal k podpisu předepsaný protokol o podání vysvětlení. Protokol jsem mu odmítnul podepsat s tím, že se k celé události teprve hodlám vyjádřit. Policista na to reagoval tak, že sepsal událost, tak jak jí zaslechl a znovu po mě chtěl, abych ho podepsal. Trval jsem na tom, že vysvětlení teprve podám. Policista se mě nechápavě ptal proč. Odvětil jsem mu na to, že z důvodu, že se jedná o mojí výpověď, nikoliv jeho. Při sepisování protokolu jsem s ním musel bojovat doslova o každé zapsané slovo, přičemž policista na mě působil dojmem, že policistovi, který mě při výkonu mé práce srazil na zem, dělá advokáta. K sepisování podání vysvětlení patřily i komické vložky, kdy mi policista minutu tleskal, či se na mě dlouze smál.

Na základě neadekvátního zákroku policisty jsem byl nucen vyhledat lékařské ošetření v ÚVN. Za dva dny jsem se na stejné policejní stanici stavoval znova s cílem doplnit podání vysvětlení. Sloužil tam policista, který se po celou choval naprosto profesionálně a po předchozím zážitku s „jednodušším“ policistou mě utvrdil v tom, že všichni policisté rozhodně nejsou primitivové. Stejně tak jako jsem neměl problém s tím si stěžovat na policistu, který mě při výkonu mé práce srazil na zem a urážel mě se slovy, že nepracuji, tak jsem neměl problém napsat tomuto policistovi pochvalu.

Nutno dodat, že nad vyprávěním tohoto bizarního příběhu kroutili hlavou i mí nejlepší přátelé. Článek je sepsán na základě audionahrávek a videonahrávek na jejichž základě mohu popisovaný děj víceméně doložit. Na závěr článku jsem si nechal něco pro zastánce zákroku policisty vůči mě jako fotografovi kvůli neuposlechnutí policejní výzvy. Před dvěma měsíci se v Praze konal Pochod pro život, který byl jeho odpůrci blokován. Tuto událost jsem shodou okolností také fotografoval. V Kaprově ulici došlo k blokádě pochodu ze strany několika desítek aktivistů, kteří byli policií opakovaně vyzváni, aby zanechali svého protiprávního jednání a opustili místo. Zákrok vůči několika aktivistům rozhodně neprobíhal tak, že by byli policisty sraženi na zem, byly jim zkrouceny ruce za zády a byla jim nasazena pouta. Vůči většině aktivistů ani přes opakované výzvy policie nezasáhla a na základě blokády byl pochod ukončen.