„Na silikonových prsech nevidím nic špatného“, říká streetartový umělec JW Mind Strike

Jan Dostál (*20. února 1990, Rychnov nad Kněžnou) tvoří svá díla pod pseudonymem JW 17 je český streetartový umělec. Proslul svými velkoplošnými muraly nahých žen, které vytváří především na opuštěné budovy.

Co znamená Tvé logo JW17?
Jedná se o zkráceninu. Když jsem ještě psal po zdech, tak jsem si říkal jinak, bylo to dost dlouhé jméno, takže jsem ho zkrátil na 2 písmena a přidal k tomu číslici, která odkazuje na dům, kde jsem vyrůstal v Hradci Králové.

Český streetartový umělec JW Mind Strike. Foto: Vít Hassan

Jakou jsi vystudoval školu?

Vystudoval jsem střední sochařskou. Potom se mi úplně nedařilo se dostat na Vysokou školu, tak jsem toho po dvou letech nechal a raději než se trápit s nějakou školou jsem nastoupil do práce.

Reflektoval jsi české graffiti 90.let?

Jako dítě Tě samozřejmě ovlivní to, co vidíš na ulicích. Víš, že se něco takového objevuje a nechápeš co to je.. Jsem devadesátý ročník, takže pro mě vlastně nebylo ani možné vnímat graffiti v nějakém kontextu. Graffiti jsem objevil až po roce 2000. V té době jsem začal jezdit na skejtu, poslouchat rap, vnímat graffiti a celé se to prolnulo.

Český streetartový umělec JW Mind Strike. Foto: Vít Hassan

V jakém roce jsi vytvořil svůj první mural?

V roce 2010 jsem poprvé vzal sprej do ruky se záměrem namalovat něco realistického.

Kdo z českých nebo světových umělců Tě inspiroval?

Z české scény mě určitě učaroval Honza Kaláb aka Point. Lidé se mi určitě budou smát, ale určitě to byl Banksy. Toho jsem začal vnímat jako velkou postavu ještě v době, kdy se jeho věci neprodávaly za milióny liber.

Jaký máš názor na to, že se z Bansyho stal komerční umělec?

Domnívám se, že je to naprosto v pořádku. Když se street artu tak věnuje, dává tomu tolik energie a vytváří tolik projektů, tak si myslím, že by byla blbost kdyby úspěšný nebyl. Jde spíš o to, jak ho vnímá společnost. Občas se jedná až o hysterickou záležitost při které má jakákoliv čárka na papíru, která nese podpis Banksyho obrovskou hodnotu. Například lidé hromadně skupují jeho plakáty, které dříve rozdával zadarmo.

Jak se liší mural od graffiti?

Mural je velmi komplexní věc, která obsáhne celý urbanistický prostor. Mural velmi často souzní se strukturou urbanismu a jde v souladu s danou stavbou. Graffiti jí naopak většinou narušuje, nebo jde proti, což není špatně, ale energie je v tom trochu jiná. Domnívám se, že rozdílná výchozí energie tvoří zásadní rozdíl mezi graffiti a muralem.

Můžeš mi ve stručnosti popsat jak vzniká mural od první čárky?
Celé dílo vzniká prvotně na papíře. Na samém počátku projíždím internet, najdu dobrou fotografii, kterou následně upravím, tak aby se mi hodila jak barevně, tak kompozičně na stěnu a to je polovina mé práce. Dále hledám vhodné lokace a zdi. Samotné malování je již jen třešnička na dortu. Začínám klasicky středníma tónama a ty poté vytahuji do stínů, nebo do světel. Malování si užívám, protože vím, že jsem na to perfektně připravený. Stačí jen dodržet to, co jsem si řekl na začátku a pokud to dodržím, tak to většinou dopadne dobře.

Proslul jsi svými muraly nahých žen. Co Tě přivedlo k jejich tvorbě?

Vždy jsem se věnoval klasické kresbě, portrétům, figurální kresbě a obdivoval ji. Z tohoto důvodu jsem opustil graffiti scénu ve které jsem nikdy nebyl žádná zásadní figura, protože víc než písmena mi šlo malovat portréty lidí a figury. V tom jsem byl vždy silný. Tehdy jsem neznal nikoho, kdo by na stěnách vytvářel něco podobného. Chtěl jsem si to vyzkoušet a být první. Mé první pokusy byly samozřejmě strašné, protože člověk neumí ovládat sprej. Co se týče motivu nahého ženského těla, tak je to líbivé. Někdo to může nazývat kýčem. Domnívám se, že se jedná o naprosto legitimní vyjádření v rámci street artu. O 90 % street artu lze říct, že se jedná o kýč. Hodně mě baví na sociálních sítích sledovat a dokumentovat modelky, které na Instagramu žadoní o pár sekund pozornosti a jsou schopné pro to udělat téměř cokoliv. Občas je to zábavné, občas bizarní, občas sexy. Graffiti energie, kterou musí cítit každý kdo maluje na zdi, je o tom být trošku hajzlík, grázlík, drzý týpek a mě baví tímto způsobem rejpat do společnosti.

Tvé kritičky z řad feministek tvrdí, že ženy na tvých muralech nemají tvary skutečných žen, protože předlohy pro Tvojí tvorbu tvoří fotografie pornohereček, které mají často silikony.

Pornoherečky jsou přece reálné. Na silikonových prsech nevidím nic špatného. Nechť si každý se svým tělem dělá co chce, obléká se jak chce a přemýšlí si jak chce. Pokud má někdo potřebu se jakkoliv upravovat, tak ať to dělá. Osobně s tím nemám problém. Mé osobní preference jsou jiné, ale dokáži tyto ženy respektovat. Zároveň respektuji to, že se to někomu nelíbí.

Jaké známé pornoherečky jsi ztvárnil na svých muralech?

Například Michaelu Isizzu. Viděl jsem její nahé fotografie, ale nevěděl jsem o tom, že točí nějaké „ostřejší“ věci. Ze zahraničních pornohereček jsem musel ztvárnit Miu Khalifu. Ono to nebylo úplně vydařené, ale prý je jí podobná.

Která známá herečka pro Tebe představuje ideál ženské krásy?

Krása je velmi komplexní věc a nechce se mi hodnocení žen zužovat pouze jen na nějaký vizuální vjem. Jsem hrozně vybíravý. Líbí se mi například Cate Blanchett, která hrála Elfku v Pánovi prstenů.

Zajímá mě Tvůj názor na instagramové profily žen vytvořené umělou inteligencí. To je silné téma. Dívám se na to velmi kriticky. Mě baví autentické profily žen. V AI profilech, které jsou převzaté od někoho jiného, jsou jen vyměněné obličeje nebo naopak zachované obličeje a je vyměněné něco jiného, jsem nenašel kvalitu, kterou dané dílo může mít. Zatím jsem nenarazil na umělce, kteří to umějí vytvářet na dobré úrovni. Z 90 % je to poznat. Navštívil jsem profily o kterých jsem byl na první pohled přesvědčený, že jsou pravé, ale stačilo mi si je prohlížet 5 minut a bylo mi jasné, že takhle dokonalý nikdo být nemůže.

Vytvořil jsi nějaký svůj mural podle fotografie vytvořené umělou inteligencí? Nebylo to úplně celé vygenerované umělou inteligencí, ale jelikož Photoshop dnes umožňuje vytvořit kouzelné věci, tak jsem ho testoval a nechal jsem si v něm něco přepočítat a je to skvělý pomocník. Upravil jsem stávající portrét.


Tvůj mural plavající ženy na zádech v Hradci Králové Ti poškodily aktivistky. Prozradíš mi jaká žena byla tvojí inspirací?

To byla náhodná glamour fotka stažená z internetu. Pátral jsem po tom, kdo to je, dokonce jsem to i našel. Na jméno si teď nevzpomínám. Je to americká modelka.

Stává se Ti často, že Ti feministky ničí Tvá díla?

Co jsem zaznamenal, tak se mi to stalo asi jen dvakrát. Jednou v Mnichově a poté až plavající nahá kráska v Hradci.

Proč jsi nahou plavkyni neobnovil?

Nevidím důvod k tomu ho opravovat. Je důležité si ujasnit, že vývoj na té stěně je generický. Stěny jsou úžasné přesně proto, že jsou velmi živé. Jeden den tam někdo něco vytvoří, druhý den mu to dílo někdo přejede, třetí den mu to někdo zkrosí.. Příběh stěny se mění v řádu dnů nebo týdnů. Nemám potřebu opravovat svá díla, protože ona si žijí svým životem, což je také zajímavé a důležité dokumentovat. To, co provedly ony neberu tak, že mi zničily mé dílo. Samozřejmě, že mě to někde vzadu v hlavě hlodá. Pro mě je ale primární přijít, namalovat mural a udělat fotku. Fotka je výsledný produkt, ne ta stěna.

Mrzelo Tě, když ses dozvěděl, že to zničily?

Spíš jsem se tomu smál, protože kompletní důvody, proč to udělaly a jejich rétorika mi přijde opravdu směšná.

Svá díla tvoříš víceméně na opuštěných budovách. Tvůj obří mural muže v kapuci držícího v náručí krásku jsi vytvořil na budově bývalého Mordoru na Žižkově, který krátce poté zbourali. Věděl jsi o tom, že ti tam nevydrží dlouho?

Věděl jsem, že se to bude bourat a právě proto jsem to mohl vytvořit. Tam byla vyhlášená demolice. Dnes již o tom můžu mluvit. Tehdy mě tam pozval můj fanoušek, který shodou okolností dělal stavbyvedoucího té demolice a řekl mi ať si tam udělám co chci. Tak jsem tam vytvořil toto dílo, oni ho za to následně vyhodili a byl z toho poměrně velký průšvih.

Chytili Tě někdy při tvorbě muralu?

Chytili mě jednou. Z toho nic moc nebylo. A poté jsem fotku svého díla, blbec postnul na stránku, kde mě někdo poznal a na základě toho se to dozvěděl majitel. Měl dlouhé prsty a vlivné lidi za sebou, takže jednou mi před domem zastavilo černé auto, musel jsem mu zaplatit novou fasádu, ale nebylo z toho nic jiného.

Výjimku ve Tvé tvorbě představují „oblečený“ mural ženy v masce s nápisem „Free Belarus now“ a tvář muže s hořícím domem na protest proti ruské invazi na Ukrajině. Sleduješ tvorbu Chemise, který je známý svým politickým aktivismem?

Chemis je obrovská postava současného českého streetartu. Sleduji všechny špičkové street umělce, kteří tvoří muraly v Čechách. Chemis je tímto známý. Respektuji ho a uznávám. Myslím si, že zakomponovat do muralu nějaký politický vzkaz je vhodná platforma.

Jací čeští autoři muralů se Ti líbí?

Prorok je naprostá špička a myslím si, že o tom ještě neví a Caer8th je světová třída. Jeho díla jsou naprosto úžasná a pokaždé je velmi zajímavé se s ním potkat a bavit se s ním.

A zahraniční umělci?

Nejsem omezený pouze na realistickou malbu. Každým svým dílem mě hodně baví Digitaldoes a ještě se mi velmi líbí Odhes. To je týpek z Portugalska, který maluje nahé slečny v manga stylu. V kombinaci s graffiti to vypadá naprosto suprově. V neposlední řadě se mi líbí obří muraly od Voydera.

Nápady na kterých je stěna a podle architektury budovy do toho dotvoříš nějaký nápad vznikají spontánně?
Ne. Spontánní nápady z 80 % nedopadnou dobře. Člověk na to není úplně připravený. Většina mých děl je navržena do určitých prostorů. Mám třeba 200 návrhů a vím, že 50 z nich v centrální kompozici se hodí na určitý typ stěny, 50 z nich namaluji useklé nahoře a dole z důvodu nižších stropů. Jsem připravený na množství typů stěn, jelikož mám zkušenost v jakých prostorech a v jaké kompozici mé malby vypadají nejlépe. Na reálné stěně nemůže člověk moc improvizovat.

Děláš někdy komerční zakázky?

Ano, přijímám zakázky jak na zdi, tak na plátna. Samozřejmě nekývnu na všechno, ale jsem schopen vyjít vstříc. Mám za sebou velké komerční zdi, co zabraly týdny práce i drobnější malby na jedno odpoledne. Také mám svůj merch. Každoročně vydávám sérii svých nejlepších prací, které potom tisknu a nedávno jsem rozjel své webové stránky na které dávám svá plátna.

Kolik si mám připravit, když si budu chtít koupit tisk?

Tisky ve velikosti A1 mám tuším za 1600,- Kč. Je to limitované, s podpisem a je tam značka. Pokaždé tam ještě dočmárám něco sprejem, aby byl každý plakát stoprocentní unikát.

Co na Tvojí tvorbu říká Tvá partnerka. Nežárlí někdy?

Nikdy jsem nezaregistroval žádnou žárlivost. Naopak, vždycky mě v mé tvorbě dokázala podpořit a správně nasměrovat. Z její strany cítím podporu, protože ona přesně chápe, proč a jakým způsobem svá díla tvořím a ví, že co se týče žen, tak jsem odproštěný od nějakých svých osobních preferencí.

Můžeš mi prozradit svůj největší úspěch?

V médiích hodně rezonoval můj černobílý mural Modlitba na němž je žena s vyplazeným jazykem, který je přes celou střechu. To byla střela. Ohledně této velkoplošné malby se strhnul nejen v Čechách, ale také v zahraničí neuvěřitelný humbuk. Byl jsem z toho tehdy úplně hotový. Vyšlo o tom množství článků a na základě toho mě oslovily mraky lidí.


Kolik metrů čtverečních zabírá, kolik se na něj spotřebovalo litrů barvy a jak dlouho trvalo ho vytvořit?

Plocha to je cca 500 m2 a ve dvou lidech jsme dva dny nedali válečky z ruky. Příprava návrhu, barev a technických věcí ale trvala daleko déle. Upřímně, už si nepamatuji kolik to bylo přesně litrů. Tuším kolem osmdesáti. Paradoxně to nebylo složité. Když se člověk soustředí a správně měří, malba pokračuje relativně rychle.

Jaké jsou Tvé plány do budoucna?
Mám rozdělaných spoustu projektů, které mají obrovský potenciál, akorát mi chybí čas a nějaký prostor. Můj program je malovat co nejvíce pláten. Letos chci vytvořit dílo, které bude na české poměry naprosto enormní.

• Kratší verze rozhovoru původně vyšla v časopise Playboy.

JW Mind Strike – Muraly